Dům čp. 1483 byl postaven na atraktivním místě v centru Tábora. Ve třicátých letech minulého století stačilo říci Riegrovo náměstí naproti Grandhotelu, či pouze „u Kulíka“. Majitelkou reprezentativní nemovitosti byla tehdy Anna Glanzová, která zde žila se svým manželem Karlem Glanzem, jinak ředitelem spořitelny.

Na dané prestižní adrese bychom našli i další osobnosti a souvislosti tehdejšího táborského hospodářského a společenského života. Nejprve jmenujme Josefa Kroce, majitele známých autodílen na Wilsonově, dnešní Budějovické ulici, který se svojí ženou Marií bydlel právě v čp. 1483. Táborskou inteligenci zde zastupovali tři profesoři. Jednalo se zaprvé o Jana Loriše a jeho manželku Karlu, zadruhé o Bohumila Naděje se ženou Marií.

Třetím byl ing. Jaroslav Ryneš, působící na táborské obchodní akademii. Pod vlivem politických událostí na konci třicátých let se stále více přikláněl k nacistické ideologii a poté i otevřené spolupráci s německými okupanty, kde nemalou roli sehrála zfanatizovaná Rynešova manželka Libuše. Vrchol nastal za heydrichiády v červnu a červenci 1942, kdy ředitel obchodní akademie JUDr. Antonín Červenka spolu se třemi svými podřízenými skončili na táborském popravišti, zatímco ing. Ryneš se dočkal funkce ředitele akademie.

Ovšem spravedlivý osud tohoto zrádce národa neminul. V květnu 1945 se dnešní náměstí Mikuláše z Husi stalo svědkem vynesení trestu smrti nad dvěma českými fašisty. Jedním z nich byl právě Jaroslav Ryneš, rozsudek byl vykonán provazem okamžitě na místě. Poslední veřejná poprava v Táboře.
V polovině třicátých let v čp. 1483 bydlely i dvě pomocnice v domácnosti, a to Hermína Gattermayerová a Marie Dragounová. Ačkoli daný dům, obzvláště v sousedství mnohem starších menších staveb, působil vskutku velkolepým dojmem, široká táborská veřejnost ho již tehdy nazývala podle zdejšího drobného prodeje koloniálního zboží firmy Karel Kulík.

Z pohledu pozorovatele se vpravo od čp. 1483 v dřívějších časech nacházel přízemní dům čp. 492, patřící řezníkovi Františkovi Kofroňovi, kde jste tehdy dle příslušné reklamy obdrželi: „Prima maso a několikrát denně výtečnou čerstvou uzeninu.“ Dnes v těchto místech pouze rostou keře, alespoň turistická mapa Táborska s příslušnými informacemi nabízí domácím i přespolním poznávání našeho regionu. Minulostí jsou též obě drobné stavby po levé straně čp. 1483, a to jak vzdálenější domek čp. 494 pánského krejčího Josefa Jíši, tak kovárna čp. 493 Bohumila Čížka. Zde svého času vyrostla nová monumentální budova, v níž původně sídlila táborská okresní odborová rada.

K danému prostoru již po léta patří i autobusová zastávka městské hromadné dopravy, též lidově nazývaná „u Kulíka“. Tuto skutečnost příliš neovlivnily ani další zdejší změny. S budovou „odborů“ bylo na chodníku vybudováno nové, masivní zábradlí. Pro zastávku takto vznikl nový název „u ropovodu“, ovšem celkově nebyl přijat.. A dokonce i po zrušení mnohaletého koloniálu v samotném čp. 1483 stále chodíme na autobus „ke Kulíkovi“. Takže si právě na tomto prestižním místě klidně položme otázky – Mají přes všechny výtky dnešní táboráci své město opravdu rádi? Dali by si vzít jeho tradice? Odpovězme si zde každý sám.

Stanislav Zita