Letošní výstavní program vznikl jako reakce na zcela nestandardní rok 2020 s pandemií, se zavřenými galeriemi (ale i restauracemi aj. provozovnami), strachem až panikou, která nastala v březnu 2020, kdy nás během jednoho dne opustili, tzn. odjeli z Krumlova, všichni zahraniční umělci a spolupracovníci v hrůze z vyhlášeného uzavření hranic.

Situace byla o to absurdnější, že se tak stalo rok poté, co jsme s Kateřinou Šedou realizovali rozsáhlý projekt UNES-CO, kdy v Krumlově pobývaly rodiny, které se měly v turisty přeplněném městě pokoušet mapovat možnosti normálního života a činnosti stálých obyvatel Krumlova a kdy jsme se zabývali otázkou, co ještě města tohoto typu v souvislosti s turismem UNESOU,“ říká ředitelka galerie Hana Jirmusová Lazarowitz. „Zvrat, který nastal, tedy zcela vyprázdněné ulice města, kde ještě loni nebylo možné prodrat se davy turistů, nebylo možné nechat bez odpovědi.“

O letošní sezóně v Egon Schiele Art Centru představí umělce, kteří zažili obě situace: turistický ruch na vrcholu a poté propad na nulu. „Situace, kdy se krása, elegance a tajemství architektonických skvostů znovu objevily, ale jednotlivým bloudícím návštěvníkům, včetně několika námi k pobytu průběžně zvaným umělcům, téměř přinášely úzkost,“ říká ředitelka.

„Když v roce 2018 pobývala v přeplněném Krumlově malířka Alena Anderlová, vycházela za inspirací zejména v noci a její obrazy, donedávna u nás vystavené, vizionářsky ukázaly prázdné město, maximálně s jedním dvěma spěchajícími lidmi, ale spíše s nějakým zvířetem bloudícím ulicemi Krumlova. Dnes, kdy na ulici téměř nepotkáte člověka a kdy tu místo turistů a obyvatel města po dláždění pochodují kachny a potulují se osamělí psi, nacházíme v řadě skic umělců naopak zalidněná místa, příběhy, jejichž aktérem je v reálu chybějící člověk.“

Stávající instalaci Tetse Ohnariho – dnes už slavný skleněný Český Krumlov pod superúplňkem – doplňuje japonský umělec dalšími instalacemi. Přístupná zůstává i dokumentace o Schieleho životě a díle, stejně jako cyklus fotografií Josefa Seidela zachycující Český Krumlov v době Schieleho tamních pobytů.

Připravované výstavy zachycují naprosto nestandardní situaci, kterou už možná nikdo znovu nezažije, situaci se všemi klady i zápory a zejména s motivem člověka, jeho touhy po tom, co nemá, co mu schází, co si nelze koupit a jeho schopností (i s nadsázkou a humorem) situaci zvládnout. „Jsou uměleckým dokumentem, který pojmenovává problémy, jež postihly téměř veškerou populaci světa, pomáhají uvědomit si, jaké místo má umění v lidské společnosti v době, kdy se řeší základní potřeby jako potrava, vzdělávání, soužití rodin, pomoc bližnímu. Umění zachycuje reálné i fantaskní situace, pomáhá nám si mnohé uvědomit, je pro nás terapií i relaxací,“ uzavírá šéfka světově proslulé galerie současného umění.

Velký prostor dostane výstava prof. Michaela Rittsteina (nar. 1949) nazvaná „Nuže…“ a představující ohlédnutí v čase - s obrazy datovanými od 70. let do současnosti, od slavných „výjevů z panelákových bytů“ po poslední fantaskní obrazy vzniklé v době pandemie na šumavském venkově. Výstava klade důraz na dosud nevystavovaná díla.

Na pandemickou dobu průběžně reagovala i Kateřina Šedá (nar. 1977), její vyjádření bude zasazeno do obýváku její babičky, který galerie nechala přivézt a dala ho k dispozici návštěvníkům v době, kdy se v centru Krumlova hledaly „zbytky normálního života“.

Jeden ze sálů bude mít k dispozici mladý malíř Jakub Sýkora (nar. 1984), který s podporou Ministerstva kultury ČR v roce 2020 tři měsíce v centru Českého Krumlova žil a pracoval. Zde vzniklý cyklus obrazů maloval z části v liduprázdném Krumlově, z části v době, kdy se do města začali vracet čeští turisté.