„Budovu nám vrátil Bytes asi před měsícem, měl ji pronajatou a využíval ji jako kotelnu k vytápění. Momentálně je vyklizená a uklízíme nepořádek. Co s budovou bude, zatím nevíme, bude se o tom jednat. Problémem jsou peníze, protože opravy by si vyžádaly velikou investici. Teoretický pronájem je v tuto chvíli kvůli špatnému stavu nemožný,“ popsala vedoucí oddělení podnikání s majetkem města Sylva Chaloupková.

Bývalou elektrárnu na Bydžově měl v pronájmu Bytes od roku 2006.

„Sloužila jako záložní zdroj pro rozvod tepla. Byla však vystřídaná záložnou na Maredově vrchu a je tedy zbytečná. Opustili jsme ji na konci února,“ vysvětlil vedoucí tepelného hospodářství Bytesu Kamil Dařena.

Město loni opravilo na elektrárně problémy se střechou, jenže zatékající voda se podepsala na stavu krovu. Úkoly města jsou teď jasné.
„V první řadě je nutné budovu zabezpečit, uvést ji do konzervačního stavu a najít pro ni využití. Náklady na opravy takto velikého objektu jsou vysoké a myslím, že v současnosti je prostě nevyužitelná,“ říká vedoucí oddělení evidence majetku města Josef Markvart. Největších problémů stavu elektrárny uvedl hned několik. Neodkladná je výměna střešní krytiny a poničeného krovu, vše však v souladu s památkáři. „Dalšími věcmi je zateplení, vyřešení vytápění, výměna instalací, nová okna, fasády, sociální zařízení a asi i podlahy. Ty jsou tam po technologiích stupňovité,“ vyjmenovává potřebné opravy Markvart.

Objekt tvoří tři jednolodní haly složené do tvaru písmene H. Největší je střední zděná hala s dřevěným krovem. Je také nejcennější částí objektu. Střední a vrcholové vaznice krovu jsou totiž vynášeny unikátními vazníky ve vzdálenosti čtyř metrů od sebe.

Plán na využití objektu byl a je. Z krásné budovy na poetickém místě u Lužnice mělo být interaktivní multifunkční kulturní centrum s orientací na téma „technika – včera a dnes“.

Návštěvníkům by umožňovalo vyzkoušet si fyzikální jevy a zákony a zároveň připomenout a dokumentovat život a dílo Františka Křižíka.
Umístění neorenesanční budovy by bylo pro tuto myšlenku ideální. Stojí přímo u stezky pro pěší a cyklisty Tábor-Sezimovo Ústí, středních i základních škol na Maredově vrchu a v neposlední řadě také u řeky Lužnice. Byla by tak příjemnou zastávkou pro vodáky.

„Myslím, že tehdy studie padla kvůli nedostatku financí a vzhledem k tomu, že počítala i s úpravami vnějších prostor, tak i na nabytí soukromých pozemků. V současnosti je v pomyslném zásobníku akcí a bude záležet na vedení města,“ sdělil vedoucí odboru územního rozvoje Vlastimil Křemen.

Studie počítala s tím, že by před budovou elektrárny vzniklo technické i fitness hřiště pro děti a seniory, kavárenská terasa, parkování i pěší lávka přes Lužnici, kudy by vedla vyhlídková trasa směrem k Harrachovce. Mezi ulicí a řekou by navíc byl park s piknikovou loukou, na břehu Lužnice by se vyjímalo dřevěné molo – úvaziště lodí pro vodáky a místo pro slunění. Studie je dodnes k zhlédnutí na webu města.

Se stavbou elektrárny začal František Křižík v dubnu 1902 a dokončil ji spolu s celou tratí Tábor-Bechyně za neuvěřitelně krátkou dobu 1.června 1902.

O historii a tehdejším využití jedinečné stavby se dozvíte v příštím díle seriálu o nevyužívaných budovách.

David Peltán