Král knoflíků neměl cestu k úspěchu jednoduchou. Z prostého venkovského židovského kluka se ale dostal na výslunní. Vybudoval
close
zoom_in
továrnu s pěti sty zaměstnanci, na český trh uvedl řadu převratných novinek a zlepšováků a svůj podnik rozšířil do celého světa. Přesně dnes uplyne 138 let od narození Jindřicha Waldese z Nemyšle, jehož osud nakonec po řadě útrap skončil tragicky – před Němci se nezachránil.
Waldesovo muzeum knoflíků:
• Muzeum bývalo v domě čp. 262 ve Vršovicích.
• Založil ho roku 1916 český průmyslník a zakladatel továrny na knoflíky, háčky, očka, náprstky a přezky předchůdce dnešního Koh-i-nooru, Jindřich Waldes.
• Portál vchodu zdobila plastika sochaře Čeňka Vosmíka, alegorie znázorňující vědu, která ochraňuje novou instituci. Dodnes je na původním místě.
• V roce 1948 byla Waldesova továrna znárodněna a muzeum zrušeno. Sbírky i knihovna přešly do majetku UMPRUM muzea.
„Byl to velmi podnikavý člověk. Jeho tatínek měl v Nemyšli hospodu a krámek s galanterií, Jindřich se vyučil zámečníkem a prakticky začínal z ničeho. Své „impérium" vybudoval od základů," přibližuje budoucího továrníka historik a sběratel umění Patrik Šimon.
Jindřich věděl, že bez znalosti světových jazyků se neobejde, a tak se kromě zámečnictví zdokonaloval v angličtině, němčině a francouzštině. Už v sedmnácti letech se stal obchodním zástupcem firmy Eduard Lokesch a syn ve velké části Evropy, Malé Asie a severní Afriky. Tady se seznámil s talentovaným mechanikem Hynkem Pucem.
„Spolu také v roce 1902 založili vlastní firmu Waldes a spol., zaměřenou na výrobu drobného kovového zboží. Začali v pronajaté kolně v Holešovicích s jedním dělníkem, jedním učněm a šlapacím strojem na výrobu knoflíků," upřesňuje sběratel knoflíků Ivo Tomáš.
Buduje impérium
Už za rok přišla dvojice mladých podnikatelů s převratnými vynálezy – zakládačkou a patentkou. Zakládačka nahradila deset dělnic při montáži stiskacího knoflíku, neboli patentku. Výroba se začala rychle rozjíždět (pozn.red: patentka byla nazvaná koh-i-noor podle největšího diamantu).
Malý podnik se záhy přestěhoval do Karlína a už v roce 1907 vznikla ve Vršovicích na zelené louce továrna s třemi sty zaměstnanci. „Úspěch firmě, podobně jako u Bati, přinášela neustálá konstrukční zlepšování, vlastní výroba speciálních strojů, vědecká organizace práce a racionalizace výroby, taylorismus, dobré obchodnické tahy na světových trzích a široká reklama," dočteme se na portálu hlavního města Prahy na podporu starých řemesel.
Dodnes tady podnik Waldes KOH-I-NOOR ve Vršovicích najdete. Konkurenční firmu Lokesch, kde se vyučil a začínal, koupil už v roce 1909.
Patentka v oku
Jindřichu Waldesovi se říkalo druhý Baťa nebo také pražský Baťa. Ostatně jeho podniky dodávaly Baťovi stiskací knoflíky na boty, takzvané tlačky. A ve 20. letech uvedl Jindřich Waldes na český trh zip. Dále nabízel „nejjemnější cigaretové papírky" a první výrobu dutinek s ochranou proti nikotinu a s reklamou zdravého kouření.
Úskalí i úspěch:
• Za první světové války se musel přeorientovat na výrobu náplní do granátů, na zásobníky na náboje a na vojenské přilby.
• Firmu zastihla také krize v důsledku změny módy.
• Ve 20. letech se podnik zkonsolidoval tak, že mu neškodila ani hospodářská krize a polovinu veškeré světové produkce kovových spínadel vyráběly Waldesovy firmy.
„Jindřich Waldes měl fabriky po celé Evropě, ale výrobu rozšířil i do Spojených států. Srdcem ale pořád zůstala pražská Koh-i-noorka," říká Patrik Šimon s tím, že továrník byl i významným sběratelem a mecenášem umění a jeho přítel František Kupka (pozn. red: malíř a grafik světového významu, jeden ze zakladatelů abstraktního malířství) pro něj navrhl logo firmy s tváří Waldesovy společnice Elisabeth Coyens a další propagační materiály. „Tovární značka Koh-i-noor nese dívčí tvář s patentním knoflíkem v oku. Za tímto geniálním symbolem užitým v řadě variací stál člověk originálního ducha, mezi podnikateli své doby srovnatelný s Tomášem Baťou," doplňuje Patrik Šimon, který o Waldesovi napsal publikaci.
Traduje se, že logo Miss KIN vzniklo při plavbě do Ameriky, když si půvabná rusovlasá Američanka v rozpustilosti přitiskla k levému oku velkou reklamní patentku.
Jindřich Waldes se také přátelil s grafikem Vojtěchem Preissigem, sochařem J. V. Myslbekem a malířem Vojtěchem Hynaisem. Ve své vile Maria v pražských Vinohradech měl rozsáhlou sbírku výtvarného umění. „Sbírka se zaměřovala na české umění 19. století, ale zahrnovala i díla z gotiky či baroka. Měl také obrovskou sbírku knoflíků," sdělil Patrik Šimon.
Právě ze sbírky knoflíků poté nechal v roce 1916 vybudovat unikátní muzeum knoflíků a šatních spínadel. V roce 1948 ale zaniklo.
Ani úspěchy ho ale neochránily. Druhá světová válka ho dostala na kolena. Jako Žid poslal manželku, dceru a dva syny do bezpečí Spojených států, sám ale v Československu zůstal, což ho stálo život. Zapojil se do ilegálního odboje a nacisté ho zatkli. Následovala cesta do koncentračních táborů Dachau a Buchenwald. „Vykoupil ho bratr Zikmund, který byl také společníkem firmy, asi za šest milionů korun. Jeho osud byl ale i nadále dost tragický. V Lisabonu se dostal na loď, aby uprchl, ale do Havany už nedoplul. Zřejmě ho otrávili, roku 1941 na moři umírá," uzavírá Patrik Šimon životní pouť podnikatele z Nemyšle.
Dodnes se v otázce majetku Jindřicha Waldese řeší restituční spory.
