Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kradl slad, proto mu hlavu položili před nohy

Tábor – (Předchozí díl, který vyšel v Táborském deníku 4. srpna 2012, pojednával o vaření piva v Táboře v 15. a 16. století.)

12.8.2012
SDÍLEJ:

Pro vaření piva plavívali dřevorubci do Tábora dřevo po řece Lužnici. Foto: Josef Musil

V šestnáctém století vařili táborští pivovarníci hlavně dva druhy piva – pšeničné, jemuž se říkalo bílé, a ječné neboli staré. Zvláštní odrůdou ječného bylo takzvané pivo hořké. V nejstarší knize táborské se píše o dvou druzích piv, starém a mladém. Mladé se tedy říkalo ječnému.

Pšeničné bylo slabší, ječné silnější.

Nejprve ale museli odvést svou práci mistři sladovníci či sládci. K jejich řemeslu se vztahovalo velké množství předpisů a také stížností. Oni totiž pivovarníkům měli odevzdávat víc sladu, než sami k jeho výrobě dostali obilí, pomineme-li skutečnost, že obilí se stane po zesladování přibližně o čtvrtinu lehčím. Po sládcích se žádalo, aby na sladu vytvořili takzvaný přídělek neboli přírost. Byl to příbytek vzniklý tím, že pivovarníci požadovali dodat slad i s květem, tj. s výhonky, které vypučely ve sladovně. Výhonky se nyní od sladu před varem oddělují, ale ve starých dobách se květ se sladem semlel a pak se z něj vařilo pivo. Sladovníci to dokonce s přírostem přeháněli, až proti tomu musely zasáhnout vyhlášky.

Do věže s Blažkem!

Nicméně našli se jedinci, kteří si s květem sladu hlavu nelámali. Takový byl například místní sládek Blažek. Jeho si zjednal na Dobronice pán Jan Hozlauer z Hozlau, aby mu tam z deseti strychů pšenice vyrobil dvanáct strychů sladu. „Tak, jakž jinde za obyčej jest," připomněl k tomu Hozlauer. To muselo být něco, jít dělat slad pro samotného pána dobronického panství! Jenomže Blažek si zakázky vůbec nevážil a přídělek na sladu neudělal. Nato se pán rozhorlil a takto květnatě je jeho rozhorlení zapsáno:
„Jest-li to věc víře podobná prošetřujíc způsobu a běhu buďto v městech, buďto v zámcích nebo tvrzích při piva vaření, aby žádného přírostu z pšenice býti nemělo, ani aby se více věrtelův piva nežli pšenice se dá, nevystavovalo? Aby slad i s přírostem v jedné míře s pšenicí, tolikéž i piva vaření na věrtele srovnáno býti mělo, toho se při žádném pivovaře – jest naděje – krom své vlastní a případný časem potřeby – nenajde…, tak by sládci větší oužitek než páni pocítili, pročež by bylo lépe pšenice prodávati."

Text svědectví o tom, že sládek Blažek neudělal, co si u něj Hozlauer objednal, si může svojí krkolomnou stylistikou podat ruku se šroubovaností dnešních úředních zpráv, jen čeština se změnila. Kdyby se ale Blažek provinil dnes, jeho případ by se nejspíš tak dlouho táhl a spisy natolik narůstaly, až by nakonec trestu unikl.

Zato v 16. století to bylo jiné. Pán Hozlauer z Hozlau popsal důvody a  pak nepoctivého sládka jednoduše nechal vsadit do věže svého hradu. Majitel panství ke svému úsudku nepotřeboval žádné směrnice Evropské unie. Blažek zkrátka neudělal tak, jakž jinde za obyčej jest, a šel do vězení. Věž, ve které si svůj trest odpykal, dodnes zdobí zříceninu dobronického hradu. A to mohl mluvit o štěstí, poněvadž tehdejší páni ve věci podvodů při sladovnictví neznali žertů.

Sládek popraven

Nejméně jednomu táborskému sládkovi byla, řečeno tehdejším jazykem, položena hlava před nohy. Za zlodějnu. Totiž aby byl přehled a pořádek, nesměl sladovník sypat slady různých majitelů na jednu hromadu, ale každému zvlášť. I přes hrozbu přísných trestů se našli chytráci, kteří z hromad sladů ubírali pro sebe. Ve smolné knize Tábora se zachovalo vyznání Václava Pobrala syna. Není již tolik květnaté, jako když se vyjadřoval pán Hozlauer z Hozlau, ale mějme na paměti, že se jednalo o zloděje z lidu a kat už si na něj brousil meč.

„Item na svej sladovně ujímal jsem od lidských obilí neb sladuov, od některého núšku malú a některého dvě núšky, počtu nevím. Item Křikava s mateří slady kradené vyvařil, tomu dvě létě. Item Jaroš, bratr můj, prodával slad do Prachatic," vypověděl Václav.

Hned po jeho popravě šli páni s právem vykonání hrdelního trestu za Křikavou. Rozplakal se před nimi. Potvrdil všechno, co na něj Václav vyznal, a ještě dodal, že ho k tomu navedla jeho žena řečená Pobralka.

„Item řekl mi Jaroš Pobralovic, abych nachoval patnáct strychů ječmene, a já mu řekl: ‚Kde bych je u čerta vzal?' a on mne navozoval, abych od cizího obilí ujímal po čberu a k jeho přidával a dívka Jarošova nosila obilí na tluč, on neměl žádného svého obilí, krom dva slady vyvařil, ostatek pak od sousedského přijal šest nebo sedm strychův ječmene – a to obilí velel mi Jaroš bráti mluvíce, že drva pálíme a nic že mu nevyděláme, a na to chci umříti."

Ačkoli Křikava jistě nepochyboval o nejtvrdším trestu, páni projevili shovívavost. Zatímco jeho spolupachateli položili hlavu před nohy, jemu „milost učiněna pány, že města jest prázden".  Prostě ho vyhnali.

Josef Musil

Autor: Redakce

12.8.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Stanislavu Semrádovi z Kardašova Řečice se letos úroda obřích dýní povedla. Na snímku je s vnukem Zdeňkem.
9

OBRAZEM: Pochlubte se, jak vám vyrostla dýně

Jiří Vávra a jeho dýně, která vážila 66,4 kilogramu.

V Netolicích vyrostla obří dýně

Na co zajít do kina

Táborsko - Přinášíme přehled programu kin.

Narodili se na Táborsku

Tábor - Přinášíme přehled miminek, která se narodila v táborské porodnici v době od 9. do 15. října.

Pro voličský průkaz už jen do 16 hodin

Tábor/ANKETA/ - Všechny obecní úřady, které disponují seznamy voličů, vám vydají voličský průkaz pro případ, že chcete volit mimo své trvalé bydliště.

Představujeme prvňáčky ze základních škol v Soběslavi

Táborsko - Každý týden vám představíme nové prvňáčky ze základních škol na Táborsku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení