VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Koupí lokomotivu a lidi domaluje sám

Slapy u Tábora – Zřejmě každý někdy něco sbíral. Od obyčejných jízdenek přes pohlednice až po známky. Někteří z nás si svými sbírkami zpestřovali dětství, jiní vydrželi do dospělosti a z koníčku se stal obrovský kůň, díky kterému se nevejdou ani do baráku.

2.11.2013
SDÍLEJ:

PAVEL KOHOUTEK si na zahradě postavil šedesátimetrový model kolejiště. Pravidelně se na něm prohání Elinka v měřítku 1:43.Foto: Kateřina Krejčová

To je případ Pavla Kohoutka (47) ze Slap u Tábora. Jeho největší životní vášní jsou vláčky a jak sám říká, je jimi zastavěný od sklepa až po půdu. V jeho sériích najdete tisícovku modelů a některé z nich jsou i přes padesát let staré.

Kdy jste poprvé k vláčkům „přičichl"? Nastřádat stovky modelů musí trvat léta…
Je pravda, že jsem poprvé objevil vláčky u mého táty. Byl jsem asi ve druhé třídě 
a táta měl takovou malou sadu s mašinkami v polystyrenové krabici. Někde jsem ji tehdy prostě vyhrabal a ještě bych ji tady doma našel. Táta byl voják z povolání a hodně jsme se stěhovali. Bydleli jsme u Prahy a děda se mnou objížděl nádraží. Navíc strejda byl nádražák, takže jsem měl k vlakům blízko.

Kdy jste si začal modely sám pořizovat?
Jako dítě si toho moc nepořídíte, takže jsem se tomu více začal věnovat na průmyslovce v Budějovicích. Právě tady
u Černé věže a pak v Praze
u Prašné brány byly jediné prodejny, kde se daly modely koupit. Před otevřením se stály hodinové fronty. A já v té frontě nemohl chybět. Pořizoval jsem si malé modely TT. Ty mě drží dodnes. Rodiče mne samozřejmě podporovali. Z koníčka se stal kůň, až když jsem nastoupil do práce a měl vlastní peníze. V pražském bytě jsem si postavil první kolejiště a soupravy vozů tak, jak mají být.

Modely TT? Co to je?
Je to vláček s měřítkem 1:120. Taková klasika. Velké příšery v měřítku 1: 43, si pořizuji až od té doby, co jsme koupili stavení ve Slapech. Nejsou ale stále největší. Základních měřítek je asi patnáct. Nejmenší modely, které jsem viděl na výstavě, jsou 1:440. Jsou to vláčky veliké asi jako koruna.

Snímek zachycuje lokomotivu, která také jezdila do  Bechyně,  zhruba před čtyřiceti lety. Jde o elektrickou lokomotivu řady 436.

A jaké typy konkrétně sbíráte?
Od TTéček mám téměř vše, co jezdilo u Československé státní dráhy od roku 1950 do současnosti. Když postavíte kolejiště, musí být dobové a vše musí pasovat a vypadat. Když to přeženu, tak aby po kolejišti neběhal francouzský vagón a u toho německá lokomotiva. Na zahradě mám šedesátimetrové kolejiště. Větší typy (pozn.red. měřítko 1:43 ) jsem začal sbírat, aby na zahradním kolejišti něco vůbec bylo. Zahradní vlaky jsou hrozně drahé. Mohou i zmoknout a vydrží hrubší zacházení. Zkrátka něco vydrží. To je jejich výhoda. Na zahradní železnici mám modely, které jezdily z Tábora do Bechyně.

Říkal jste mi, že než jste se přestěhoval do Slap, bydlel jste v paneláku na Sídlišti nad Lužnicí. Jak jste se tam s tisícovkou vláčků vešel?
Z ložnice vedly dírami ve stěnách koleje do obýváku. Obývací stěna byla ve výšce asi metr a vlaky po ní jezdily. Prošly do dětského pokoje, tam se vrátily zase zpátky…

Takže to vypadalo jako v Kulovém blesku, když Smoljakovi vozila mašinka slivovici…
Přesně tak to u nás vypadalo. Jen nevozila slivovici. Ty malé vláčky k tomu nejsou. Ale ty venkovní už plechovku s pivem přivezou. Bylo to doopravdy podobné, jen ve větším (smích).

Proč jste se rozhodl sbírat spíše novější modely? Jak jste říkal vlaky, které jezdily po roce padesát?
Když člověk pamatuje vlaky z reálu, tak jsou mu bližší. Alespoň já to tak mám. Spousta modelářů v Čechách se soustředí spíše na náš píseček. Dělají prostě modely podle české předlohy. I když je pravdou, že znám pána, který sem shodou okolností dováží mašiny od americké firmy. Má 600 metrů dlouhé kolejiště na zahradě u Poděbrad a prohání se tam i deset lokomotiv najednou. Chlapi v mém věku i starší tam celý víkend dělají s vláčky kraviny. Jsou prostě na zahradě a hrají si.

Na poslední fotografii jsou vagóny na zahradní dráhu.

Éra parních lokomotiv se vám nelíbí? 
     
Pamatuji je, až když končily. Na pražském nádraží Těšnov jezdily pravidelný provoz. Zrušení tohoto nádraží v roce 1972 byl v železniční historii největší bolševický zločin. Secesní budovu pak nechali komunisti v roce 1985 odstřelit. Stávala na Florenci, kde je dneska Mc´ Donald. Například v táborských Čekanicích stály parní lokomotivy u sila a čekaly na zrušení. Ty také pamatuji.

Líbí se vám současná moderna, třeba pendolino?
Spousta lidí proti pendolinu prská. Podle mě je ale designově povedený a i nátěr je opravdu podařený oproti tomu, co nyní dráhy předvádějí: modrobílý nátěr a všechny vlaky vypadají jako z Bulharska. Je to něco strašnýho.

Jak má vlastně správně sestavený model vypadat?
No…, když si vezmete, že rychlík má osm vozů, musí mít poštovní vůz, nějaký služební, nějakou lokomotivu, vozy první a druhý třídy. Všechno musí ladit barvou, ale hlavně obdobím, ve kterém se vozy mohly setkat. V Táboře například jezdila vindobona (pozn.red.: vlak jezdil od roku 1957 mezi Berlínem, Prahou a Vídní přes Tábor). Některý vozy byly rakouský, další německý a některý český a podle toho musí být sestavený i model. Nemůžete mít například kolejiště s moderním skleněným nástupištěm a k němu vlaky staré padesát let. To vypadá blbě.

Můžete mi upřesnit, kolik přesně těch vláčků vlastně máte?
    
Nedá se říct číslo. Jsou jich stovky. Tisícovka určitě. Zahradních vláčků mám jen pár, protože jsou strašně náročné na peníze. Navíc je vyrábí pár továren. U nás například Merkur nebo ETS v Praze. Tyhle sériové modely neurazí, ale nemají detaily. Dáte za lokomotivu třeba dvacet tisíc. Když ale chcete, aby byl model věrohodný, tak jsou v republice dva nebo tři lidi, kteří ho na zakázku vyrobí. Finančně se ale lokomotiva pohybuje už někde jinde.



Byly dříve vláčky cenově dostupnější nebo pořídit mašinku byl doopravdy luxus? 
     
Dřív stála obyčejná lokomotiva sto korun. Vagón stál třeba jedenáct korun a za to jste měla oběd. Nebylo to tedy za korunu, ale koupit se daly. Dnes byste se za vagónek najedla pořádně. Když vezmu v potaz sériové TTéčka, tak rychlíkové vozy jsou tak za tisícikorunu a lokomotiva za tři, spíš více. Ale zase se posunula technologie a detaily. Cena narostla neúměrně, ale zase toho vozy umí víc.



A co kolejiště?
 
Buď si postavíte kolejiště, které je jednoduše model kusu krajiny a tam jednou za půl hodiny pustíte vlak, aby byl vidět, nebo si uděláte východoněmecký vlakodrom se spoustou nasvícených kolejí, kde vlaky lítají, aby se to dětem líbilo. A právě tady je potřeba udělat nějaký kompromis. Já mám kolejiště, kam se postaví třeba osm souprav a vhodným řízením se soupravy střídají. Jedou dvě nebo tři najednou. Může jich být i víc, ale pak to nevypadá dobře.



Jak kolejiště vyrábíte?
     
Nejjednodušší je vyříznout ho z polystyrénu, ale v tomto případě je spousta ale. Já osobně pod všechny koleje vyříznu dřevěný poklad, koupím molitanový ořez, do kterého koleje zamačkáte. Dodáte ostatní doplňky, trávy, lidi… Koupíte například stavebnici ze sedmdesáti dílů a postavíte si tam třeba malinkou slunečnici. To je ale práce pro ženskou.

Zrovna jsem se chtěla zeptat, jestli má vaše polovička pro takového koníčka pochopení. 
     
Přítelkyně ho má a snad jí vydrží (smích). Je vláčkům nakloněná.



Podědili vaši synové tuto vášeň?
     
Jsou k tomu, ale mají jiné koníčky. Jeden syn je na gymplu a druhý na právech. Ne že by je vlaky nebavily, ale nejsou z těch, co by přišli na nádraží a koukali po mašinách. Vědí, která je to lokomotiva, mají přehled, ale mašinky nesbírají a asi ani nezačnou. Nechci to po nich. Oba měli jako děti své kolejiště, když potřebuji pomoc, vědí, o čem to je. Nemůžu jim ale svůj koníček cpát. Byla by to hloupost.



Jakými se můžete pyšnit ojedinělými exponáty? 
     
Mám třeba několik exemplářů od dávno zaniklé firmy Rokal. Ty jsou historicky nejvzácnější. Pak z počátku výroby, než komunisti udělali Berliner Bahnen, byla firma Zeuke. Od nich mám také nějaké kousky, které jsou staré padesát let. Ty už se jen tak neseženou a neobchoduje se s nimi. Je to už starožitnost. Já třeba žádné vláčky neprodávám, myslím si, že je to nesmysl. Maximálně když se mi od něčeho sejdou dva stejné typy. 



Máte vláčky po krabicích nebo všechny vystavené?
     
Mám vláčky ve vitrínách za sklem a obaly mám schované. Kdyby se přece jen náhodou prodávaly, s originálním obalem to vždy vypadá lépe. Další mám v obalech po šuplíkách, zkrátka všude možně.



Jste registrován v nějakém klubu sběratelů?
     
Nejsem. Máme ale společenství ohledně venkovní dráhy, asi deset lidí. Občas se slejzáme a vyrážíme na burzy, abychom si udrželi přehled a přivezli něco, co v našich končinách není. 



Jak často přibude nový vláček?
     
Patřím k těm sběratelům, že když se povedou dva kousky za rok, tak je to hodně. Nechávám si zahradní vláčky vyrábět, což je finančně náročné. Dohodneme se s ostatními zájemci, co se vyrobí, udělá se rozpočet i projekt. Je potřeba, aby lidí bylo více. TTéček koupím třeba pět do roka. Historické modely už mám, takže kupuji nové.



Kdybych chtěla začít sbírat vláčky, co mám pro to udělat?
    
Jde o to, jestli chcete jezdit s dětmi nebo mít sbírku.

Chci mít sbírku…
    
Musíte vyrazit na burzu do Prahy a vědět, co chcete. Vzít si staré katalogy a podívat se, co by vám vyhovovalo. Jestli chcete něco pro děti, v internetových obchodech seženete z nových modelů cokoliv, libovolných rozměrů domů i na zahradu. Doporučuji hledat v kategorii hobby, které nejsou dělané do detailů, ale zase dostupnější. Jsou dělané na jedno kolejiště a když dítě odroste, můžete jen pořídit dokonalejší model. Jde o to, pořídit základní sadu, na kterou budete dále nabalovat. Vždy říkám: dítěti nekupovat nic starého. Pořídit nový model, který bude jezdit. Když starý model nebude fungovat, dítě to otráví.

A vy si děláte vnitřky do vláčků včetně elektriky sám?
     
Ano. Zrovna třeba stavím drážní lampy. Do vagónů vyrábím světla, všechno možné. Koupím torzo mašinky a vnitřky si vyrobím sám. Přiděláte lidi, namalujete, přiděláte světla.. Zaměstnáte tím celou rodinu.

Autor: Kateřina Krejčová

2.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Denisa a Kateřina Červenkovy jsou specialistkami na triatlon (na snímku z Táborského triatlonu zleva), přesto září i mezi kovanými plavkyněmi.

Sestry Červenkovy zářily na plaveckém šampionátu

Ilustrační foto.

Již nejsou mezi námi

Mladík znovu kradl. Teď ho čeká soud

Tábor - Krádež zboží za tři stovky se nevyplatila šestadvacetiletému mladíkovi ze Žďáru nad Sázavou.

Mladá Vožice a Chýnov prostaví přes 40 milionů

Táborsko - Ve městech finišují se splněním plánů letošního roku a zároveň plánují úkoly pro ten následující.

Ve sněžné pohotovosti je v Táboře 12 brigádníků

Tábor - Letos se technickým službám podařilo zajistit o něco více dobrovolníků, kteří je zastoupí v odklízení sněhu z chodníků.

Kopec na náměstí v Táboře zase bude

Tábor - Starosta Jiří Fišer vydal pokyny, aby děti opět v centru Nového Města dostaly kopec sněhu z Monínce.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT