VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Koupí lokomotivu a lidi domaluje sám

Slapy u Tábora – Zřejmě každý někdy něco sbíral. Od obyčejných jízdenek přes pohlednice až po známky. Někteří z nás si svými sbírkami zpestřovali dětství, jiní vydrželi do dospělosti a z koníčku se stal obrovský kůň, díky kterému se nevejdou ani do baráku.

2.11.2013
SDÍLEJ:

PAVEL KOHOUTEK si na zahradě postavil šedesátimetrový model kolejiště. Pravidelně se na něm prohání Elinka v měřítku 1:43.Foto: Kateřina Krejčová

To je případ Pavla Kohoutka (47) ze Slap u Tábora. Jeho největší životní vášní jsou vláčky a jak sám říká, je jimi zastavěný od sklepa až po půdu. V jeho sériích najdete tisícovku modelů a některé z nich jsou i přes padesát let staré.

Kdy jste poprvé k vláčkům „přičichl"? Nastřádat stovky modelů musí trvat léta…
Je pravda, že jsem poprvé objevil vláčky u mého táty. Byl jsem asi ve druhé třídě 
a táta měl takovou malou sadu s mašinkami v polystyrenové krabici. Někde jsem ji tehdy prostě vyhrabal a ještě bych ji tady doma našel. Táta byl voják z povolání a hodně jsme se stěhovali. Bydleli jsme u Prahy a děda se mnou objížděl nádraží. Navíc strejda byl nádražák, takže jsem měl k vlakům blízko.

Kdy jste si začal modely sám pořizovat?
Jako dítě si toho moc nepořídíte, takže jsem se tomu více začal věnovat na průmyslovce v Budějovicích. Právě tady
u Černé věže a pak v Praze
u Prašné brány byly jediné prodejny, kde se daly modely koupit. Před otevřením se stály hodinové fronty. A já v té frontě nemohl chybět. Pořizoval jsem si malé modely TT. Ty mě drží dodnes. Rodiče mne samozřejmě podporovali. Z koníčka se stal kůň, až když jsem nastoupil do práce a měl vlastní peníze. V pražském bytě jsem si postavil první kolejiště a soupravy vozů tak, jak mají být.

Modely TT? Co to je?
Je to vláček s měřítkem 1:120. Taková klasika. Velké příšery v měřítku 1: 43, si pořizuji až od té doby, co jsme koupili stavení ve Slapech. Nejsou ale stále největší. Základních měřítek je asi patnáct. Nejmenší modely, které jsem viděl na výstavě, jsou 1:440. Jsou to vláčky veliké asi jako koruna.

Snímek zachycuje lokomotivu, která také jezdila do  Bechyně,  zhruba před čtyřiceti lety. Jde o elektrickou lokomotivu řady 436.

A jaké typy konkrétně sbíráte?
Od TTéček mám téměř vše, co jezdilo u Československé státní dráhy od roku 1950 do současnosti. Když postavíte kolejiště, musí být dobové a vše musí pasovat a vypadat. Když to přeženu, tak aby po kolejišti neběhal francouzský vagón a u toho německá lokomotiva. Na zahradě mám šedesátimetrové kolejiště. Větší typy (pozn.red. měřítko 1:43 ) jsem začal sbírat, aby na zahradním kolejišti něco vůbec bylo. Zahradní vlaky jsou hrozně drahé. Mohou i zmoknout a vydrží hrubší zacházení. Zkrátka něco vydrží. To je jejich výhoda. Na zahradní železnici mám modely, které jezdily z Tábora do Bechyně.

Říkal jste mi, že než jste se přestěhoval do Slap, bydlel jste v paneláku na Sídlišti nad Lužnicí. Jak jste se tam s tisícovkou vláčků vešel?
Z ložnice vedly dírami ve stěnách koleje do obýváku. Obývací stěna byla ve výšce asi metr a vlaky po ní jezdily. Prošly do dětského pokoje, tam se vrátily zase zpátky…

Takže to vypadalo jako v Kulovém blesku, když Smoljakovi vozila mašinka slivovici…
Přesně tak to u nás vypadalo. Jen nevozila slivovici. Ty malé vláčky k tomu nejsou. Ale ty venkovní už plechovku s pivem přivezou. Bylo to doopravdy podobné, jen ve větším (smích).

Proč jste se rozhodl sbírat spíše novější modely? Jak jste říkal vlaky, které jezdily po roce padesát?
Když člověk pamatuje vlaky z reálu, tak jsou mu bližší. Alespoň já to tak mám. Spousta modelářů v Čechách se soustředí spíše na náš píseček. Dělají prostě modely podle české předlohy. I když je pravdou, že znám pána, který sem shodou okolností dováží mašiny od americké firmy. Má 600 metrů dlouhé kolejiště na zahradě u Poděbrad a prohání se tam i deset lokomotiv najednou. Chlapi v mém věku i starší tam celý víkend dělají s vláčky kraviny. Jsou prostě na zahradě a hrají si.

Na poslední fotografii jsou vagóny na zahradní dráhu.

Éra parních lokomotiv se vám nelíbí? 
     
Pamatuji je, až když končily. Na pražském nádraží Těšnov jezdily pravidelný provoz. Zrušení tohoto nádraží v roce 1972 byl v železniční historii největší bolševický zločin. Secesní budovu pak nechali komunisti v roce 1985 odstřelit. Stávala na Florenci, kde je dneska Mc´ Donald. Například v táborských Čekanicích stály parní lokomotivy u sila a čekaly na zrušení. Ty také pamatuji.

Líbí se vám současná moderna, třeba pendolino?
Spousta lidí proti pendolinu prská. Podle mě je ale designově povedený a i nátěr je opravdu podařený oproti tomu, co nyní dráhy předvádějí: modrobílý nátěr a všechny vlaky vypadají jako z Bulharska. Je to něco strašnýho.

Jak má vlastně správně sestavený model vypadat?
No…, když si vezmete, že rychlík má osm vozů, musí mít poštovní vůz, nějaký služební, nějakou lokomotivu, vozy první a druhý třídy. Všechno musí ladit barvou, ale hlavně obdobím, ve kterém se vozy mohly setkat. V Táboře například jezdila vindobona (pozn.red.: vlak jezdil od roku 1957 mezi Berlínem, Prahou a Vídní přes Tábor). Některý vozy byly rakouský, další německý a některý český a podle toho musí být sestavený i model. Nemůžete mít například kolejiště s moderním skleněným nástupištěm a k němu vlaky staré padesát let. To vypadá blbě.

Můžete mi upřesnit, kolik přesně těch vláčků vlastně máte?
    
Nedá se říct číslo. Jsou jich stovky. Tisícovka určitě. Zahradních vláčků mám jen pár, protože jsou strašně náročné na peníze. Navíc je vyrábí pár továren. U nás například Merkur nebo ETS v Praze. Tyhle sériové modely neurazí, ale nemají detaily. Dáte za lokomotivu třeba dvacet tisíc. Když ale chcete, aby byl model věrohodný, tak jsou v republice dva nebo tři lidi, kteří ho na zakázku vyrobí. Finančně se ale lokomotiva pohybuje už někde jinde.



Byly dříve vláčky cenově dostupnější nebo pořídit mašinku byl doopravdy luxus? 
     
Dřív stála obyčejná lokomotiva sto korun. Vagón stál třeba jedenáct korun a za to jste měla oběd. Nebylo to tedy za korunu, ale koupit se daly. Dnes byste se za vagónek najedla pořádně. Když vezmu v potaz sériové TTéčka, tak rychlíkové vozy jsou tak za tisícikorunu a lokomotiva za tři, spíš více. Ale zase se posunula technologie a detaily. Cena narostla neúměrně, ale zase toho vozy umí víc.



A co kolejiště?
 
Buď si postavíte kolejiště, které je jednoduše model kusu krajiny a tam jednou za půl hodiny pustíte vlak, aby byl vidět, nebo si uděláte východoněmecký vlakodrom se spoustou nasvícených kolejí, kde vlaky lítají, aby se to dětem líbilo. A právě tady je potřeba udělat nějaký kompromis. Já mám kolejiště, kam se postaví třeba osm souprav a vhodným řízením se soupravy střídají. Jedou dvě nebo tři najednou. Může jich být i víc, ale pak to nevypadá dobře.



Jak kolejiště vyrábíte?
     
Nejjednodušší je vyříznout ho z polystyrénu, ale v tomto případě je spousta ale. Já osobně pod všechny koleje vyříznu dřevěný poklad, koupím molitanový ořez, do kterého koleje zamačkáte. Dodáte ostatní doplňky, trávy, lidi… Koupíte například stavebnici ze sedmdesáti dílů a postavíte si tam třeba malinkou slunečnici. To je ale práce pro ženskou.

Zrovna jsem se chtěla zeptat, jestli má vaše polovička pro takového koníčka pochopení. 
     
Přítelkyně ho má a snad jí vydrží (smích). Je vláčkům nakloněná.



Podědili vaši synové tuto vášeň?
     
Jsou k tomu, ale mají jiné koníčky. Jeden syn je na gymplu a druhý na právech. Ne že by je vlaky nebavily, ale nejsou z těch, co by přišli na nádraží a koukali po mašinách. Vědí, která je to lokomotiva, mají přehled, ale mašinky nesbírají a asi ani nezačnou. Nechci to po nich. Oba měli jako děti své kolejiště, když potřebuji pomoc, vědí, o čem to je. Nemůžu jim ale svůj koníček cpát. Byla by to hloupost.



Jakými se můžete pyšnit ojedinělými exponáty? 
     
Mám třeba několik exemplářů od dávno zaniklé firmy Rokal. Ty jsou historicky nejvzácnější. Pak z počátku výroby, než komunisti udělali Berliner Bahnen, byla firma Zeuke. Od nich mám také nějaké kousky, které jsou staré padesát let. Ty už se jen tak neseženou a neobchoduje se s nimi. Je to už starožitnost. Já třeba žádné vláčky neprodávám, myslím si, že je to nesmysl. Maximálně když se mi od něčeho sejdou dva stejné typy. 



Máte vláčky po krabicích nebo všechny vystavené?
     
Mám vláčky ve vitrínách za sklem a obaly mám schované. Kdyby se přece jen náhodou prodávaly, s originálním obalem to vždy vypadá lépe. Další mám v obalech po šuplíkách, zkrátka všude možně.



Jste registrován v nějakém klubu sběratelů?
     
Nejsem. Máme ale společenství ohledně venkovní dráhy, asi deset lidí. Občas se slejzáme a vyrážíme na burzy, abychom si udrželi přehled a přivezli něco, co v našich končinách není. 



Jak často přibude nový vláček?
     
Patřím k těm sběratelům, že když se povedou dva kousky za rok, tak je to hodně. Nechávám si zahradní vláčky vyrábět, což je finančně náročné. Dohodneme se s ostatními zájemci, co se vyrobí, udělá se rozpočet i projekt. Je potřeba, aby lidí bylo více. TTéček koupím třeba pět do roka. Historické modely už mám, takže kupuji nové.



Kdybych chtěla začít sbírat vláčky, co mám pro to udělat?
    
Jde o to, jestli chcete jezdit s dětmi nebo mít sbírku.

Chci mít sbírku…
    
Musíte vyrazit na burzu do Prahy a vědět, co chcete. Vzít si staré katalogy a podívat se, co by vám vyhovovalo. Jestli chcete něco pro děti, v internetových obchodech seženete z nových modelů cokoliv, libovolných rozměrů domů i na zahradu. Doporučuji hledat v kategorii hobby, které nejsou dělané do detailů, ale zase dostupnější. Jsou dělané na jedno kolejiště a když dítě odroste, můžete jen pořídit dokonalejší model. Jde o to, pořídit základní sadu, na kterou budete dále nabalovat. Vždy říkám: dítěti nekupovat nic starého. Pořídit nový model, který bude jezdit. Když starý model nebude fungovat, dítě to otráví.

A vy si děláte vnitřky do vláčků včetně elektriky sám?
     
Ano. Zrovna třeba stavím drážní lampy. Do vagónů vyrábím světla, všechno možné. Koupím torzo mašinky a vnitřky si vyrobím sám. Přiděláte lidi, namalujete, přiděláte světla.. Zaměstnáte tím celou rodinu.

Autor: Kateřina Krejčová

2.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Management - Vrchní sestry v oblasti péče o seniory vrchní 27 500 Kč

Vrchní sestry v oblasti péče o seniory vrchní sestra. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 27500 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme: trestní bezúhonnost, způsobilost k právním úkonům, praxe ve vedoucí pozici výhodou, manažerské a komunikační schopnosti, flexibilita, orientace v sociální oblasti, znalost zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, znalost výkaznictví pro zdravotní pojišťovny výhodou, řidičský průkaz sk. B., Nabízíme: odpovídající platové zařazení, příjemné pracovní prostředí., K přihlášce je nutno přiložit: profesní životopis s přehledem dosavadní praxe a motivační dopis, kopii dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání, výpis z Rejstříku trestů ne starší než 3 měsíce, prohlášení o souhlasu se zpracováním osobních údajů po dobu trvání výběrového řízení., Vaše přihlášky očekáváme pouze v písemné podobě nejpozději 8. června 2018 na adrese G-centrum Tábor, Kpt. Jaroše 2958, Tábor 390 03. Obálku označte nápisem: "NEOTEVÍRAT - VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ", služební mobil, příspěvek na stravování, stravování v místě výkonu práce, příspěvek na penzijní připojištění. Pracoviště: G-centrum tábor, Kpt. Jaroše, č.p. 2958, 390 03 Tábor 3. Informace: Božena Šimáková, +420 381 478 209.

Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 5 000 Kč

Uklízeči a pomocníci v ubytovacích a vzdělávacích zařízeních pokojská. Požadované vzdělání: bez vzdělání. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 5000 kč, mzda max. 10000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Nutná flexibilita a zodpovědnost pro zajištění provozu podniku, mzda podle odpracovaných hodin, možnost přenocování, mzda dle odpracovaných hodin. Pracoviště: Vodňanského lesy s.r.o., penzion příběnice, 391 75 Malšice. Informace: Iva Radilová, +420 603 570 024.

Výroba - Výroba Obsluha strojů 20 000 Kč

Obsluha strojů na výrobu potravin a příbuzných výrobků operátor v potravinářské výrobě. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč, mzda max. 28000 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: práce ve výrobě krmiv pro psy a kočky (Partner in Pet Food CZ s.r.o.) manipilace se surovinou, s paletovým vozíkem, případně VZV, obsluha strojů a zařízení, 12ti hodinové pracovní směny: 2x ranní, 2x noční, 4 dny volno), zdarma doprava do zaměstnání, ubytování, bonusy, zálohy, kontakt osobně: OC Slunce, Purkyňova 2961, Tábor, e-mail nebo tel.. Pracoviště: R a g agency s.r.o., prac. veselí n.l., Jateční, č.p. 470, 391 81 Veselí nad Lužnicí 1. Informace: Robert Čupela, +420 605 070 935.

Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství - Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství 17 000 Kč

Pěstitelé zemědělských plodin Sběrač/sběračka hub. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17000 kč, mzda max. 24000 kč. Volných pracovních míst: 10. Poznámka: Měsíční zaškolení v hodinové mzdě. Úkolová mzda dle výkonu 17000,- až 24000,- Kč. Měsíční bonusový kupón v hodnotě 1000,- Kč. Náborový příplatek 15000,-Kč. Zájemci se mohou hlásit na tel. 778 727 709 a domluvit si osobní schůzku. Požadujeme pečlivost, spolehlivost, pracovitost, nástup možný ihned. Výhody: příspěvek na stravné. Práce v SO a V NE ob víkend. Pracoviště: České houby a.s., Nová, č.p. 538, 392 01 Soběslav. Informace: Helena Staňková, +420 778 727 709.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Biologické centrum představilo veřejnosti svou práci.
36

EXKLUZIVNĚ V DENÍKU: Děti vyráběly hmyzí hotely

Dynamo hostilo v sobotu Třinec.
10

Chtěli tři body, mají jen jeden

OBRAZEM: Stovka morčat se v sobotu usadila v restauraci Hilton

Sezimovo Ústí - Už počtvrté pořádaly Andrea Blažková a Eva Švecová chovatelskou výstavu morčat v areálu restaurace Hilton.

46. ročník Rallye Český Krumlov ovládl suverénně největší favorit Jan Kopecký

Český Krumlov – Jan Kopecký se stal vítězem již 46. ročníku Rallye Český Krumlov. Na jihu Čech zvítězil už popáté a upevnil si tak svou pozici na čele mezinárodního mistrovství republiky.

OBRAZEM: Sobota v Purkarci patřila vorařům

Purkarec - Ukázky práce vorařů, prohlídka muzea nebo dětská tvořivá dílna.

Na jihu Čech bude od září waldorfské lyceum

Písek, Č. Budějovice - Jako první v tehdejším Československu zahájila výuku s prvky waldorfské pedagogiky v roce 1990 Základní škola Svobodná, jejímž zřizovatelem je město Písek. Krátce na to se otevřela jako osmá v republice Základní škola waldorfská v Českých Budějovicích.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT