Prof. ing. Blahoslav Maršálek, CSc.
Sinic zbavil nejen Brněnskou přehradu, jeho pomoc se záchranou vodních zdrojů vyhledávají země z celého světa.
Vede oddělení experimentální
fykologie a ekotoxikologie Botanického ústavu AV ČR.
V roce 2005 založil Centrum pro cyanobakterie a jejich toxiny
v Brně, kde žije.

 „Měl jsem fotografie, věděl jsem, jak to tu vypadá, ale že to bude tak tristní, jsem nečekal. Jsem nepříjemně překvapený, vždyť oni ten rybník pohnojili," zděsil se Blahoslav Maršálek při pohledu na zbytky posekané trávy a zapuštěné kořeny, které zůstaly na místě i ve vodě a hnijí. Každého však tolik neděsí.

Zachránit ryby

Blahoslav Maršálek přijel do Tábora v pátek ráno, aby odebral vzorky sedimentu 
a nechal ho prozkoumat. Od výsledků se pak bude odvíjet jeho doporučení, jak zachránit nejen koupání a chov ryb, ale především půlmiliardovou investici. „Zjistíme množství organických látek a fosforu v sedimentu a navrhneme i opatření do budoucna. Teď hned je ale třeba tu trávu vytrhat. Ne posekat, ale ručně vytrhat i s kořeny. Ty jsou klíčovým problémem a ať se na mě nikdo nezlobí, ale tím, že tu zůstaly, je zaděláno na velký problém," naznačil tak, že dosavadní sečení vegetace je jen mrháním energie. Neodstranilo totiž největší zdroj spotřeby kyslíku. Zřejmě na tom ale nic nezmění.

Výzkumný tým nasedl do člunu a pro laboratorní rozbory odebral vzorky ze zhruba 40 míst.  I když je Blahoslav Maršálek uznávanou kapacitou i ve světě, Tábor na způsobu likvidace zeleně nic měnit nebude. Alespoň prozatím, kdy ještě nezná jeho doporučení po analýzách bahna. Dorazit by měla po 20. září. „V sečení budeme pokračovat, i když myšlenka pana profesora je v pořádku a v tom s ním souhlasím, ale nedovedu si na Jordánu představit jiné řešení než sečení. Něco jiného je na malém rybníku, ale my máme před sebou ještě asi dvacet hektarů zarostlých břehů, v tomto množství si ruční vytrhávání nedovedu představit," reaguje na doporučení z Brna vedoucí táborského odboru životního prostředí Jan Fišer.

Blahoslav Maršálek nevidí nic jednoduššího než obyčejné brigády. „Dobrovolnictví se nám vytrácí, měli bychom je vrátit, když funguje v Holandsku, Belgii i třeba ve Španělsku, mělo by jít i tady. Pokud tu trávu někdo nevyškube, sinici si tu budou chrochtat blahem a z Jordánu půjde smrad. Doporučím sem i chemii, byť není podle mého gusta a také všechno na sto procent nezvládne, je jen berličkou. Co lidská ruka zničila, musí zase napravit," míní.

Tábor ale v tuto chvíli ani nepočítá, že by sem nechal nasadit ryby. „Zarybňovat se bude až v souladu se zkvalitněním vody, musíme také respektovat podmínky dotace," dodal Jan Fišer s tím, že ruční vytrhávání by pro brigádníky nemuselo ani být bezpečné.

Tráva dokonce rybám ani nevadí, jak říká David Havlíček z Tábora, šéfredaktor serveru Chytej.cz. „Naopak, následnému rozvoji rybích generací jen pomůže, neboť ryby překážky vyhledávají a využívají je k rozmnožování a úkrytům. Tím, že břehy zarostly, zůstane na dně členité prostředí, ve kterém budou dobře prosperovat i drobné vodní organizmy, které rybám následně poslouží za potravu. Současný stav na Jordánu by se dal přirovnat k Lipenské nádrži, při jejímž vzniku byly zaplavené rozsáhlé zarostlé plochy a přitom po napuštění mnoho let patřila k nejlepším a nejvyhledávanějším rybářským revírům v republice," dodává David Havlíček, který se na rozdíl od odborníka z Brna ze zarostlých břehů raduje.