Předchozí
1 z 7
Další

Oběsili ho na lípě u kostela

Václava Janiše našli mrtvého.Zdroj: Archiv Deníku

Ivan Olbracht.
Ivan Olbracht prožil vítězné chvíle v Táboře. Burcoval dělníky

Náhodou šli okolo, zasáhla je kulka


Konec války.Zdroj: DeníkJindřichův Hradec – Byl 5. květen 1945. Po poledni se v Panské ulici v Jindřichově Hradci ozvala střelba, která stála život pět civilistů. K incidentu došlo poté, co dav lidí, vedený českým majorem, táhl Panskou ulicí směrem ke Střelnici.

Za nimi šel Jan Cirhan, který spěchal na seřadiště partyzánské jednotky do tehdejší Občanské záložny v Klášterské ulici. Nesl na ramenou několik pušek. Do cesty se mu postavili němečtí vojáci, kteří mu chtěli pušky odebrat. Jan Cirhan však odmítl a vysvětloval jim, že je člen Revoluční gardy.

V tu chvíli ho německý voják, stojící na protějším chodníku, zastřelil. V nastalé panice zazněly další výstřely, které náhodně ukončily život studenta Jaroslava Maxy z Vydří, kovodělníka Josefa Tichého, Stanislavy Krajcrové a řezníka Ladislava Vomastka.

Gilotina mu sťala hlavu týden před osvobozením


Konec války.Zdroj: DeníkJižní Čechy – Doma mu říkali Jouzínek. Josef Jílek se narodil 19. října 1908 ve Výhni u Kaplice. Po vzoru dalších kněžíchv rodině směřovala i Josefova cesta do kněžského semináře. Studoval v Českých Budějovicích, první mši sloužil v Kaplici a poté vystřídal několik místv pohraničí, mimo jiné i Prachatice a Kunžak.

Znalec místní historie Pavel Mörtl vyprávěl, že ještě před mobilizací roku 1938 Jílek nastoupil k vojenské službě do pohraničí, kde působil coby zpravodajský důstojník. Spolu s lékařem Karlem Hradeckým a nadporučíkem Felixem Peřkou zahájili odbojovou činnost. Josef Jílek začal například vydávat fingované křestní listy pro ohrožené odbojáře.

Odbojová činnost neunikla pozornosti gestapa a 5. srpna 1942 byli Hradecký a Jílek zatčeni. Peřka, který nebyl v tu dobu doma, se po obdržení zprávy a razii tajné německé policie zastřelil 9. srpna služební pistolí. Farář Jílek s dalšími byl nejprve vyslýchán v Plzni, potom převezen do Drážďan a tam 7. února 1944 odsouzen na tři roky vězení, zatímco doktor Hradecký byl odsouzen již dříve a 7. září 1943 popraven. Jílek byl k trestu smrti odsouzen dodatečně. Na trest čekal ve věznici v Brandenburgu 324 dní, pak byl popraven gilotinou, a to jen sedm dní před osvobozením věznice 20. dubna 1945. Roku 1995 obdržel in memoriam od prezidenta republiky státní vyznamenání Za zásluhy I. stupně.

V záplavě květin leželo jedenáct rakví


Konec války.Zdroj: DeníkStrakonice – Osudným se stal pro 11 strakonických občanů průjezd německé obrněné jednotky 5. května 1945. Přestože byl domluven průjezd městem a transport jel pod bílou vlajkou, zřejmě náhodný výstřel ve skupině, která hlídkovala v dnešní ulici 5. května, byl příčinou odvetné palby. Výsledkem bylo 11 zmařených životů.

Čeněk Bláha, Ladislav Kubíček, Miroslav Founě (členové předválečné skautské organizace), Josef Javůrek, Josef Hubený, Ladislav Němec, Rudolf Staněk, František Sviták, Václav Valchář z Mutěnic, Josef Vaněček a Václav Klasna.

Dne 10. května 1945 v 16 hodin odpoledne se konal pohřeb obětí. Mši sloužil strakonický kněz P. Antonín Voráček. Nad hřbitovem sv. Václava leželo v záplavě květin od 13 hodin všech 11 rakví, u nich čestná stráž Nivy, legionářů a sokolů.

Ve Strakonicích dodnes žije svědek této tragédie – Vladimír Kotmel (91). Tehdy mu bylo 19 let. „Nebyl jsem přímo v ulici 5. května, což asi bylo štěstí. Byli jsme rozděleni na hlídky a ta naše měla stanoviště v Habeši. Chytali jsme Němce, kteří chtěli uprchnout," vzpomíná.

Co se ale stalo v ulici 5. května? „Dlouho jsme o tom mluvili jako o zbytečné smrti. Ale v některých lidech byla na Němce hrozná zloba. V hlídkách byli muži, kteří přišli o své blízké, o rodiče. A někdo prostě neudržel nervy na uzdě. Neukázněnost stála mnoho lidských životů," vzpomíná bývalý člen odbojové skupiny Niva.

Jako poslední padl voják u Volar

Volary – Poslední obětí druhé světové války na Prachaticku byl pravděpodobně Charles Havlát, americký voják, který padl nedaleko Volar. Vyplývá to z bádání Lukáše Smoly z Volar, který se zabývá historií Prachaticka.

Tento voják se narodil 10. listopadu 1910 v Nebrasce v USA a zemřel 7. května 1945 ve Volarech, jako svobodník americké armády.

Zachránila se. Předstírala, že je mrtvá


Konec války.Konec války.Zdroj: DeníkBernartice – Osmého května 1945, kdy Evropa slavila ukončení druhé světové války, Bernartice na Písecku postihla tragická událost. V boji s německou jednotkou SS zahynulo 44 lidí – místních obyvatel, dobrovolníků z okolí, příslušníků vládního vojska a vojáků Rudé armády. Mezi mrtvými byla také rodina MUDr. Vlasty di Lotti Kálalové. Kulkami ze zbraní esesmanů byli zabiti manžel Jiří di Lotti a obě děti Drahomila Lydia a Radbor.

Lékařka se zachránila tím, že v kaluži krve předstírala, že je mrtvá. Bernartická rodačka se prosadila jako významná lékařka, mnoho let působila v Iráku, kde v Bagdádu založila a provozovala nemocnici. Exotické klima však nesvědčilo jejímu zdraví, proto se po překonané nemoci vrátila do Bernartic, kde si otevřela ordinaci. Šťastný život se Vlastě di Lotti Kálalové zhroutil během pár minut na samém konci války. Po tragické smrti celé rodiny se však neuzavřela do sebe. Zapojila se do činnosti Mezinárodního červeného kříže a pomáhala především mladým lidem postiženým válkou.

Dnů svobody si neužili

Soběnov – Byl květen 1945. Lidé už se radovali z osvobození a Němci utíkali z České republiky. Jedna skupina esesmanů takto ustupovala z kaplického nádraží na Besednici a přes Trhové Sviny se chtěla dostat do Rakouska. Poblíž osady Malče na Českokrumlovsku, nedaleko řeky Malše, jim padlo do rukou šest nezkušených místních mladíků, které na místo zřejmě přilákala střelba a zvědavost.

„Jeden z mladíků u sebe neměl zbraň, tak ho zmlátili do bezvědomí a nechali být," líčil znalec historie Pavel Mörtl z Českých Budějovic. „Ten přežil." Ostatní mladí muži však u sebe měli nějaké pistole, a to se jim stalo osudným. Esesmani je odvlekli s sebou. „Podle jedné vzpomínkové verze byli vlečeni se svázanýma rukama za automobilem či tankem přes Besednici do Trhových Svinů a dál do Nových Hradů," popsal Pavel Mörtl.

U první rakouské vesničky to přišlo. Esesmani mladíky zastřelili ranou do týla. Svědkem vraždění se stal jeden rakouský občan, který pak musel pro mladíky vykopat společný hrob. Esesmani prý mladíky stříleli na skále v lesíku za obcí a shazovali dolů. Příslušníci SS tak popravili Miroslava Kotka, Bohumila Orholze, Františka Pessingera, Petra Trajera a Františka Wortnera. Mimochodem posledně jmenovaný utekl z nucených prací v Německu a za měsíc nato zemřel nedaleko domova.