Kliknutím zvětšíteTřiačtyřicetiletý Kamil Papoušek má za sebou řadu významných vítězství a úspěchů. A loni se s Warnessem kvalifikoval do týmu, který bude reprezentovat Českou republiku na olympiádě v Tokiu. Nyní se připravovali v Srníně.
Vy jste se nejspíše „koňákem“ už narodil?
Kamil Papoušek s hřebcem Warnessem.Kamil Papoušek: Mezi koňmi žiji od narození. Otec se věnoval koním celý život, stejně tak děda. Takže to bylo dané. Odmalička jsem jezdil. Tehdy byly stáje na protější straně srnínské návsi a chov patřil JZD Dolní Třebonín, kde fungoval jezdecký oddíl. Asiv roce 1993 jsme stáj zprivatizovali.
Nicméně vyučil jsem se truhlářem, asi dva roky jsem pracoval v truhlařině. Začátky, když jsme přešli na soukromý chov, nebyly jednoduché. Nebylo snadné uživit dvacet koní. Bylo na ně třeba vydělat nějak jinak, takže jsme dělali jiné činnosti, abychom měli za co koně nakrmit. Nejdřív jsem chodil do práce, než jsem si mohl dovolit se tím živit.
V koňském sedle se tužili i vaši dva bratři…
Všichni jsme koňáci. Nejstarší Honza jezdil dostihy, mladší Jirka parkury stejně jako já. V současnosti bratři ale už nezávodí.
Pořád máte všechny stáje plné?
Teď je tu celkem jednadvacet koní i s poníkem. Z nich dvanáct mám k dispozici na závody. A pak tu mám koně nájemné a mladé i starší na důchod. Já vlastním jednoho koně jménem Kannarco. Koně trénuji a závodím s nimi. Od jejich čtyř let je vychovávám pro sport.
Kannarco je plemenný kůň, máte ho i na chov?
V plemenitbě je uznaný, ale ještě nepřipouštěl. Nemám to úplně v plánu. Ale protože je uznaný plemeník, nekastroval jsem ho. Kannarco je jako hřebec hrozně hodný, takže není problém. Plemenný hřebec je i Warness, státní kůň ze zemského hřebčince v Písku. Mám ho vypůjčeného kvůli olympiádě v Tokiu. Ten připouští, ale letos kvůli tomu, že je tady a připravuje se na olympiádu, to nepadá v úvahu. Jinak připustil kolem šedesáti kobyl. Letos je tedy pro zájemce k dispozici pouze mražené sperma.
Kvalifikace rozhodla, takže nyní máte před sebou veliký a významný úkol…
Kvalifikace proběhla loni, takže v účasti na olympiádě nic nebrání. České družstvo se jako tým dostalo na olympiádu po 84 letech. To je velký úspěch. Tak začali dávat dohromady čtyři potenciální účastníky, kteří tam pojedou. A v rámci toho lepili dvojice. Já mám koně z hřebčince, protože takového koně, který by na olympiádě mohl nastoupit, momentálně nemám. Warness je holandský teplokrevník.
Od čtyř let sportoval v hřebčinci v Písku, jezdil s ním můj kamarád Jakub Štěrba.
Jaké má Warness vlastnosti? Je to dobrý parťák?
Pro tento typ soutěže je úplně ideální. Oproti ostatním koním je větší a mohutnější, silnější, ale není to žádný rychlík. Soutěže na čas nevyhraje, ale má obrovskou potenci skokovou. Výška pro něho absolutně není problém. Má super charakter, je bezproblémový na ježdění, poslouchá. Dobře cestuje, trávení má dobré, jako hřebec se chová velmi slušně, takže se nerozptyluje a nevyčerpává věcmi okolo. Nepotí se, mám dojem, že skákání pro něj není žádná zátěž. Hlavu má nastavenou perfektně, co se po něm chce, to dělá a dělá to rád. V tom má velkou devizu oproti koním, kteří mají třeba skokové schopnosti stejné, ale jsou psychicky labilnější nebo hůř snášejí cestování, změny počasí a jiné. Jemu nevadí absolutně nic.
Znamenají proticovidová omezení nějaký handicap v přípravě na olympiádu?
Pro nás je velká výhoda, že byla olympiáda přeložena o rok, protože loni bychom vůbec nebyli schopni to absolvovat. Už zjara se začala rušit spousta závodů kvůli covidu i kvůli kvalifikaci, až nakonec olympiádu zrušili úplně. Což je pro nás určitě výhoda, protože jsem toho koně měl dva měsíce a ani on neměl naběháno tolik těžkých soutěží, aby to mohl absolvovat. V posledních závodech na podzim až do půlky prosince jsme toho stihli ještě docela dost, přes Vánoce si koně trošku odpočinuli, a od Nového roku už trénují naplno doma. Kondici mají dobrou, ale závody se tréninkem doma nahradit nedají – atmosféra, výška překážek, koně musí nabrat zkušenosti a kilometry naběhat na závodech. Takže ten rok navíc je pro nás velké plus.
A nyní odjíždíme na měsíc na závody do Španělska. Tam budou už i čtyřhvězdové soutěže, kde se skáče 155 a 160 centimetrů. To sice ještě není výška jako na olympiádě, ale to není nikde. Nic většího, kde by se to dalo natrénovat, momentálně není. Jedeme tam zahájit přípravu. Musíme to absolvovat. Není možné skákat si tady doma na dvoře a pak odjet hned do Tokia.
Těšíte se do Tokia?
Ano. Můj sen to nikdy nebyl, v to jsem vůbec nedoufal, my tady z vesnice jsme skromní. Byli jsme vždy rádi za to, že jsme se někam podívali, a když nám to trošku šlo, radovali jsme se z maličkostí. Ale když po tolika letech ježdění ta možnost účasti na olympiádě je, beru to jako satisfakci za každodenní práci kolem koní a sportování. A byl bych moc rád, aby všechno klaplo.
13
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
