Podle jakého klíče se určovalo, kdo bude ochutnávat a očichávat pivo a na koho vyjdou sýry? Podmínkou byla plnoletost. Jen studenti, kterým bylo už osmnáct, se směli zařadit do skupiny, která v rámci přeshraničního projektu Chuť a vůně jižních Čech a Dolního Rakouska mohla degustovat zlatavý mok.

„Když jsme připravovali nový společný projekt, chtěli jsme udělat něco zábavného, co by žáky bavilo a zároveň bylo pro ně poučné,“ říká ředitel Střední odborné školy pro ochranu a tvorbu životního prostředí ve Veselí nad Lužnicí Ladislav Honsa.

Společný projekt rakouské a české školy odstartoval v únoru ve Wieselburgu. Tady žáci poznávali, jak chutná Dolní Rakousko. Ale nešlo zdaleka jen o to kousnout a přihnout si. Studenti měli za úkol pivo a sýry senzoricky posoudit a ohodnotit. Jižní Čechy přišly na řadu včera.
„Studenti hodnotí šest vzorků sýrů od čerstvých přes polotvrdé a měkké a končí měkkými aromatickými sýry s mazem na povrchu, jako je třeba Romadur. Všechny jsou z oblasti jižních Čech a byly vyrobeny v Madetě,“ přiblížila úkol mladých degustátorů v „sýrové“ třídě manažerka projektu a učitelka technologie potravin a chemie Dana Kopáčková.

Mezi hodnocenými sýry se ocitla i úplná novinka, kterou Madeta v těchto dnech teprve přivádí na trh. Jde o Tylžský sýr, ne všem studentům však učaroval. „Nebyl špatný, na mě snad jen trochu suchý a slaný. Dal by se ještě vylepšit. Mně osobně nejvíc chutnal Romadur, mám totiž ráda sýry se specifickou vůní a chutí. Co se týče plísňových sýrů, dala bych určitě přednost těm českým před rakouskými,“ podělila se o výsledky svého smyslového hodnocení žákyně druhého ročníku oboru Analýza potravin Klára Staňková z Roudné.

Studentka ocenila získávání nových zkušeností zábavnou formou, ale i seznámení se s rakouskými kolegy a procvičení německého jazyka. V němčině totiž budou muset žáci připravit i prezentace a hodnocení na závěrečnou podzimní konferenci, která se pro obě školy uskuteční ve Veselí nad Lužnicí.
„Projekty mají i svoji společenskou dimenzi. Žáci spolu tráví volný čas. Čeká je společný táborák, výlet na Hlubokou. Když jsme byli ve Wieselburgu, tak nás Rakušáci na společenském večeru učili tancovat jejich národní tanec – valčík,“ líčí ředitel.
Zatímco v jedné třídě zajídali studenti houskou sýry, v druhé probíhala degustace piva. Vyvolení, neboli plnoletí tu měli posoudit sedm vzorků od tří různých jihočeských dodavatelů zlatavého moku.

„Vzorky dodal Budvar, Platan i třeboňský Regent. Hodnotí se chuť a vůně, případná nežádoucí přítomnost cizích elementů, hořkost, plnost, sladkost, kyselost, zákal barva, říz…,“ vyjmenovává vlastnosti, které stupnicí od jedničky do pěti musí žáci ohodnotit, jejich učitel výrobní praxe v oboru pivovarnictví Ivan Dufek.

Jak se ale pozná takový říz? „Říz souvisí hlavně s obsahem oxidu uhličitého. Není to však jen o jeho množství, ale také o jeho propojení s jednotlivými složkami piva. Důležitý je také taktilní vjem, tedy jestli pivo štípe, jak působí v ústech a jestli z toho ve finále plynou dobré pocity ústící v pitelnost piva,“ vysvětluje trpělivě bývalý vrchní sládek třeboňského Regentu.

Přestože některé studentky nemají v pití piva mnoho zkušeností, svého úkolu se zhostily se vší vervou. Výsledek? Naše pivo je lepší.
„Asi je to i tím, že jsme zvyklí na jeho chuť. Ale já moc pivo nepiju, takže je pro mě obtížnější ho hodnotit. Každopádně tím získáváme zkušenosti, které by se nám mohly hodit v budoucnu, kdybychom se chtěli degustátorství věnovat profesně. Je to dobře placená a zajímavá práce,“ tvrdí Tereza Pekárková z Mnichu, která však přiznala, že ona sama by dala přednost práci v provozu. Například v pekárně.
Na výsledky si musíme počkat do podzimu, kdy je odhalí závěrečná konference.
„Měl bych asi říct: Chutná hezky jihočesky. Ale sám jsem zvědavý, jak to dopadne. Mně osobně však chutná české pivo víc. Asi je to tou naší vodou,“ uzavřel s úsměvem ředitel Ladislav Honsa.