Evropskými penězi dotovaná stavba na sídlišti Nad Lužnicí stále nemá vyřešený velký problém: stojí na cizích pozemcích a město se brání požadavkům vlastníka. Se svým návrhem na řešení neuspěl Tábor ani u soudu.

Když se zóna začala připravovat ke stavbě, uzavřelo bývalé vedení radnice s majitelkou pozemků nájemní smlouvu. Byla na dobu neurčitou s možností výpovědi do konce roku 2009, kdy stavba areálu končila. Tohoto práva majitelka půdy využila.
„Udělala tak na základě toho, jak s ní město jednalo a co jí nabízelo. Teď už máme celkem tři znalecké posudky na tyto pozemky, které odpovídají představám paní Jahnové,“ říká její právní zástupce Vítězslav Dohnal.

Odpočinkový areál se nachází na sídlišti Nad Lužnicí. Nabízí vyžití především in–line bruslařům a cyklistům. Stál 90 milionů, přičemž 60 zaplatila EU.

Jeden posudek si zadalo město, druhý majitelka a třetí společně obě strany. „Tento nový potvrdil dvojnásobek ceny, kterou původně nabízelo město. Koncem týdne bychom od města měli dostat vyrozumění,“ dodal Dohnal.

Radní teď hovoří o tom, že na ně ze skříně vypadl kostlivec. Toho si do ní zavřelo minulé vedení radnice, tedy ODS spolu s hnutím T2020.
„Prostřednictvím správy majetku města jednáme o prodeji, ale požadavky druhé strany jsou hodně vysoké,“ sdělil místostarosta Emil Nývlt, který za kostlivcem vidí pěknou hromádku milionů, jež by v případě kývnutí na požadavky protistrany musela odejít z městského účtu. A tomu se brání. Upřesnit částku blíže neuměl.
Podle informací od Sylvy Chaloupkové ze správy majetku města, ale majitelka víc než prodej v této době preferuje vyšší sumu za nájem.

Ostatně vývoj nájmu za cenu jednoho metru je značnědivoký. Začal na dvou korunách za metr čtvereční a rok. Město přitom preferovalo prodej, ale nestalo se. Záhy obdrželo požadavek na vyšší cenu. Metr, v té době už stavební parcely, se měl ze dvou korun dostat na dvacet. Majitelka pak kývla i na 14 korun, ale ani ty neprošly v radě. Přijatelných bylo deset, na nichž se radní shodli, protože je tlačil čas. Ale rychlá dohoda nepřišla. Radnice s cenou ani s odkupem neuspěla. Vlastník totiž za prodej požadoval trojnásobek toho, co nabízela. "Problém je v tom, že město dalo tak nízký nájem, který vté době nikde neplatili. To ale paní Jahnová tenkrát nevěděla, takže značnětratila,"vysvětluje Dohnal.

Na konciledna 2010 dostala radnice výpověď z nájmu a areálem se začali zabývat právníci. Soud však Táboru nevyhověl a věcné břemono majiteli na pozemek neuvalil.
Zbourání stavby je až krajním řešením. Vlastníkovi pozemků v těchto případech obecně vzniká právo na náhradu bezdůvodného obohacení. „To teď z přibližně čtyř hektarů také platíme,“ potvrdila Sylva Chaloupková.
„Nechápu, jak se může stát, že město investuje takové peníze na pozemky, které mu nepatří. To bych neudělal ani u stavby vlastního domu, byť bych měl pozemek příbuzného. Vždycky se to může zvrtnout,“ míní Tomáš Krejza, který je na oválu se svými bruslemi častým hostem a nerad byl hledal jiný.