Jiří Dintar.Zdroj: Deník / RedakceCena elektromobilu je stále o dost vyšší než cena vozidla se spalovacím motorem. Ministerstvo životního prostředí však elektromobilitu podporuje a přispívá na nákup elektromobilu až 250 tisíci korunami. Ovšem ne každému, na peníze od ministerstva dosáhnou pouze obce či firmy. Normální občan jaksi nemá nárok.

Ono je to nakonec ale nejspíš vlastně dobře. Elektromobil se totiž hodí jako ekvivalent nákupní tašky do města. Nebo způsob vyjádření „podívejte, jak se chovám ekologicky“. Což je samozřejmě pokrytectví. Elektřina se totiž někde musí nejprve vyrobit. Podle německé studie z letošního roku tak „v kontextu německého energetického mixu vypouští elektromobil o něco více oxidu uhličitého než moderní dieselový vůz“.

S praktičností provozu je to také slabší. Dojezd elektromobilů se sice zvýšil, síť stanic je však stále dost děravá. A až se u jednoho nabíjecího místa sejdou byť jen tři čtyři vozy, majitelé si mohou zamáčknout slzu při vzpomínce, jak rychle stačilo natankovat nádrž. V Kalifornii si to letos na Den díkuvzdání užilo hned několik desítek řidičů.

Představme si ale, že je těch stanic mnohem, mnohem víc. Doslova na každém rohu. Až se k nim budou chtít připojit všichni elektromobilisté ve zhruba stejnou dobu, co to udělá se sítí? To si zase pro změnu užívá Norsko. Tam masové rozšíření elektromobilů přineslo zásadní problém: proudové rázy v distribuční soustavě elektřiny, které v síti způsobují poklesy napětí.

Baterie elektromobilů kromě lithia obsahují také kobalt, který se těží jen na několika málo místech světa. Jedním z nejdůležitějších nalezišť je Kongo, zajišťuje dvě třetiny světové těžby. V dolech Katanga pracuje mimo jiné i několik tisíc dětí v dosti otřesných podmínkách. Šéf Tesly Elon Musk se kvůli tomu nechal slyšet, že odsud odebírat nebude. Světový průmysl se ale bez kobaltu z Konga neobejde, vždyť elektromobil chce dneska kdekdo, dokonce i táborská radnice…

A aby toho nebylo málo: životní cyklus elektromobilu je výrazně kratší oproti automobilu se spalovacím motorem. Není to nějak moc „ale“ zároveň? Alternativy tu přitom jsou, například CNG – zemní plyn. Ten přináší výrazně nižší množství zplodin uvolněných do ovzduší než běžné spalovací motory. A podle zmíněné studie – ve výsledku vlastně i méně než elektromobily.

Navíc se před námi pozvolna začíná rýsovat alternativa, která uvedené nevýhody postrádá. Vodíkový pohon. Tedy v podstatě také auto na elektřinu, ale vyráběnou slučováním vodíku. Zatím ještě v plenkách, ale s velkým potenciálem. Stálo by za to se ještě deset dvacet let držet osvědčených paliv a intenzivně vyvíjet nějaké nové. Možná právě vodík.

A ne si uvazovat na nohu kouli v podobě elektromobilů „na baterky“.