Celý březen se knihovny soustředily především na dospělého čtenáře, ale neopouštěly ani toho nedávno narozeného. Právě v této věkové skupině je totiž třeba hledat nové registrované knihomily. Duben k tomu dá dobrou příležitost. Děti si totiž připomenou narození oblíbeného autora, pohádkáře Hanse Christiana Andersena.

Právě končící březen je už několik let označován za měsíc knih. Právě v této době se svaz knihovníků snaží potencionálního čtenáře propojit s institucí, kde jsou knížky narovnané od podlahy ke stropu. Je třeba více číst, přidat by měly hlavně děti. Volají knihovníci i spisovatelé.

„Ale ono to s dětmi není až tak špatné, jak se říká, i když by to mohlo být lepší," brání děti, jimž je vyčítáno dlouhé sezení u počítačů a nezájem o pohyb a klasickou knížku, knihovnice Štěpánka Jirásková z chýnovské knihovny.

I když by ji i všechny její kolegy a kolegyně potěšilo, kdyby jim březen přivedl další nové čtenáře, nejsou u nich nábory prioritou. Tím je kontakt s veřejností, proto na tento první jarní měsíc soustředí více tematických pořadů, které zlákají i ty, co za jejich kliku běžně neberou.
„My jsme se teď soustředili především na seniory, neboť jsme spustili pilotní kurz trénování paměti. Dospělým se věnujeme podle příležitostí, ale dětem po celý rok," říká ředitelka táborské knihovny Eva Měřínská.

Také tady teď dospělé trochu spustí ze zřetele, aby pro děti připravili další Noc s Andersenem. Se spacákem přijdou mezi regály tentokrát školáci z náměstí Mikuláše z Husi. V potemnělé knihovně budou řešit detektivní příběh během noci z prvního na druhého dubna.
V Chýnově v březnu vsadili na půjčování audio knih, a udělali dobře. „Zájem byl především od mladých maminek na mateřské dovolené, které nemají čas sednout si ke knížce. Jen časově jsme se moc netrefili, protože zrovna předěláváme webové stránky, tak byl komplikovanější přístup do registru," připouští Štěpánka Jirásková.

Babička z pohádky

Noc s Andersenem přijde v Chýnově ke slovu až teplejšími večery, aby program mohl být i v přírodě. Ještě dříve se ale děti ze školky dočkají pohádkové babičky, jež za nimi přijede už ve čtvrtek z Milevska. Číst jim bude z knížky, kterou napsala vlastním vnoučatům, a také jim popíše kroj, jenž bude mít na sobě.
Ani v Plané nad Lužnicí nelákali na bezplatné půjčování, ale na pořady, které jsou s knihou a literaturou spojené.

„Pozvali jsme si například Františka Šestáka, který ve svých šedesáti šesti letech projel na kole americkou šedesát šestku a napsal o tom knihu," připomněla knihovnice Václava Vyhnalová další díl jejich pravidelného pořadu Večery pod lampou.
Tým čtenářů tady mají ustálený, březen proto není honbou za novými. „To ani nejde, jde přece o symbolickou akci a spíš je nutné s lidmi dlouhodobě pracovat a dávat o nás vědět," míní knihovnice a upozorňuje, že 15. ročník Noci s Andersenem letos museli odsunout na později, protože se setkal s termínem dne otevřených dveří nového multifunkčního zařízení, které vzniklo přestavbou sokolovny. 

Jací jste čtenáři?

Petr Valeš, vedoucí KD Národ, Soběslav: Abych se přiznal, tak čtu knihy poměrně málo, přesto úspěšně pokračuji v četbě knihy F. M. Dostojevského Zločin a trest. V tomto měsíci jsem nakoupil asi tak třicet knih do naší nádherné městské knihovny. Přijďte se podívat a zjistit, jaké knihy to byly, určitě nebudete zklamaní.

Eva Měřínská, ředitelka knihovny, Tábor: V březnu jsem přečetla pouze dvě knihy: Slezský román od Petra Čichoně a World Scouting: Educating for Global Citizenship, u které se dokončuje český překlad. Nevím, jaké bych měla použít měřítko pro míru čtení, ráda bych četla víc, ročně přečtu okolo pětatřiceti knih.
Knihy si kupuji, ale s velkým rozmyslem, snažím se kupovat takové, ke kterým se někdy znovu vrátím. Také si hodně knížek půjčuju, často starší vydání, která už v obchodech nejsou k dostání. Knihy také dostávám a můj vztah k literatuře? Snad bude stačit strohé: kladný.

Pavel Šmidrkal, kurátor výstav Obrazárny Špejchar, Želeč: Život bez knihy? To je jako člověk s jednou nohou. Může chodit o berlích, ale je omezený. Mám rád literaturu o výtvarném umění, dočetl jsem v březnu knihu Josef Váchal, Mysterium Šumava. Knihy si zásadně kupuji a hromadím, abych je mohl podle libosti znovu pročítat a opakovaně se s nimi mazlit. Do veřejné knihovny jsem přestal chodit zhruba v patnácti letech, tedy před půl stoletím. Vadilo mi, že se tam knihy musí vracet. Miluji básně a teď jsem se ponořil do Josefa Kainara, je stejným virtuózem verše jako Jaroslav Seifert, ale mezi mé dvorní mistry poezie patří Václav Hrabě. Rituálem jsou u mne návštěvy knihkupectví a antikvariátů. Tam každý týden strávím několik dychtivých hodin. Opouštím pak prodejny s omlazenou duší a s úlovkem pod paží. Bez knih nedojde člověk nikdy k pozemskému štěstí!

Pavel Kaczor, ředitel ÚP Tábor: Vždycky jsem rád a hodně četl, takže svoji první knížku jsem přečetl již v pěti letech. Dodnes si pamatuji, že to byl Ivánek hlupáček od Maxima Gorkého. Hodně toho přečtu i dnes, ale od roku 2010, kdy jsem začal externě učit na vysoké škole, je oddychová literatura z podstatné části vystřídána tou odbornou. Dokonce už se mi podařilo přejít i na opačnou stranu barikády, protože jsem dvě odborné knihy sám vydal.
V tomto měsíci se mi podařilo přečíst Cílkovu knihu Oprátka za osm mrtvých, která je věnována případu Olgy Hepnarové. Nedávno jsem si o víkendu také znovu pročetl Alchymistu od Coelha, což je ve své podstatě prostý, ale velmi moudrý příběh, ve kterém lze stále něco objevovat. Je mi líto, že dnešní mladá generace příliš nečte, protože čeština je krásná a barvitost mateřského jazyka i vyjadřování nám dává právě kvalitní četba. Takže můj březnový apel na mladé by zněl: lidé, čtěte!

Lenka Horejsková, vedoucí infocentra, Veselí nad Lužnicí: V současné době čtu z časových důvodů hodně málo, což mě mrzí. Kromě novin a odborných časopisů už moc čtení nestíhám. V březnu jsem si přečetla knížečku Čáp nejni kondor od zpěvačky Radůzy, kterou mám doma už delší dobu. Jinak čtu ráda cestopisy, životopisy a knihy napsané podle skutečných událostí a taky poezii.

Štěpán Ondřich, vedoucí KS Bechyně: Čtu ve chvilkách volna, bohužel, nemám moc času. Ale čtu a snažím se číst nové knihy. V březnu jsem přečetl Básníka od Reinera, román o Ivanu Blatném, Havla od Žantovského, a koupil si Nesnesitelnou lehkost bytí od Kundery. Manželce jsem koupil P.S. – Aňa Geislerová.

Marcela Rybářová, vedoucí KD Veselí nad Lužnicí: Čtu ráda, ale podstatně méně, než bych chtěla. Momentálně jsem na konci dceřiny knihy od Ilky Pacovské Sedmý smysl – Bez práva na život. V březnu jsem si žádnou knihu nekoupila, ale v únoru jsem si koupila Deník kastelána od Evžena Bočka.

Lubomír Pospíchal, ředitel ZŠ Veselí nad Lužnicí: Čtu velmi rád. V minulosti jsem četl hodně, dnes mi nezbývá čas, a nebo nálada. Tento měsíc jsem začal číst knihu, kterou jsem dlouho sháněl, jedná se o odbornou literaturu Posuzování věku živé a ulovené zvěře užitkové, z roku 1979. Novou jsem si nekoupil, ale do výpůjčky jsem dostal Penzum myslivosti.

František Doubek, kulturní referent, Planá nad Lužnicí: Čtu, ale rád bych četl víc. Na nočním stolku mám krásnou knihu o Plané nad Lužnicí s názvem Kouzlo starých pohlednic. V ní si postupně listuji a pak dle nálady přecházím od Tří mužů ve člunu, přes Saturnina, Hercula Poirota a Válku s mloky až k německým a anglickým slovíčkům. V březnu jsem si koupil antistresové omalovánky pro dospělé, a už se na ně moc těším.

Oldřich Zimmel, předseda TJ Lokomotiva, Veselí nad Lužnicí: K mé ostudě čtu knihy velmi málo a nepravidelně. Někdy nepřečtu za měsíc ani stránku a někdy velmi obsáhlou knihu za týden. Vše záleží na čase, náladě a především na tom, jak je kniha napsaná. Naproti tomu čtu velmi intenzivně odborné časopisy a články, týkající se mého oboru, kterým je vodní hospodářství. V březnu jsem přečetl knihu Norimberský proces. Není to zrovna veselé počtení, ale mám rád historii a myslím si, že je důležité si některé věci připomínat, aby se na ně nezapomnělo, i na ty špatné. V březnu jsem si knihu nekoupil žádnou. Pouze jsem dostal darem Zápisy a postřehy z cest, kterou napsal Václav Klaus. Doposud jsem ji neotevřel
a abych řekl pravdu, moc se na ni ani netěším, jelikož Václav Klaus není zrovna můj oblíbenec. Ale určitě knihu rozečtu a třeba mě i zaujme.

Richard F. Vlasák, kulturní historik a teolog, Radimovice u Želče: Nezbývá mi mnoho času na beletrii, ani na poezii, ale i Bible, kterou čtu i používám denně, je někdy jako detektivka. Vždycky vás překvapí, co v ní nového najdete. Žalmy jsou silná poezie, list Jakubův je protestsong z dávných časů. Nejvíc si odpočinu u starých knih s grafickými listy. Knížku jako dárek mi dávají nejbližší přátelé, ale je to taková tichá dohoda – neopatrně se zmíním, že mi tahle kniha chybí a že bych si ji rád přečetl. A hle, objeví se jako dárek. Rád si čtu Čapka, je to takové ubezpečení, že slušnost není ve výprodeji, a to je dobře. Pak Nepila, od něhož jsem se naučil vyprávět příběhy a mít vztah k tomu kusu země, kterému říkáme vlast.