Kino a kavárna Svět v Táboře je zase útulnější. Mimo to ve foyer čeká návštěvníky zajímavý rébus a na kavárenských zdech skvostné historické snímky z dob minulých, návštěva filmové produkce a malé občerstvení zde tak může být nevšedním uměleckým zážitkem. „Nejvíce mě zaujaly snímky ze série Svět očima vrabce z roku 1963. Moc se mi také líbí dívka ve sprše ve spojením s verši Jaroslava Seiferta a autoportréty autorky,“ zmínil jeden z návštěvníků vernisáže.

Malou oslavu doprovodila zpěvem žánrových písní táborská operní pěvkyně Karolína Berková. K výstavě vznikla i doprovodná tiskovina. „Je za tím kus práce, texty jsou z dobového tisku. Líbí se mi tento styl prezentace snímků ve veřejném prostoru. A předsálí se také povedlo, super je, že zůstala původní podlaha, určitě musím vyrazit i do kina. Návštěvu všem doporučuji,“ dodal muž středních let.

Fotky z novin 60. let

Více o ateliéru zde:
https://sechtl-vosecek.ucw.cz/

Snímky představila Marie Michaela Šechtlová, dcera autorky, grafička, ilustrátorka a správkyně rodinného fotografického archivu a muzea Šechtl a Voseček v Táboře. Konstatovala, že pochází z doby, o které se moc nemluví. „Námět jsem vymyslela já, ale pracovali jsme na tom celá rodina. Jde o první polovinu šedesátých let, když už se v novinách objevovaly pomalu i jiné snímky než pracující lid a spartakiády. Byla to hrozná doba, polovina lidí měla strach, u druhé se pěstovala závist,“ přiblížila.

Fotografie pochází z novin včetně původních textů. „Už se mohlo mluvit o lásce a krásných věcech, vybrala jsem je speciálně pro tuto příležitost. Na popisky nezbylo místo, a tak jsme k výstavě připravili speciální noviny, které si může každý odnést,“ dodala Šechtlová.

Pracovali spolu

Rekonstrukci předsálí přestavila místostarostka Lenka Horejsková, popsala, že také s Marii Šechtlovou ráda spolupracovala v rámci svého působení na odboru kultury. „Řídila se heslem: Nic není problém, všechno má řešení. Pracovali jsme spolu v devadesátých letech, byla to spolupráce radostná a velice přínosná,“ zavzpomínala.

Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Připravovaly spolu například knihu Tábor, jak jej fotografovali v letech 1876 - 1996 Šechtlovi, zažily spolu také plno veselých příhod. Prozradila například, že první fotoaparát vyměnila za hodinky s ruským vojákem. „Poprvé jsem dělala knihu, já se od ní učila. Předcházela tomu řada setkání v ateliéru při výběru fotek, bylo to těžké, ale příjemné. Nikdy nechybělo občerstvení,“ naznačila Horejsková.

Marie Šechtlová měla prý i úžasný technický talent, první počítač dostala k sedmdesátým narozeninám a nebyl pro ni problém s ním pracovat a tvořit v grafických programech.

Objekt kina

Kino podle Horejskové vznikalo postupně, nejdříve se mělo promítat v divadle, armádním domě či průmyslovce. „Tehdy to byl velký boj, než se koupil tento objekt. Později došlo k několika rekonstrukcím, na přelomu tisíciletí se objekt koupil. Provoz dostalo na starost TZMT,“ shrnula, že to bylo v roce 2001.

Výtvarnice Marie Šechtlová slaví 70 let. Její grafiky přijal i Jan Pavel II.
Výtvarnice Marie Šechtlová slaví 70 let. Její grafiky přijal i Jan Pavel II.

Dříve v budově byl třeba i sekáč. Postupně došlo ke zkulturnění, úpravě předsálí, dramaturgem kina se stal dnešní mluvčí města Luboš Dvořák. „Kino tak dostalo nový náboj, novou dramaturgii. Program se měnil, pořádali jsme spoustu akcí. Přijela sem například Věra Chytilová, Zdeněk Svěrák, Jankovský a další, třeba osobnosti divadla Sklep,“ vyjmenovávala Lenka Horejsková.

Výtvarnice Marie Šechtlová slaví 70 let. Její grafiky přijal i Jan Pavel II.
Výtvarnice Marie Šechtlová slaví 70 let. Její grafiky přijal i Jan Pavel II.

V roce 2010 samospráva řešila sedačky, podařilo se získat dotaci na digitální zvuk. V roce 2016 se dočkalo nových toalet, následně v roce 2017 se dělala nová fasáda, o rok později se rekonstruovala kavárna, 2020 a 21 nový projektor a změna vytápění na horkovodní. „Poslední úpravou je právě toto krásné foyer. Naše kino patří mezi top pět kinosálů v České republice a příští rok oslaví sto let,“ podotkla. Loni jej navštívilo 43 tisíc diváků.

Hádanky na tapetách

Autorem podoby předsálí je shodou okolností vnučka Marie Šechtlové, architekta Eva Hubičková. Zmínila, že rekonstrukce byla náročná, ale účelná a že doufá, že bude návštěvníkům kina dobře sloužit. „Myšlenka byla taková, že jsme chtěli propojit design a barevnost kavárny a sálu. Udělali jsme to vzdušnější, prostornější, doplnili nějaké sezení. Omladili jsme to a prozářili,“ vysvětlila.

Architektka Eva Hubičková z Muzea Šechtl a Voseček.
Architektka Eva Hubičková: Táborské kašny se po městě stěhují

Zapojili uměleckého typografa Jakuba Trojáka, který realizoval podobu hádankových tapet. „Vybral kultovní filmy, české i zahraniční, vytvořil tapetu, kdy každý její kousek je grafika, hláška ze snímku a pouze rok, země původu a režisér,“ upozornila s tím, že tak divák může ověřit své znalosti. „Jde o hravý a barevný pracovní prvek v interiéru,“ dodala architektka Hubičková. Nejnáročnější podle ní bylo zachovat původní podlahu. „Za to velký dík firmě, která ji brousila více jak týden a vdechla jí skutečně nový život!“

Lehké svěží a vtipné

Starosta Štěpán Pavlík uvedl, že se výstava fotek z publikací 60. let podle něj snoubí s nově zrekonstruovaným prostorem. „Šlo o poslední část interiéru kina Svět, které chyběla úprava. To, že se to povedlo, je to lehké, svěží a vtipné s hádankami z filmového prostředí, je zásluhou čerstvého nápadu architekty Evy Hubičkové,“ míní.

Autorku projektu označil za talentovanou, odvážnou a důslednou. „Diskuse o vizi se stavaři vyžaduje nasazení, chtěla, aby koncept zapadala do posledního detailu a šla si za tím. Myslím, že by to nešlo ani bez jednatele Tělovýchovných zařízení města Tábora (TZMT) Jana Bendy, pod kterého správa objektu kina spadá,“ dodal Pavlík.

Výtvarnice Marie Šechtlová oslavila v úterní podvečer své jubileum výstavou v táborské Staré radnici.
OBRAZEM: Výtvarnice Marie Šechtlová oslavila jubileum výstavou

Výstavu snímků v Café Svět Marie Šechtlová - fotografie v časopisech a publikacích 60 let, lze navštívit od 7. září do 31. prosince v otevírací době kavárny na náměstí Františka Křižíka 1291. Uspořádala ji rodina za podpory města Tábor k 95. výročí od narození Marie Šechtlové. 

K 95. výročí narození Marie Šechtlové napsal teoretik fotografie, kurátor fotografických výstav a kurátor sbírek fotografie Jan Mlčoch z Uměleckoprůmyslového musea v Praze toto: „Máme-li některou z autorek označit za přední představitelku lyrické linie české fotografie 60. let 20. století, pak to je Marie Šechtlová. I když spatřila světlo světa roku 1928 v severočeském Chomutově, následně byla celoživotně svázána s Táborem a jižními Čechami. Tam se vyučila a následně i provdala za Josefa Šechtla ze staré fotografické rodiny. Společně prožili první těžká léta, kdy byl počátkem 50. let několikagenerační ateliér Šechtl a Voseček násilně včleněn do výrobního družstva Fotografia, jeho archiv vyrabován a roku 1957 pak její manžel dokonce uvězněn. I tak pak společně pokračovali v profesionální práci, ale dokázala si najít čas i na vlastní tvorbu. Již od začátku měla výrazný poetický náboj, jak u žánrových scén, krajin i komponovaných kompozic. Ve zpětném zrcadle se jednalo o poezii všedního dne, přenesenou do nového média. Na přelomu 50. a 60. let již vystavovala a její fotografie byly i hojně publikovány. Ve spolupráci s básníkem Janem Nohou se staly součástí knižních titulů (Všechny oči, 1964, Praha na listu růže, 1966). Významná byla cesta do Spojených států amerických v druhé polovině 60. let, tehdy již důležitou roli v její práci hrála i barva (New York, 1966). Experiment s fotografickým obrazem, fotomontáže a další postupy, ty v té době využívala asi nejintenzivněji. V následujících letech se s manželem věnovali tvorbě místopisných publikací, kde se uplatnily jejich dlouholeté zkušenosti. Marie Šechtlová zesnula roku 2008. Osobně se jednalo o půvabnou, vstřícnou a přátelskou dámu - i tak by se dala charakterizovat její celoživotní fotografická pouť a její umělecký odkaz.“