Když se v Janově začalo se vzděláním, psal se rok 1743. Jak uvádí obecní kronika Roudné, kam Janov spadá, první škola byla zřízena v budově č.p. 17, kde se říkalo u Staňků.

Budova obecné, později národní a základní školy, vyrostla v roce 1838 v místě, kde ji lidé znají dnes. Nejdříve se v ní nacházela jedna třída. Počet dětí ale rostl a s tím také třídy. V roce 1884 byly již tři.

„V roce 1910 byla školní budova nákladem přiškolených obcí (pozn. red. Myslkovice a Roudná) přistavěna a rozšířena, což provedl stavitel František Roubal ze Soběslavi," píše kronikář.

ŠKOLA. Současná podoba obecné školy v Janově.

Na trojtřídní škole v Janově působili například od listopadu 1915 učitelka ručních prací Antonie Nováková z Myslkovic, od června roku 1917 učitel Josef Vaňous, od září 1918 Jan Vošta či od září 1919 František Novotný.

Ve škole rozsvítili

Teprve v roce 1931 se zastupitelstvo obce usneslo, že do školy zavede elektrický proud. Jak léta plynula, začalo zařízení školy chátrat. K prvním opravám, například sociálních zařízení a výměně oken, dochází v roce 1957. O deset let později se tehdejší ředitel František Kubálek rozhodl, že nechá obnovit fasádu „…a dohodl se se stavební četou z Myslkovic. Tyto práce se provedly v letních měsících."

Další stavební zásahy pokračovaly i v roce 1970. Dle údajů v kronice došlo například „na topnou instalaci se zabudováním velké nádrže na topný olej a samoregulovatelným topným agregátem. Současně byla budova školy opatřena fasádní úpravou. Nástřikem byla nanesena speciální hmota nového druhu. Obsahovala vodu odpuzující složky pryskyřičného charakteru."

Zima a velké mrazy napáchaly na budově školy škodu v roce 1973. Na záchodech se vlivem nízkých teplot „roztrhalo odpadové potrubí, a tím se rozmáčely zdi.

Václava MelenováNa povinnou školní docházku, kterou zahájila v roce 1958, zavzpomínala Václava Melenová z Roudné. „Pamatuji si řídicího učitele Františka Kubálka, kantora Vojtěcha Kubů a učitelku Pánkovou. A moji sestru učil Jindřich Ctibor. Když jsem nastoupila do školy, byly zde ještě tři třídy a to až do pátého ročníku. Prvňáčci měli samostatnou třídu, jinak byli spojení třeťáci s páťáky a druháci se čtvrťáky," popisuje dnes již dvaašedesátiletá Václava Melenová, která poté pokračovala na základní škole v Soběslavi.

Psát a číst ji učil František Kubálek. „K malým dětem byl moc hodný a všichni jsme ho měli rádi. Vím, že byl hodně trpělivý," charakterizovala svého prvního kantora. Naproti tomu na Vojtěcha Kubů vzpomíná trochu s despektem. „Neměl moc v oblibě čiperné děti. Já jsem ale byla dost hyperaktivní, nevydržela jsem chvilku v klidu a on mě za to, že mu ruším výuku, posílal za trest za dveře. Já jsem tam ale nevydržela a když byla v Janově pouť, utíkala jsem se svézt na kolotoč," připomíná Václava Melenová téměř běžnou situaci a ze srdce se jim i po letech zasměje.

I přesto, že nepatřila k elitě třídy, účastnila se už jako školačka povinných brigád, to znamená, že na poli v Roudné sbírala brambory i kukuřici. „Do školy jsme ale chodit museli. Dokonce si vybavuji, že když jsme měli vši, rodiče nás léčili hnojivem DDT, které se používalo na hubení mandelinky bramborové," doplňuje s tím, že Janov byl spádovou školou nejen pro děti z Roudné, ale také z Myslkovic. „Nad ně jsme se vždycky vytahovali, že nejsou světoví, když v obci nemají koleje. Občas jsme se i poprali," dodává.

Ale léta utekla a s nimi zmizela i škola. Se snižující se křivkou narozených dětí zastupitelé rozhodli, že školu zavřou a prodají. „Žáci dostali poslední vysvědčení 30. června 1999. Poté jsme dali budovu hned k prodeji. Od roku 2006 má nového majitele a slouží k soukromým účelům," řekl starosta Karel Mattanelli. Zastupitelé podle něj neuvažovali, že by si budovu ponechali. Rozhodli se proto pro nejlepší řešení.

Významný student František Josef StudničkaFrantišek Josef Studnička
• narodil se 27. června 1836 v Janově a byl matematikem, učitelem a spisovatelem
• z jeho díla: O soustavě sluneční, O povětrnosti, Zeměpis hvězdářský, Zeměpis mathematický, Zeměpis přírodnický
• pamětní desku na zdi školy mu odhalili 22. června 1924
• kamenná deska pochází z táborské továrny Herzána a kovová plaketa od J. V. Duška

Mezníky z obecní kroniky

Letecká nehoda – 30. července 1925 k večeru spadl na poli u Čekana vojenský aeroplán, jednoplošník leteckého pluku č. 1 v Praze. Aeroplán letěl z Českých Budějovic ku Praze s poruchou chladiče a pilot nemohl přistát v okolí pro nepříznivý terén až na poli s mandelíky žita. Při přistání nahromadily se mandelíky pod křídla a následkem toho se aeroplán převrátil a značně poškodil. Letec při převrácení aeroplánu vyskočil a neutrpěl žádné zranění.

Od 1. – 3. září 1925 se konaly od Roudné, Janova a Myslkovic směrem jižním k Veselí nad Lužnicí vojenské manévry. V lesíku bylo ukryté polní dělostřelectvo a hlavní stanoviště bylo u Zvěrotic.

V dubnu 1927 byly zavedeny, podle doporučení okresní správy politické v Táboře, dobrovolné noční hlídky na ochranu proti lupičům. Hlídek se zúčastnili dva občané podle řadových č.p. domů. Po dvou měsících hlídky zanikly.

• Výnosem zemského úřadu v Praze ze dne 26. listopadu 1930 byl povolen osobní převoz přes Lužnici ke Skalici Josefu Jirkovi z Roudné za převozní poplatek 20 – 30 haléřů.

• Na schůzi obecního zastupitelstva dne 13. září 1931 bylo usneseno všemi hlasy přítomných vyhostit obce Josefu Kardovou rozenou Mochovou z Lažan u Chýnova, pro nečestné chování a vydírání.