A nejde jen o posledních několik let, kdy početí vládnou umělé cesty. „Naše“ trojčata se zrodila přirozenou cestou. O to větší pozdvižení a radost rodičům i příbuzným způsobila.
Navštívili jsme jen dvě z nich, ale dohledali celkem šest případů, kdy žena jedním porodem dala rodině tři děti. Úplně nejčerstvějšími jsou dva klučíci a holčička z Chýnova, kteří se narodili Ivanu Kubátovi a Lucii Krystynové. Tito mladí partneři jsou výjimeční i v celkovém počtu dětí. Společně už vychovávají sedm potomků. Pod jednu střechu si každý přivedl dvě a svůj vztah stvrdili třemi dalšími. Nejstarší je již téměř osmnáctiletá Lucie a nejmladší májoví Maria, Teodor a Pravoslav. Jejich příchod na svět odděluje minuta.
„Asi od sedmého týdne jsme věděli, že budeme mít dvojčata, ale ve 14. týdnu nám objevili třetí. My jsme pak vůbec nemohli trefit cestu z Budějovic, projížděli jsme křižovatky jako ve snu. Moje matka dostala záchvat smíchu, ale celá rodina měla velkou radost, hlavně všechny děti,“ vzpomíná pětinásobná maminka.
Už když jeli domů, věděla, že pod srdcem nosí dva jednovaječné chlapce a holčičku, která do vínku dostala celé vajíčko sama pro sebe. Před sebou měli spousty úkolů, třeba vymyslet několik jmen. „Vymýšlela spíš Lucka a já se buď smiřoval nebo rozporoval, ale většinou to sedělo,“ připomíná otec Ivan důležité chvíle pro potomky. Maminka se při výběru řídila i numerologií.
Radostná novinka sice trochu zkomplikovala těhotenství, protože byť se odvíjelo přesně podle učebnice o vícerčatech, nemocniční lůžko se Lucii Krystynové nevyhnulo. Pro činorodou ženu, která už krátce po porodu stála za pultem chýnovské pizzerie, bylo utrpením, takže občas utekla na reverz domů.
Pak přišla ta krásná chvíle a děti byly na světě. Proti bratrům vypadala Maruška jako cvalík, vážila 1555 gramů zatímco kluci 910 a 1010. Dodnes sice otěže druží Maruška, ale všichni již váží kolem pěti kilo.
Po příchodu domů zavedli dělbu práce. Chůvy nepotřebují.
„Hodně pomáhají starší děti i Ivan. Já vstávám v noci a ráno mě pak nechá přispat a děti zaopatří sám,“ chválí si Lucie.
Eva a Vladislav Filzakovi z Plané nad Lužnicí mají s trojčaty již desetileté zkušenosti. Prvního června roku 2007 mohli příbuzným oznámit, že na svět přišli Tereza, David a Ondřej.
O tom, že jsou na cestě tři se dozvěděli v 10. týdnu těhotenství. Těsně před odjezdem na hory. Jak říká maminka Eva, lyže z futrálu už nevyndala.
„Najednou se všechno změnilo. Jako první jsem přemýšlela, jak tohle řeknu manželovi. Pak jsme se objímali i brečeli, protože přišly i obavy, abych to zvládla já i děti,“ vzpomíná na emotivní chvíle. Děti se narodily na konci šestého měsíce a pouze prvorozený David vážil přes kilo, Terezka s Ondrou překročili hranici 900 gramů.
Filzakovým v začátcích hodně pomohla dětská sestra, jejíž mzdu město tři roky platilo. Navždy už zůstane rodinnou tetou.
Dnes byste neřekli, že se všichni narodili ve stejnou chvíli jedné mamince. Terezka je nejvyšší a dokonce nastoupila do školy o rok dříve než bratři. Říkají o sobě, že jsou každý jiný, ale možná je to spíš přání než pravda. Hlavně slečna se od kluků logicky distancuje a doufá, že na střední už půjdou každý jiným směrem. A kluci hledí, aby pokud možno neměli stejná trička. Zato zájmy mají stejná: baví je florbal, kolo a dron, jejich sestra chce tančit.
Maminka nicméně svým neomylným radarem vnímá, jak jsou navzájem propojení. „Když nejsou pohromadě, jsou jako bez duše. To je vidět, jak si chybí.“
„Ale je dobrý být tři najednou,“ ujišťuje vzápětí Ondra, byť ani on v jedné lavici s bráškou nesedí. Každý chce být vnímán jako individualita. Naštěstí doma při úkolech na vyhraněnost vlastního já zapomínají a když je třeba, pomohou si.
Další trojčata na Táborsku
Bechyně: Martina, Veronika a Daniela Kacetlovy se narodily v roce 1974. Později se rodina odstěhovala do Brna.
Planá nad Lužnicí: Jana, Eva a Antonín Svitákovi se narodili v roce 1979. V Plané dosud žije Antonín, Jana v Příbrami a Eva v sousedních Ústrašicích.
Dražice: Karolína, Zdeněk a Martin Dvořákovi cca 20 let, v obci stále bydlí.
Dražice: Tři dívky Voštovy, cca 11 let, ale v Dražicích již roky nežijí.