Když se maminka stane čerticí, je to k pláči

Letos poprvé si mladá maminka Zuzana Valková (22) vzala na starost mikulášskou besídku pro děti, kterou zajišťují místní hasiči.

„Mně a dalším maminkám se nelíbilo, že čerti mívají ošklivé gumové masky, kterých se malé děti bojí. Zařekla jsem se a domluvila se s klukama, že masky budou letos mírnější, jenom šité, nebo jen pomalované obličeje a paruky," vysvětlila letošní organizaci.

Čerti s Mikulášem se rojili tuto sobotu od 15 hodin ve společenském sále.

Lucifer spal

Nakonec se v sále sešlo pět čertů, čtyři čertice, jeden Mikuláš a dva andělé, kteří se zabývali hříchy zlobivých dětí. „Na pódiu seděl na pekelném trůně také Lucifer, který měl jako jediný strašidelnou masku, ale dělal, že spí, aby se ho děti moc nebály. Měli jsme ho pro sichr, kdyby přece jen některé hodně zlobily," upřesňuje jeho úkol Zuzana.

Dětem stačily i obyčejné šité masky, stejně měly strach. Některé ho nedávaly najevo, ale jiné plakaly tak, že ze sebe nedostaly ani naučenou básničku.

Andělé z nebe

Zatímco se Lucie Hejná (29) proměnila v čertici, mezi děti se snesli krásní andělé.

„Z nebe mezi děti přilétli hned dva, jeden vetší, to byla Andrea Škardová, a druhý malý kudrnatý, za kterého šla Kačenka Míková. Ta sama se čertů ještě bojí, ale byla statečná, podávala dětem balíčky a hrdinně se na ně usmívala," vypráví Lucie Hejná.

Když se v sále ozval řev a pláč, bylo jasné, že už přišli. Bouchali klacky do stolů, cinkali zvony, řinčeli řetězy. Z různých koutů se ozývalo: Vidíš, já ti říkala, že přijdou.

Když už všichni měli svou odměnu za statečnost, vypukla čertovská diskotéka.

„Chceme dětem udělat zábavu a taky nás to baví. Máme potom dobrý pocit," vysvětlují maminky malých dětí, proč se oblékly do kostýmů.

Zuzana Valková navíc přidala vzpomínku na svoje dětství, kdy z čertů měla strach.
„Osobně jsem se jako malá čertů moc bála, to chodili po Košicích vesměs naši strejdové, kteří měli masky šité, ale stejně z nich šel strach. Když jsem dorostla do věku, že jsme s kamarády za nimi chodili po vsi, musím se přiznat, že jsem se poprvé tak bála, až jsem se schovala u tety na zahradě. Počkala jsem, až odejdou a pak jsem zavolala tátovi, aby pro mě dojel, protože jsem měla strach jít sama domů."

Lucie Hejná na tom bývala podobně. „Byla jsem hodně vystresovaná vždycky, když měli přijít. Dokonce si vzpomínám na jednu starou fotografii, na níž mě táta drží v náručí a já brečím." Stejně jako se rozplakala její Eliška.

Zuzana Valková si svůj kostým anděla teprve oblékne, to až půjde za dětmi do zdejší školy a školky.
Spočítala, že letos půjde v kostýmu už pošesté.

„Já jsem začala v patnácti, první rok jsem dělala čertici a pak už anděla. Děti mám moc ráda, líbí se mi, jak na mě upřeně hledí jako na tu hezkou a hodnou, která je ochrání před zlými čerty. Teď mám malou holčičku, ale anděla budu oblékat každý rok, pokud nás paní učitelka ze školy nevymění za někoho mladšího," směje se Zuzana Valková.

Autor: Lenka Pospíšilová.

Mikuláše doprovází čert, jenž se snaží napodobit Boha

Táborsko – Kdy přesně se svatý Mikuláš narodil, nevíme, ale uvádí se rok 280/286, jeho skon pak 6. prosince roku 345/352 v Myře v Lykii, kde byl biskupem. Víme, že jím se stal jako mladý. Když v Myře došlo k pronásledování křesťanů, skončil Mikuláš v žaláři, kde ho krutě mučili.

Je uváděn jako ochránce námořníků, obchodníků, lukostřelců, ale i dětí, lékárníků, právníků a studentů. Patronát drží například nad Ruskem a Lotrinskem.

Oslava jeho svátku je i u nás spojená s rozdávání dárků dětem, obvykle již o den předem, kdy se svatý Mikuláš za dětmi vypravuje.
A nechodí sám, obvykle se za ním táhnou i čerti, ale také hodný a laskavý anděl. Chodí tmavými, obvykle již zasněženými ulicemi a hledají děti. Hodné Mikuláš před čerty ochrání, na zlobivé si čerti zahartusí.

Čert je považován za zlého démona z pekla. S velkými rohy, kopyty, ocasem a prasečím obličejem. Podle mytologie je synem staroslovanského boha noci, temnoty a zla Černoboga a bohyně Mary.

Internetová Wikipedie uvádí, že předobrazem čerta byla zřejmě řada jiných bytostí, především z antické mytologie. Vzhledem i povahou se čerti nejvíce podobají satyrům a Panovi, bohu pastvin. Pokud je čert andělem svrženým z nebes, můžeme jeho původ odvozovat i od Titánů, které řečtí bohové porazili ve válce. A také od Héfaista, jehož Zeus svrhl z Olympu, neboť Hefaistos byl rovněž nevzhledný a kulhal.

Uvádí se, že podoba čerta se utvořila ve středověku a že ho charakterizoval silný zápach. Čerty ale známe i z pohádek a vždy nejsou jen zlí a strachnahánějící. Bývají to i dobrosrdeční popletové .
Národopisná encyklopedie Lidová kultura Čech, Moravy a Slezska definuje ďábla s odkazem na knihu Genesis (1. Mojžíšova kniha) vedle Boha jako druhou tvůrčí bytost, i když ne rovnocennou. Ďáblovy tvůrčí aktivity napodobují činy Boha nedokonale a nepodařeně, čímž spolu soupeří.

Dobře to vyjádřil Jean Effel ve svém velkém cyklu kreseb Stvoření světa, které zfilmoval v roce 1957 režisér Eduard Hoffman.
V Bibli není ďábel příliš frekventován. Například v Knize Jobově není ďábel žádný protihráč nebo protivník boží, nemá žádnou vlastní moc ani tvůrčí schopnosti. Je spíše příslušníkem nebeského dvořanstva (ne padlý anděl), který se jen vysmívá a pokouší zbožného a spravedlivého člověka Joba.

Podle ortodoxních křesťanských principů jsou dnes ďáblové či démoni reálné bytosti, jejichž působením přichází většina chorob a zlo.

Úpisy vlastní krví

V lidovém prostředí se postava ďábla profilovala do současné podoby až v období vrcholného středověku, přestože dodnes běžné zobrazení vzniklo a rozšířilo se patrně již ve 12. století. Ve folklorních motivech je ďábel – čert spojován s prvkem úplaty nebo smlouvy, často za úpis krví, jimž předcházely středověké legendy o paktu. Z nich nejrozšířenější a nejznámější je syžet o padlém knězi Teofilovi, který se úpisem krví zavázal ďáblovi ve snaze získat zpět kněžský úřad.

V pozdějším období jsou časté ve folklorních slovesných motivech různé smlouvy a dohody s čertem, v nichž dochází k lstivému anulování paktu. Lidová ústní tradice dodržovala základní princip, jenž spočíval v obecném záměru demonstrovat vítězství dobra nad zlem a spravedlnosti a řádu. Člověk chtěl vidět, že zlo v podobě ďábla nebo čerta, nad ním nezíská moc.

Jinak je tomu při mikulášských obchůzkách. Čert v průvodu plní svou úlohu: straší, hrozí, dovede potrápit, ale vždy nad ním zvítězí moc svatého Mikuláše. Ten jej vždy dovede zkrotit a děti ochránit. Odehnán mocným biskupem zůstává po něm jen štiplavý pach síry, zlomky slámy nebo sena a odeznívající strach.
František Synek
pro Hodonínský deník