Kolekci tvoří především záběry muzikantů, které třicetiletý fotograf pořídil při posledních ročnících Bohemia Jazz Festu (BJF) a konkurečního South Bohemia Jazz Festu. Peltán sám jazz hraje, miluje ho, a i proto tento žánr, vedle metalu, fotí nejradši.
„Líbí se mi výrazy tváří, klid, při samotném focení se soustředím na rytmus. Jako objekty jsou jazzmani hodně dobří, dost často se různě 'ksichtí', hudbu hluboce prožívají, ponoří se do nějakého vesmíru, který jimi prostupuje, takže zavřou oči a odráží se to v obličejích,“ říká Peltán s tím, že se snažil zachytit i jiné než koncertní emoce, třeba smějící se jazzmany.
Linka s Žižkou
Jednou z těch, které zaujmou okamžitě, je momentka rodáka z Kalifornie, saxofonisty Efraïma Trujilla. Vznikla během loňského BJF. Peltán s hudebníkem trávil při turné po republice hodně času, spřátelili se a jednou, když ho fotil v zákulisí, jak se připravuje na vystoupení, vzal Američan náhle nástroj, zakousl se do něj a říká: Dobrý? „Líbilo se mi to, navíc to bylo netypické, protože většinou se kouše plátek a ne klapky,“ směje se fotograf.
Vtipné souvislosti má také snímek Rudyho Linky, spirita agens BJF. Americký kytarista stojí u kašny na táborském náměstí, za sebou sochu Jana Žižky a pod ní sedí Karel Kobližka s Jiřím Matyášem, dva táborští jazzmani. „Karel Kobližka má k husitství záporný vztah, kamarádům připadala ta fotka vtipná,“ vysvětluje David Peltán.
Ačkoli jazz miluje, ten, kdo si myslí, že si při koncertech blaženě užívá, se plete. S objektivem v ruce totiž fotograf spíše vnímá, jak udělat dobrý záběr, myslí na kompozici snímku a hudba jde v té chvíli stranou.
Fotí reportáže pro noviny, jazzové koncerty a festivaly, to vše od roku 2005. Okruh, ze kterého vybíral, proto zúžil  na jazz a víno podle hesla: sofistikovaná hudba patří k sofistikovanému nápoji. Pracovně kolekci nazval Nejtěžší výběr z hroznů. „Bylo to neskutečné peklo. Zaúkoloval jsem kamarády, aby mi pomohli. Zbylo 80 snímků, tak když jsem se jednou ráno vzbudil, trochu namátkově jsem vybral a u některých brečel, že se nevešly,“ líčí zrod expozice, k níž ho motivoval pořadatel Festivalu vína Jiří Blafka.
Hned jasno měl jen o třech fotkách: detailu korkového špuntu a portrétech saxofonisty Davida Sanborna a kontrabasisty Bena Williamse. „Všechny fotky jsou reportážní, tedy žádné velké umění, i když se občas zadaří udělat nějakou pecku, ale 98 procent jsou dokumenty,“ charakterizuje svou tvorbu.
Paradoxní je, že focením si žádný sen neplní. Chtěl být novinář, bavilo ho psaní a jediný vztah měl k dědečkově fotokomoře, jenže spíš záporný. „Vůbec mě to netankovalo, byla tam tma a mě zavírali dovnitř, když jsem zlobil – byli tam bubáci a občas červené světlo,“ vzpomíná.
Až ve druhém ročníku na VOŠ publicistiky prošel kurzem fotografa Štěpána Hona a teprve tehdy ho objektiv zaujal.  Jak říká, za vydřené peníze z brigády, kdy bílil byty, si pořídil první kompakt, tenkrát ho stál 12 000 korun. „Byl takový ufoidní a občas s ním fotím dodnes. Dělá skvělé snímky, ačkoli všichni tvrdí, že s kompaktem nelze pořídit dobré fotky, ale to je hloupost,“ líčí své začátky.
Poprvé je pyšný
Dnes patří Peltán ke známým fotografům v Jihočesku. A díky výstavě je na sebe poprvé trošku pyšný. „Konečně vidím, jak fotky vypadají takhle velké a krásné, ne jenom v počítači a v novinách,“ vzkazuje děkovně všem,  kteří mu 
s expozicí pomohli. A kdo ji 
v táborské Střelnici do půli dubna nestihne, dostane ještě šanci v srpnu – to ve Vodárenské věži představí Peltán kolekci Co se nevešlo, plnou lidí z festivalů a jejich emocí.