Pak se vám ale před očima objeví malebná náves s velkým rybníkem, zelení, kapličkou, hasičskou zbrojnicí, školou i pár domky ještě v původním selském baroku.

Ačkoli ve vsi žije jen kolem sto dvaceti obyvatel, z nichž všichni ani nejsou starousedlíky, dokážou v případě nouze podat pomocnou ruku. O tom ví své i Luděk Pokorný z domu s číslem popisným 2, který jako pětiletý pozoroval, jak jeho domov hoří. „Stalo se to v sedmdesátém devátém roce a pamatuju si, jak nám tehdy pomohla celá vesnice," vzpomíná na nehezký zážitek z dětství.

Prašné cesty

Spolu s ním jsme si na návsi povídali také s Josefem Lálou a jeho manželkou, s Vlastislavem Hovorkou, kterému v obci nikdo neřekne jinak než Ruda, a s Janem Klasnou, jenž si už pětadvacet let nechává říkat Koudy.

Josef Lála, který v obci žije už pětapadesát let, si pamatuje ještě doby, kdy na návsi rostly obrovské lípy. „Náves se docela změnila. Rybník míval jen podemleté hráze, žádný beton tam dlouhá léta nebyl. Taky tu rostly obrovské košaté lípy a těch baráků kolem taky nestálo tolik. Mnoho z nich je nových a nebo je lidé v sedmdesátých letech zmodernizovali. Těch původních selských stavení už nám tu moc nezbylo," pátrá v paměti. „Náves byla kdysi taky celá prašná," dodává jeho manželka.

Ve středu obce ale Hvožďanským přece jen něco chybí, a to je obchod. I přesto si ale nestěžují. „Máme to do Bechyně opravdu kousek, a to je velká výhoda. Když chceme jet nakoupit, nebo zajít do divadla, do kina, tak sedneme do auta a po třech kilometrech jsme v Bechyni. A z ní je i dobré vlakové a autobusové spojení," říká Vlastislav Hovorka, alias Ruda.

Kulturu si ale místní dokáží dost dobře zorganizovat i sami. Kromě výstav betlémů, které tu rodina Pokorných pořádá už dvacet let, nejdříve ve škole a nyní ve své opravené stodole, tu místní nemají nouzi ani o sportovní vyžití. „Pořádáme tu fotbalové turnaje, letos už dvacátý ročník. To se vždycky sejde celá ves, peče se maso a klobásy a je to taková celodenní akce," přibližuje „Ruda".

Triatlon

Vzpomněl si také na někdejší triatlonové závody, které ale před pěti lety zanikly. „Uspořádali jsme asi patnáct ročníků, ale poslední tři roky začaly být obrovské potíže s počasím, kvůli kterému ze soutěžení sešlo. Taky nám to začalo postupem let přerůstat přes hlavu, protože se do soutěže začali hlásit i poloprofíci, kteří objížděli republiku. A my to původně zamýšleli jako takovou srandu akci pro ty, kteří si triatlon chtějí zkusit," vysvětlil zánik jejich někdejší sportovní tradice. Dnes udržují už jen fotbalové klání.

Žije to také v místní hospodě, kterou si v obci zařídili z bývalé školy. V ní funguje také knihovna s internetem. Hvožďanské děti ale musí jezdit za vzděláním do Bechyně. Další akce jako posvícení nebo den dětí v obci obstarávají dobrovolní hasiči. „Máme tu mezi sebou určité tahouny, díky kterým obec pořád žije," říká paní Lálová.