VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Když na dovolenou, tak někam blízko vrakovišti, shodují se autokarosáři

České Budějovice – Vůně benzinu a šmír na rukou. Auta jsou Jiřímu Šindelářovi z Českých Budějovic a jeho stejnojmennému synovi nejen každodenním chlebem, ale také velkým koníčkem. V dílně, která je na dohled od rušné českobudějovické Pražské třídy, znovu vracejí díky svým šikovným rukám život nabouraným vozidlům, ale také automobilovým veteránům.

8.6.2014
SDÍLEJ:

V dílně jsou jako doma. Jiří Šindelář se stejně jako jeho stejnojmenný syn vyučil autokarosářem. Společně teď pracují v dílně na dohled od českobudějovické Pražské třídy.Foto: Deník/Jaroslav Sýbek

Jiřímu Šindelářovi staršímu učarovaly i staré bicykly. Na nich nejen jezdí, ale také je renovuje. „Teď v penzi na to mám přece jen trochu víc času,“ směje se.

Říkáte, že jste v penzi, ale nejvíc času pořád trávíte v dílně. Je tomu tak?

J. Šindelář st.: To ano, ale nechal jsem si na starost už jen ty starší pány a jejich starší auta. Mně už ta technika trochu utekla, dřív jsem synovi radil já, dnes si chodím pro rady k němu. Bez počítačů je dnes ztracený i autokarosář.

Stal jste se prvním autokarosářem v rodině?

J. Šindelář st.: Ano. Ale 
k autům jsem takzvaně přičichl díky mému otci. Ten se vyučil automechanikem. Často jsem se mu už jako kluk díval pod ruce. Když potřeboval, s nějakou méně náročnou prací jsem i pomohl. Opravovat auta mě začalo bavit. Jenže o obor automechanika byl v době, kdy jsem vychodil základní školu, velký zájem. Proto jsem se rozhodl, že zkusím obor autokarosáře. Tím jsem se také vyučil pro budějovický stavební podnik. Po revoluci jsem se osamostatnil, stal se ze mě podnikatel. Až do důchodu jsem byl své práci věrný, nikdy jsem nedělal nic jiného. Ani mě nenapadlo zkusit si jinou profesi.

A syn zůstal rodinné tradici věrný…

J. Šindelář ml.: Ano, nevím, jakou jinou práci bych mohl dělat. Otec si původně myslel, že bych se měl vyučit autolakýrníkem, abychom se v naší dílně mohli při práci doplňovat. Ale víc mě to už odmala táhlo právě k autokarosařině. Takže jsem se v tomhle oboru vyučil. Nejenže jsem chodil do stejné školy jako táta, ale také nás učil stejný učitel – František Řehout.

Opravování aut jste si jistě vyzkoušel už jako kluk. Měl jste 
se vůbec ve škole ještě čemu přiučit?

J. Šindelář ml.: Je pravdou, že na praxi jsem všechno uměl rychleji než další spolužáci. Odmalička jsem byl s tátou v dílně. Motal jsem se 
i kolem dědy, ten pracoval jako šéf dílen u tehdejší Veřejné bezpečnosti. Jako malý kluk jsem jen podával nářadí, později přišla možnost vyzkoušet si i víc. Po nástupu do učení už jsem základní opravy aut zvládal.

Co všechno musí autokarosář 
v práci zastat?

J. Šindelář st.: Zajišťujeme hlavně opravy karoserií aut. Dostaneme se ale také k jiné práci. Například k výměně oleje nebo brzdových destiček, zájemcům připravíme auto na technickou kontrolu. Syn se také zabývá svařováním plastů.

Na dvoře vaší dílny stojí zánovní auta, s jejichž opravou si musíte poradit. V garáži ale máte připravenu k renovaci i starou octavii a bicykly z první republiky. Máte raději nová vozidla, nebo veterány?

J. Šindelář st.: Víc tíhnu ke starším vozům. Aby také ne, když jsem členem českobudějovického klubu veteranistů. Vystřídal jsem už několik dalo by se říci historických aut. V současné době mám jedničkový volkswagen z roku 1963, je to v podstatě malý náklaďáček. Měl jsem jsem Volkswagen KDF 82, to je bojové vozidlo z druhé světové války zvané Kaďour. To už jsem ale prodal. Dal jsem se 
i do renovace starých kol
a aut. I když to dá víc práce než oprava nových aut, člověk nad tím nemusí tolik přemýšlet a vystačí si s jednoduchým nářadím. Novější auta už bez počítače prakticky neopravíte. Také mám dvě motorky – ČZ 125 Scott, což jsou soutěžní motocykly z padesátých let. A syn jezdí zrenovovaným broukem. Na srazy jsme jezdívali hlavně s vojenským KDF. Vždycky jsme vyrazili s dětmi, s sebou stan. To byly parádní rodinné výlety.

K čemu jste tíhl dříve – historickým autům, nebo bicyklům?

J. Šindelář st.: Nejprve jsem se zakoukal do starých aut. Jenže veteránských akcí 
a milovníků historických vozidel postupně přibývalo, 
a tak jsem všechny ty srazy pomalu přestal stíhat. Navíc když jsem někam vyrazil, všude bylo plno lidí. Mým cílem bylo tedy založit tradici nějaké klidnější akce. S přáteli jsme proto zrenovovali pár starých kol a v deseti patnácti lidech začali každý rok jezdit pod hlavičkou cyklistického spolku Podšumavan 
z Českých Budějovic do Putimi. Postupem času nás ale znovu začalo přibývat 
a dostat více lidí z Budějovic do Putimi je i s ohledem na náš věk a také hustotu provozu poměrně náročné. Proto teď v době, kdy se konala původní jízda historických bicyklů, tedy v polovině června, organizujeme méně náročnou vyjížďku kolem Budějovic. Vždy je to trasa tak do 30 kilometrů.

Na jakých kolech vás lidé mohou potkávat?

J. Šindelář st.: Máme hlavně kola z éry Rakouska-Uherska. Můj nejstarší bicykl pochází 
z roku 1914, mám i kola z let 1920, 1930 a 1940. Snažíme se být styloví se vším všudy, 
a tak jezdíme i v dobových uniformách.

Zpátky k autům. Chystáte se teď vrátit původní lesk nějakému dalšímu historickému vozidlu?

J. Šindelář st.: Je přede mnou renovace renaultu 
z roku 1938. Je to dvojsedadlový kabriolet, musím zvládnout všechny karosářské práce. Jde o vůz mého kolegy z veterán klubu. Je to unikát, v Evropě potkáte takových aut jen velmi málo.

Neláká vás někdy usednout za volant opravdu moderního auta, zkusit si, jaké to je řídit vůz vybavený všemi technickými vymoženostmi naší doby?

J. Šindelář st.: Když mě známí vidí v mém valníku, všichni si ze mě utahují. Jede dědek Šindelářů, víc než šedesátku z toho nedostane, volají na mě z legrace. Ale mně to stačí, vychutnávám si ten požitek z jízdy. Navíc 
si na tom autě všechno opravím sám.

J. Šindelář ml.: Mně je celkem jedno, jestli zrovna sedím ve starém, nebo novém autě. Vyhovuje mi můj brouk, rád se ale svezu i v něčem modernějším.

Vaše práce je hlavně manuální, bez přemýšlení ale nabourané auto dohromady nedáte…

J. Šindelář ml.: Je to tak. Třeba vyměnit blatník umí skoro každý, to není žádná velká věda. Ale když je auto třeba nabourané z boku, musí se hodně dobře promyslet, jak to udělat, aby vše sedělo, jak má, a oprava nebyla na první pohled rozeznatelná. Už jsem také udělal ze dvou aut jedno, ale to se dnes ani nevyplatí.

Auta jsou stále modernější, technologie důmyslnější. Stíháte sledovat nové trendy ve vašem oboru?

J. Šindelář ml.: Neuplyne půlrok, abych se při své práci nesetkal s něčím, co je pro mě novinkou. Pořád se něco mění. Nezbývá než číst odborné časopisy, abych byl v obraze. A když je nejhůř, zvednu telefon a zavolám známému. Otázku „Už jsi to dělal?“ jsem položil už mnohokrát. Jinak to ani nejde.

Blíží se čas dovolených. Vyrážíte za odpočinkem vozem, nebo máte aut za celý rok v práci 
až dost?

J. Šindelář st.: Pětadvacet let podnikám a celou tu dobu jsem na dovolené nebyl. Kam taky jet… Manželka říká, že aby mě někam dostala, muselo by být hned vedle vrakoviště. Že bych si lehl někam na pláž a tam se opaloval? To není nic pro mě, unudil bych se. Vyrazil bych třeba na starém kole po památkách, jenže 
v tom dnešním provozu už to ani není možné.

J. Šindelář ml.: Když jedu 
na dovolenou, tak na chatu 
na Lipno. Jet někam k moři dvacet hodin, to by nebylo nic pro mě. Stačí mi jet na Lipno 
a hodinu projíždět Krumlovem.

Autor: Martin Tröster

8.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Administrativa - Administrativa Asistent, asistentka 16 000 Kč

Odborní asistenti v administrativě Asistent/ka ředitele - projektový manažer. Požadované vzdělání: úsv. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Možnost zkráceného úvazku (30 hodin). Vhodné pro OZZ, OZP (s max. II.st.inv., OZP na vozíku (bezbariérový přístup), absolventy., Náplň práce (požadujeme): znalost administrace, komunikační a organizační schopnosti, příjemné vystupování, schopnost týmové spolupráce, časovou flexibilitu, dynamiku, kreativitu a samostatnost, vysoké pracovní nasazení, serióznost, preciznost, analytické myšlení, proklientský přístup, výbornou znalost MS Office, Outlook, ŘP sk.B, minimálně středoškolské vzdělání., Zaměstnanecké výhody: stravenky, dodatková dovolená., Kontakt: emailem.. Pracoviště: Asociace poskytovatelů sociálních služeb české republiky, z. s., Vančurova, č.p. 2904, 390 01 Tábor 1. Informace: Alice Švehlová, .

Doprava a logistika - Doprava a logistika Logistik 19 600 Kč

Pracovníci v dopravě a přepravě Vedoucí dopravy a technického zabezpečení. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 19600 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Termín nástupu: dohodou., Požadavky: vzdělání - vyšší odborné, popřípadně úplné středoškolské strojírenské, popřípadně dopravní obory vítány. , Další požadavky: řidičský průkaz skupiny B, znalost práce na PC (Office), alespoň 3 roky praxe v oboru, zkušenosti s vedením pracovního kolektivu., Stručná charakteristika:, - sleduje stav strojního parku, - zpracovává a sumarizuje požadavky na provádění oprav a modernizaci strojů a zařízení, - sestavuje rozpočty a sleduje náklady, - zodpovídá za provádění pravidelných technických kontrol strojního a vozového parku závodu, - zajišťuje revize vozidel, mechanizmů a strojního vybavení, odpovídá za hlášení škody či havárie způsobené provozem motorových vozidel, - vykonává funkci metrologa závodu, - zajišťuje ekologickou likvidaci odpadů, - vede agendy spojené s výkonem funkce, Platové podmínky: třída 10 - od 19 600Kč + příplatek za vedení, po zapracování osobní příplatek., Zaměstnanecké benefity: stravenky, 5 týdnů dovolené, indispoziční volno., Nabídku se strukturovaným životopisem zasílejte na email: pavlikova@susjk.cz do 10.08.2018 nebo na adresu: 390 41 Tábor, Vožická 2107.. Pracoviště: Správa a údržba silnic jihočeského kraje, závod tábor, Vožická, č.p. 2107, 390 02 Tábor 2. Informace: Radka Pavlíková, .

Doprava a logistika - Doprava a logistika Skladník 20 000 Kč

Skladníci, obsluha manipulačních vozíků Skladník, řidič vysokozdvižného vozíku. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč, mzda max. 29000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Manipulace s materiálem pro výrobu, řízení vysokozdvižného vozíku, práce v nepřetržitém provozu na 12 hod směny, automobilový průmysl. Požadujeme vyučení a praxi v řízení vysokozdvižného vozíku, samostatnost, spolehlivost a zodpovědnost. Platné oprávnění k řízení VZV výhodou. Nástupní mzda od 19 000Kč/měsíčně, po zapracování a započítání bonusů až 29 000 Kč/měsíčně. Nástup je možný po dohoddě ihned., Zájemci se mohou přihlásit zasláním životopisu na email: prace@greiner-perfoam.com., Zaměstnanecké výhody: perspektivní zaměstnání, možnost stravování/stravenky, čtvrtletní odměny, 13. a 14. plat, odměna za výsledek hospodaření podniku, příspěvek na penzijní připojištění, 5 týdnů dovolené a jiné., Kontakt: telefonicky, emailem, osobně.. Pracoviště: Greiner perfoam s.r.o.tábor, Vožická, č.p. 601, 390 02 Tábor 2. Informace: Hana Jirsová, +420 381 406 734,727 916 866.

Administrativa - Administrativa Úředník ve skladu 15 000 Kč

Úředníci ve skladech skladník. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme bezúhonnost a dobrý zdravotní stav ., 5 týdnů dovolené , příspěvek na stravování , jazykový kurz v rámci firmy , příspěvek k penzijnímu připojištění a další benefity podle dosažených pracovních výsledků,, kontakt e-mailem nebo tel.: 7:00-15:00. Pracoviště: Vsp data a.s., Údolní, č.p. 2188, 390 02 Tábor 2. Informace: Martina Mrázková, +420 381 489 166.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

ZDENĚK STROMŠÍK z Vítkovic může být spokojený.

Sprinter Zdeněk Stromšík pokořil v Táboře český rekord

Na plavbu ze Soběslavi do Plané nad Lužnicí se vydala třicítka vodáků v kostýmech.
30

OBRAZEM: Lužnici ovládli vodáci v kostýmech

V chotovinské mateřské škole je kvůli rekonstrukci i o prázdninách živo

Chotoviny – Navzdory poklidnému průběhu prázdnin je v chotovinské mateřské škole hodně živo. Stojí za tím avizovaná rekonstrukce jejích dvou nejstarších tříd.

Rod Lannů připomíná venkovní galerie

České Budějovice - Letní venkovní Galerie Na soutoku řek Vltavy a Malše nedaleko náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích představuje pozoruhodné dílo místních rodáků z rodiny Lannů.

Kulturní dědictví uvidíte na Hluboké.

Hluboká nad Vltavou – Kulturní dědictví naší země v asi 172 obrazech můžete v tuto chvíli vidět v Zámecké jízdárně Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou na výstavě Česká krajinomalba: Ze sbírek pojišťovny Kooperativa.

Na co zajít do kina

Táborsko - Přinášíme přehled programu kin.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT