Prvním kantorem, který v Řepči stál před katedrou, byl František Klusák. Psal se rok 1872 a tehdy do lavic usedli i první školáci. Ti do řepečské školy docházeli až do roku 1980, kdy instituce po sto osmi letech skončila.

Jednou z těch, která zavzpomínala na své bývalé kantory, je Stanislava Kolihová (1950). Do obecné školy nastoupila v roce 1956, kdy tady začal učit Karel Doubek.

„Bývala tady jednotřídka od prvního do čtvrtého ročníku a do páté třídy už děti šly do Opařan. My jsme byli asi první ročník, kteří se tady učil až do páté. Ve třídě nás bylo okolo dvaceti," upřesňuje na začátku svého vyprávění Stanislava Kolihová.

Na učitele Karla Doubka vzpomíná jen v dobrém: „Byl výborný. Neustále nás bral na výlety. Díky němu jsme se podívali třeba na Orlík ještě předtím, než vznikla přehrada. Zámek se hrdě tyčil na skále, my jsme stáli u přístaviště a přišlo mi úplně neuvěřitelné, kam až bude sahat voda. To jsem byla ve čtvrté třídě," popisuje Stanislava Kolihová.

Dostala pravítkem

Jak upřesnila, tělesné tresty byly v tu dobu ve městech už tabu. Na vesnicích se jich ale kantoři nebáli.

„Když jsme neuměli, tak nás dloubl do žeber nebo jsme dostali dřevěným pravítkem přes ruku. Já byla tichá a dobře se učila, takže jsem se bát nemusela," směje se Stanislava Kolihová a doplňuje. „V té době se na tresty už nehrálo , ale na vsi na to lidi nebyli tak hákliví. Pamatuji si, že jsem pravítkem jednou dostala, protože jsem zapomněla něco na kreslení. Bolelo to tedy příšerně. Považovala jsem to za nespravedlivé a cítila se ukřivděná," konstatovala.

BÝVALÍ ŽÁCI. Do řepečské školy chodívali Antonín Kovář, Stanislava Kolihová (vlevo) a Věra Nikitinská.

Učitel se ale kromě vzdělávání dětí staral i o dění v obci: „Pan Doubek měl ve vesnici spousty funkcí. Vše organizoval a vedl tady kulturní život. Jezdily sem například sovětské delegace a my je jako děti chodily vítat. Byl to pro nás zážitek."

Jak Stanislava Kolihová dále popisuje, když delegace dorazila, ve vsi se pořádala muzika a pro děti to byl zdroj zábavy. V Řepči bývali také ochotníci a s nimi Karel Doubek také spolupracoval.

Spolužačkou Stanislavy Kolihové je Věra Nikitinská (66): „Mě učil dva roky kantor Vítek a poté až Karel Doubek. Učitel Vítek byl na nás přísný. Jinak to ani nešlo, protože jsme vymýšleli vylomeniny. Za ně jsme dostávali metrem přes zadek," vzpomíná. „Také jsme chodili sbírat byliny a opékat vuřty," dodává.

Žalovat se nesmělo

Bratra Věry Nikitinské Antonína Kováře učíval také Karel Doubek: „Nechával nás po škole a měl byt v druhé budově v prvním patře. V přízemí bývaly nějaké kabinety. Když tam odešel, oknem jsme mu vždycky zmizeli na zahradu a rychle pryč. On se za námi nehnal, ale druhý den jsme to schytali. Žalovat jsme nemohli. Táta vždycky říkal: Jen mu dejte, když si to zaslouží. Kdybychom žalovali, dostali bychom páskem ještě doma," směje se Antonín Kovář.

Posledním ředitelem školy byl František Blažek. „Byla tendence obce i školy slučovat do větších celků. Proto tady zavřeli školu. Nadšení jsme z toho nebyli, ale co jsme mohli dělat. Nyní dojíždějí děti do Opařan," zakončuje Věra Nikitinská.

Zajímavosti z kroniky

Kvůli mrazům přerušili vyučování
„Rok 1929 začal silnými mrazy a vánicemi. Obrovské závěje místy až 3 metry vysoké přerušily na čas veškerou dopravu. Mrazy dosáhly v únoru v Řepči 36 stupňů pod nulou. Vodovody v zemi záhy zamrzly, stromy pukaly, zvěř v polích hynula. Podle ministerského nařízení nevyučovalo se na školách celou druhou polovinu února. Nebylo možno učebny vytopiti."

Správce školy objevil mohylu
„Dne 27. dubna 1923 zdejší správce František Hořejš s učitelem Š. Janovským odkryli blízko naší obce v lese zvaném Atlas mohylu z doby bronzové značné velikosti úplně vyzděnou. V ní mimo úlomků z popelnice a kostí nalezli bronzové předměty krásně zachovalé (náramky, jehlice) ve zkamenělém popelu. Některé vykopané balvany byly obrovských rozměrů." 

Vše se slučuje a škola končí
„V roce 1980 došlo ke sloučení národních výborů, přestěhovaly se všechny písemnosti a zároveň došlo ke zrušení jednotřídní školy v Řepči. Bylo nám trochu smutno při stěhování naší staré školy. Nyní budou všechny děti jezdit do Opařan. Jezdí jich 35 a letos přibylo 6 prvňáčků." 

O řepečské škole se dočtete také příští středu.