Všichni její známí znají z vyprávění Nedvědice. Rodiště maminky, kam Helena Jelínková z Pardubic jezdila na prázdniny v době svého dospívání.

"Na to se nedá zapomenout. Krásná doba, skvělí lidé. Myslím, že v dnešní době už takové vztahy, jaké byly za našeho dětství, mezi lidmi neexistují. Kdybych se snad někdy musela odstěhovat z Pardubic, mým dalším bydlištěm by se musely stát pouze Nedvědice. Když mi zazvonil telefon a já dostala pozvání, bylo to přímo pohlazení po duši,“ vyznala se z lásky k jihočeské obci Jelínková a dodala, že vzpomínky ji vhánějí slzy do očí.
Slzy do očí vháněly nejen jí. Desítky kluků a holek, jak si mezi sebou „sátníci“ říkaly, se postupně scházely před bývalou školou.

„Neříkej mi to, já si vzpomenu,“ ozvalo se občas, když se někdo z rodáků a přátel Nedvědic nebyl jistý jménem toho druhého. Následovaly stisky rukou, objímání…..

Vzpomínali všichni. A měli na co vzpomínat. Někteří se neviděli desítky let. Jiní se vídají pravidelně. Hlavně ti, co zůstali, či se odstěhovali jen o pár kilometrů dál. Jaroslava Nováková žije v Soběslavi, ale v Nedvědicích je každý den. „Máme tady stále malé hospodářství, tak se staráme o králíky a slepice,“ vysvětlila každodenní návštěvy. Všichni probírali svou minulost, přítomnost.

Setkání si nenechali ujít ani zástupci moravských Nedvědic. První kontakt Nedvědic z Moravy a těch jihočeských se odehrál v osmdesátých letech. Pan Petr Vejrosta z Nedvědic u Brna obdržel obálku, na níž byla z pošty napsaná poznámka, že do Nedvědic u Soběslavi nepatří. „Nedalo mi to, a začal jsem pátrat po dalších Nedvědicích. Kontaktoval jsem je a v roce 1987 zorganizoval turistický pochod z Nedvědic do Nedvědic,“ zmínil Vejrosta starší.

Na sraz dorazil jeho syn Petr, který se pochodu zúčastnil „Ale nešlapal jsem. Ten týden, co se trasa šla, jsem se vezl v autobuse,“ dodává se smíchem Vejrosta mladší. Kronikář Jiří Šmíd zmínil i účast na hasičské soutěži před třemi lety.“A vůbec jsme si nevedli špatně,“ zdůraznil s úsměvem.

V sále, který vznikl v patře místní školy čekalo na všechny sladké i slané pohoštění. Setkání zpestřilo vystoupení malých soběslavských mažoretek. Poté, co je ti starší odměnili potleskem, došlo i na krátkou zahajovací řeč a přípitek. Ale aby přítomné hlavní organizátor Zdeněk Novotný vůbec mohl uvítat, dlouho bojoval s tím, aby ho všichni slyšeli. Rodáci a přátelé Nedvědic totiž nebyli k utišení. Stále si měli o čem povídat. V sále to hučelo jako v úle.

Zdeněk Novotný, který v roce 1998 zajišťoval i sraz žáků nedvědické školy, neopomněl zmínit, že zásluhu na organizaci setkání rodáků nemá pouze on. „Švédské stoly, výrobu chlebíčků a výzdobu stolů mají na svědomí místní ženy, kterým patří velký dík. Marcela Rypáčková, Dana Rathouská, Gábina Procházková, Helena Kettnerová, Marcela Podlahová. O přísun tekutin se starajínaši mladí hasiči a finančně nám pomohl soběslavský úřad a dva sponzoři.“ Kolik času strávil celou organizací a sháněním kontaktů, aby se setkání 110 rodáků a přátel uskutečnilo, to skromně vynechal.

O tom, že se setkání vydařilo, svědčí i fakt, že poté, že hudební vystoupení TRIA-A skončilo v půl třetí ráno, lidem se ze společnosti svých přátel domů moc nechtělo.