Lídr ODS Jan Zahradník: Udělali jsme spoustu věcí a chceme pokračovat
Zkušený politik předpokládá úspěch, ale na krajské funkci nijak nelpí.

České Budějovice/ V čele hejtmanství figuruje osm let. Odcházet se mu odtud ještě nechce. Devětapadesátiletý Jan Zahradník z ODS pevně věří, že post obhájí.

Připouštíte, že některá volební hesla včetně vaší ODS mohou před krajskými volbami vyznívat poněkud prázdně?
„Co je to heslo? Heslo je krátké slovo. Když jsme se to učili na vojně, říkali nám, že po vyslovení se nám otevřou nějaké dveře, nějaký prostor. Vy myslíte poltické heslo. Prázdnota hesel a jejich náplň, to je složitá věc. Vždy je to zkratka, krátké vyjádření myšlenky, která kdyby se měla vysvětlit dlouhými slovy, tak by to lidi otrávilo, unudilo. Proto politici volí zkrácenou podobu, tedy heslo. Co máte konkrétně na mysli?“

Mám na mysli vaše billboardová hesla: Pojďme společně dál či termín jihočeské hodnoty. Jsou to prý pracovitost, pospolitost, pohostinnost, solidarita. Ale to jsou přece i hodnoty například Severomoravanů, ne?
„Vysvětlím Pojďme společně dál. Když se podíváte do našeho volebního programu, dozvíte se, jak se ODS spolu s koaličními partnery s poměrnou velkou politickou silou danou počtem mandátů už osm let snaží rozhodovat o věcech kraje. To první období bylo pro ODS méně silné, měli jsme jen šestnáct mandátů, teď máme sedmadvacet. Začali jsme spoustu věcí, máme některé úspěchy za sebou, podařilo se nám leccos uskutečnit a chceme pokračovat. Ptáme se voličů, dáte nám vaše hlasy, abychom pokračovali společně s vámi? Proto Pojďme společně dál. A kam dál? V té nastoupené cestě, po které jsme osm let tady čestně a zodpovědně, a já si troufnu říct, jakkoliv jsem málo sebechvalný, i úspěšně šli.“

Mohl byste být konkrétní, proč by měla v čele hejtmanství zůstat ODS?
„A nevíte, proč bych měl říkat voličům, aby volili jinou stranu? To asi uznáte, že neudělám, že by to byl protimluv. Já jim říkám, volte ODS, volte Zahradníka, aby mohl být další období hejtmanem. Říkám to proto, že jsme tady osm let hospodařili dobře. Prosadili jsme řadu věcí, které jsou užitečné. Nastavili jsme systém rozumného, úsporného hospodaření. Nevyhazujeme peníze. Když jsme si jedenkrát půjčili peníze, bylo to na obnovu silnic. Ty peníze správně a plánovitě vracíme. Oprava silnic je jednou z věcí, kterou můžeme označit jako jeden z našich úspěchů. V minulém období to bylo třináct set kilometrů silnic, v příštím období chceme obnovit rovněž třináct set kilometrů silnic II. a III. třídy. Postoupili jsme významně v prosazování dálnice D3. Zatímco minulá období byla obdobími přešlapování, spíše takových pokusů, teď se to hnulo. Kus dálnice se otevřel loni, teď se začne stavět jižně od Tábora pětadvacet až sedmadvacet kilometrů k Veselí nad Lužnicí. Transformovali jsme nemocnice na akciové společnosti. To je věc, která prošla určitou politickou kontroverzí. Naši soupeři, hlavně sociální demokraté, říkají, že to nebylo dobře, my jsme přesvědčeni, že ano. Důkazem je například otevření oddělení ARO českobudějovické nemocnice, které bylo částečně financované z vlastních peněz té nemocnice. Nemocnice dobře fungují.“

Zapomněli jsme na ty hodnoty, které podle mého názoru nejsou pouze jihočeské?
„Kdo jsme z jižních Čech, víme, že je tady specifická situace, že tady jsou lidé malinko jiní než v jiných regionech. Zmíníme-li pospolitost. Povědomí o pospolitosti je v Jihočeších poměrně silně zakořeněné, jsme hrdí na to, že jsme Jihočeši, je to naše hodnota. I mezi jinými obyvateli České republiky je pojem Jihočeský kraj velmi známý. Dáte-li mapu bez vyznačení krajů do ruky občanovi České republiky a řeknete mu, aby namaloval Jihočeský kraj, bude bezesporu vědět, že Tábor už tam patří a Benešov třeba ne. U jiných krajů bude možná váhat. Hospodárnost! To je tradiční věc, Jihočeši byli vždy šetrní. Třeba Strakonice měly už v dobách komunismu jedny z nejnižších platů v republice, ale jedny z nejvyšších úspor. Pracovitost! Další vlastnost. Podíváte-li se na jihočeské vesnice, vypadají pěkně. Lidé tady, místo aby jeli na nějakou super drahou dovolenou na Bahamy či do Egypta, raději opraví střechu.“

Přesvědčil jste mě. Co byste po volbách ale považoval za neúspěch?
„Je jasné, že chceme obhájit výsledek z minulých voleb.“

Neúspěch ale může přijít. Seděl byste někde v koutku, litoval promarněné šance, sledoval hořce své nástupce a kritizoval je?
„Především: Vyhraje ODS! To je jedna věc. O tom jsem přesvědčený. Lidé si přečtou toto mé troufalé prohlášení a řeknou si, že Zahradník je nějaký povýšený frajer. To ale není pravda, má v sobě pořád jisté semínko pochybností, co by kdyby. Celý život jsem ale měl jednu filozofii. Máš-li před sebou nějaký úkol, buď na něj připravený. Když jsem šel na nějakou zkoušku, byl jsem připravený. I když jsem byl před ní velmi nervózní, napjatý, dokázal jsem se koncentrovat, soustředit síly a své životní zkoušky jsem proto vesměs skládal úspěšně. I tady v kraji jsme se snažili na volby dobře připravit. Kdyby se stalo, že bych nevyhrál, já jsem učitel, mohu to hned dělat, mohu učit matematiku a fyziku. Místo bych musel hledat, protože to místo, kde jsem působil, než jsem v roce 2000 odešel do politiky, je samozřejmě zrušené. Nejsem z těch politiků, jak to umožňuje zákon, kterým je místo drženo po čas uvolněné funkce a pak se tam mohou po těch letech vrátit. Moje místo neexistuje, ale já bych si věděl rady. Pokud bych nebyl hejtman, a ta doba bezpochyby přijde, nemůže být někdo hejtmanem na věky věkův, každý má své meze, nemůže být někdo funkcionářem jako za komunismu až do smrti, tak budu naopak s radostí, povzbuzením a zájmem přát a držet palce, ať tam bude sedět kdokoliv, aby se mu dařilo. To mi věřte.“

Vaším největším soupeřem je ČSSD. Sledujete její počínání, jejího lídra Jiřího Zimolu?
„Jiřího Zimolu znám, jsme kolegové v krajském zastupitelstvu. Je úspěšným starostou Nové Bystřice ve východní části kraje, kde to není lehké. Je to mladý muž, myslím také učitel, dějepisu a češtiny, výborně hraje fotbal. Jeho góly v zápase s Horními Rakousy mi utkvěly v paměti. Je to slušný člověk. Jak on, tak já naše kampaně vedeme slušně. Nejsem si však jistý, o jakou množinu voličů my se Zimolou bojujeme. Komunisté mají svoji skalní základnu, která činí nějakých dvacet procent hlasů a dvanáct mandátů, to mají v kraji vždycky. KDU-ČSL má také množinu lidí, kteří volí setrvale. Určitě je tady skupina mladých voličů, kteří se budou rozhodovat ad hoc aktuálně. Tady je o co se porvat, o hlasy nerozhodnutých voličů, tady máme společný průnik. Rozhodovat se však nebude o Topolánkovi a Paroubkovi, jak to ČSSD staví, ale o Zimolovi, Zahradníkovi, Schinkovi, Pavelkovi, o lidech, kteří tu žijí. Tady rozhodují krajská témata a ne nějací vzdálení politici.“

Souboj Zahradník v. Zimola je zajímavý. Oba máte iniciály JZ, oba jste učitelé, oba máte narozeniny v březnu, jste tedy Berany. Jste tvrdohlavý, pane Zahradníku?
„Nevím. Já tady na ta znamení nevěřím. Slýchám však, že Berani jsou silní, tvrdohlaví jedinci. Pokud mám nějaké sebevědomí, musel jsem se k němu propracovat. Ty shody mezi mnou a kolegou Zimolou jsou nicméně zajímavé. Jsme oba učitelé. To je povolání, které přináší ve volbách hlasy, což se o jiných profesích říct nedá. Lékaři a učitelé, je to fenomén určité míry úspěšnosti ve volbách. Strojní inženýr za sebou nemá takový zástup pacientů či studentů, žáků a jejich rodičů.“

Hejtmanem, což je jistě náročný post, jste osm let. Neměl jste někdy chuť odejít, prostě utéct?
„V roce 2000 jsem učil do dvanácti hodin matematiku a odpoledne ve tři mě zvolili hejtmanem. Takový to byl rychlý přechod. Prvních několik týdnů a měsíců bylo takového typu, že jsem si říkal: Hele, rok to musíš vydržet a pak se uvidí. Ukázalo se, že se to nejen dát vydržet, ale také úspěšně zvládnout, že se té funkci, celému orgánu krajského úřadu dá vetknout nějaká hodnota. Začínali jsme od nuly, kraje, co tu byly před rokem 1990, byly tenkrát zapomenuty. Funkce s názvem hejtman byla něčím novým, tady byli jen předsedové. Lidé znali maximálně hejtmana Žižku či hejtmana Ságnera ze Švejka. Myslím si, že se všude v krajích povedlo ty funkce zreálnět, učinit z nich normální posty, jako jsou poslanec či starosta. Začátky byly těžké, ale nevedlo mě to k žádným stresům či vyčerpání. Jsem zvyklý ve svém životě pracovat. Vy jste redaktor a jistě bezvadně píšete, rychle stylizujete. Redaktor musí mít tento stresový faktor zvládnutý, má-li během půlhodiny napsat článek, když se vrátí odněkud z reportáže a má stihnout uzávěrku. Já když mám něco napsat – projev, článek, úvahu, tak to pro mě lehké není. Nejsem ten stylista, z něhož by to tryskalo. Musím si sednout, začít psát, přemýšlím, přepisuji, měním, všechno mažu. Věnuji tomu třeba desetinásobek času, než to trvá vám. Když už se dopracuji k nějakému textu, který mám někomu předložit, pořád ve mně zůstává určitý pocit nedokonalosti. Chci tím ale říct, že prací se dá vše zvládnout.“

Změnila vás nějak funkce hejtmana? Upřímně…
„Člověk by se s nějakou funkcí neměl měnit, měl by žít život, který odpovídá jeho povaze. Neměl by měnit styl života, neměl by si myslet: Teď jsem hejtmanem, tak bych měl bydlet jinde, měl bych mít jiné životní podmínky nebo, nedej bože, třeba jinou životní partnerku. Takhle člověk žít nesmí.“

To byste měl poradit panu premiéru Topolánkovi?
„Nevím. Panu premiérovi se snažím radit ve věci Šumavy, to mi přísluší. Bohužel i tam někdy marně.“

Chystáte se nějak vnitřně, že vám příští rok bude šedesát let. Jak budete bilancovat, slavit?
(silný smích) „Určitě nebudu hodnotit nic a bilancovat už vůbec ne. Na to mám, doufám, dost času. Bývá to obvykle tak, že člověku na bilanci nezbude žádný čas, a tak by to mělo být. Proč něco bilancovat? Ale máte pravdu, jsem ročník 1949 a příští rok v březnu mi bude šedesát, což je bývalý důchodový věk. Určitě své narozeniny oslavím s přáteli, kteří mě celý život provázejí. V šedesátce nevidím žádnou zlomovou hranici, padesátku jsem také přežil a nic velkého se nestalo, tak věřím, že budu nadále v pořádku. Snažím se být ve fyzické i psychické kondici.“

Nic byste na svém životě nezměnil?
„Kdybych něco mohl udělat znovu, a takových věcí moc není, býval bych si vybral a věnoval se nějakému sportu. Nejsem moc šikovný na sporty. Když jsem byl mladý, neměl jsem vůli to překonat, něco drilem dělat. Dělal jsem atletiku, docela slušně, ale přestal jsem. Hrával jsem trochu hokej na Hluboké, fotbal moc ne, tenis jen tak pinkavě. Teď, abych se udržel v kondici, snažím se ráno cvičit, běhat. Mám každoroční metu: zvládnout běh Terryho Foxe ve Strakonicích, který absolvuji. Na ten trénuji, ráno si přidávám ještě jedno kolo.“

RNDr. Jan Zahradník (ODS)
Narozen: 23. 3. 1949, Č.Budějovice
Rodinný stav: ženatý (1975 ), manželka Jana je původní profesí středoškolskou učitelkou dějepisu a filozofie, mají dvě dcery.
Vzdělání: Střední všeobecně vzdělávací škola v Č. Budějovicích
Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze, učitelství matematiky a fyziky (absolvoval v r. 1972, titul RNDr.)
Praxe: 1972- 1992 učitel gymnázia v ČB, 1992- 2000 spolumajitel a ředitel soukromého Česko-anglického gymnasia ČB
V r. 2000 zvolen hejtmanem Jihočeského kraje, v r. 2004 znovuzvolen hejtmanem. Byl zakládajícím členem Občanského fóra (OF) středoškolských učitelů Jihočeského kraje. V roce 1990 vstoupil do politiky jako kandidát za OF a člen zastupitelstva ČB. V roce 1992 vstoupil do ODS. Úspěšně kandidoval za ODS v komunálních volbách v l. 1994, 1998, v mimořádných volbách v roce 1999 a ve volbách v l. 2002 a 2006. Členem městského zastupitelstva je dodnes. Od roku 2004 je plnohodnotným členem Výboru regionů, kterému se intenzivně věnuje, konkrétně práci v komisi COTER (Komise pro trvale udržitelný rozvoj). (www.janzahradnik.cz)

Lídr ČSSD Jiří Zimola: O první pozici na kandidátce jsem se nepral

Mladá jednička sociální demokracie si troufá. Nabízí prý lidem neotřelost.

Nová Bystřice/ V pohraničí na jihu Čech je sedmatřicetiletý Jiří Zimola doma. Bude se pracovně stěhovat do krajské metropole? Lídr ČSSD má střízlivé názory.

Když vám bylo před deseti 27 let a byl jste zvolen starostou Nové Bystřice, byl jste dílem mediálním hitem. Hovořilo se o vás jako o mladičkém starostovi z pohraničí. Vzpomenete si ještě na tu dobu?
„Určitě. Vzpomínám na ni velmi rád, i když mé začátky v politice byly určitě zvláštní. Byla to doba zajímavá a s odstupem času vnímám, že také těžká. Přešel jsem z prostředí školského, byl jsem učitelem na základní škole, do prostředí úplně jiného, které jsem neznal. Musel jsem se hodně učit.“

Považujete se pořád za mladého politika i v 37 letech?
„Ano, považuji. Nejde, myslím si, ani tak o věk, dneska je mi sedmatřicet, jsem o deset let starší a zkušenější, ale jde spíše o mou jistou kreativitu, nekonvenčnost při řešení problémů, což může být signálem „mládí“, ještě stále zdravého, příliš nezatíženého pohledu na spoustu věcí.“

Přesto, v politice se pohybujete deset let. To můžete být maličko opotřebovaný a okoukaný, ne?
„Uvědomuji si to, že je to deset let. Může to tak být. Možná je to pravda.“

Pracujete v malém příhraničním městě jako starosta a teď máte dotáhnout jihočeskou kandidátku ČSSD k vítězství v krajských volbách a stát se možná hejtmanem. Není to troufalost?
„Je. Přiznávám se, že je. Já podobnou ambici vlastně ani neměl. Možná teď říkám, co bych říkat neměl, ale řeknu to klidně. Moje ambice původně nebyla být jedničkou na jihočeské kandidátce ČSSD. Na rozdíl od jiných politických subjektů a jejich sestavování kandidátek jsem se o tuto pozici nijak nepral. To v žádném případě. Tím nechci říct, že by mi ta jednička jaksi zbyla, ale delegáti naší nominační konference usoudili, že sociální demokracie v Jihočeském kraji má ve mně nejlepšího adepta na post hejtmana.“

Vaše kampaň jede. Vaše fotky vykukují na billboardech. Myslíte si, že vám to na fotkách k volbám sluší?
(smích) „Nevím, nedokážu posoudit. Mně se žádná moje fotka nelíbí.“

Ještě k vašim billboardům. Jste příznivcem negace, negativního vymezování?
„Ne, nejsem příznivcem negativního vymezování, ale neříkám, že by se touto formou nedalo na spoustu věcí poukázat.“

Ptám se na vaše heslo s modrou šipkou doprava: Tudy cesta nevede. Tím ale neříkáte, kam vede?
„To je sice pravda, ale vezmeme-li v úvahu dobu, kdy byl tento billboard vyroben, což nebylo v září či říjnu těsně před krajskými volbami, nýbrž v srpnu, tak jsme tento billboard pojali jako letní, odpočinkový, dovolenkový. Nechtěli jsme na něm vysvětlovat, kudy podle nás cesta vede, chtěli jsme upozornit na to, že se lišíme, respektive v čem se lišíme od pojetí jiné politické strany.“

V tom případě nám ale budete muset vysvětlit, co znamená další heslo: Zasloužíte si víc, Jihočeši.
„Když jsem přijal kandidaturu na post hejtmana, na post nejvyšší v rámci krajské samosprávy, myslel jsem tím heslem na to, že díky svým znalostem, zkušenostem a také díky jisté neotřelosti při řešení problémů mám blízko k lidem, dokáži jim naslouchat, dokáži jim zprostředkovat víc než jiní.“

V čem si myslíte, že jste neotřelý?
„Ve všem.“

Buďte konkrétní. Pro který jihočeský problém máte nekonvenční řešení?
„Problémů, které Jihočechy trápí, je celá řada. Jako starosta relativně malého města jsem ve velmi těsném kontaktu s místními lidmi. Vím, co je trápí. Vezměme třeba dopravní obslužnost, kdy o víkendu nejezdí skoro žádné autobusové spoje. Ta neotřelost není ani tak v tom, že hledám nová, neobvyklá, nevyzkoušená řešení, ale že se snažím vůbec hledat, že s lidmi pořád ještě mluvím, že se před nimi nezavírám, že se jim snažím pomoci.“

Ale to pořád moc neříkáte, v čem bude hejtman Zimola pro lidi progresivnější než populární hejtman Zahradník z ODS?
„Rozhodně si nemyslím, že hejtman Zahradník je hejtman nezajímavý. Nemám s ním žádné osobní problémy jako s Janem Zahradníkem, jako s člověkem, ale mám problémy s politickou stranou, kterou zastupuje, kde je členem výkonné rady ODS. I on je tudíž spoluzodpovědný za problémy, které dnes lidi trápí. Také jsem dosáhl v naší stranické hierarchii určitého postavení, také jsem členem výkonného výboru, a tudíž bych se neubránil nařčení, že jsem spoluzodpovědný za určité programové věci, které hájí sociální demokracie. Moje odpověď tedy zní: Zahradník není špatný hejtman. Zimola může symbolizovat něco jiného.“

Šel byste s Janem Zahradníkem na pivo?
„Určitě, klidně.“

A on s vámi?
„To nedokážu posoudit, ale myslím si, že nejsem špatný společník.“

Když jste lídr kandidátky, která má šedesát jmen, znáte všechny ty lidi za sebou?
„Jasně, že ne. To je zásadní otázka a vím, kam tím směřujete. Princip sestavování kandidátky ale nemůže být v tom, že si jednička stanoví všechny osoby, které by tam chtěla mít. Respektujeme pokud možno rozvrstvení okresů v rámci kraje, možná i síly jednotlivých členských základen v rámci kraje. To je naprosto standardní stranický postup. Myslím si, že se v tom nelišíme od ODS či jiných stran. Znám všechny lidi v tom smyslu, že jsem se nimi osobně setkal, ale rozhodně je neznám do té míry, že bych za ně mohl dát ruku do ohně.“

Pokud uspějete a volební výsledek vás katapultuje na hejtmanství, co by to znamenalo pro vaše angažmá v Nové Bystřici?
„Musím se přiznat, že i tom jsem uvažoval. Nejde skloubit působení na dvou židlích současně. Za takové situace, jak říkáte, by dostala přednost ta židle hejtmanská. Nová Bystřice si mě už užila dost, že by se tu zcela jistě našel někdo z mých kolegů zastupitelů, který by ten post případně přebral.“

Byl byste se ochoten kvůli postu hejtmana odstěhovat do Českých Budějovic, kam je to z Bystřice asi šedesát kilometrů?
„To jsou otázky fakt na tělo, které občas řešíme s manželkou. Oba jsme názoru, že dojezdová vzdálenost do Budějovic při kvalitě aut je tak malá, že bychom místo, kde žijeme, už kvůli dětem, opustit nechtěli. Situaci bych řešil dojížděním.“

Jste zvěrokruhem Beran. Je to vhodné znamení pro politika. Berani bývají tvrdohlaví, sebevědomí, hádaví.
„Nevím, jestli jsem hádavý. Tvrdohlavý jsem, to souhlasím. Vlastnosti Berana jsou pro politiku velmi dobré. Jsem však člověk, který rád půjde do kompromisu, pokud se přesvědčí, že názor toto druhého je správný. Svou chybu uznám, nemám s tím problém. Na druhou stranu, pokud jsem přesvědčen o správnosti svého názoru, a nikdo mi ho nevymluví, tak za cílem, který před sebou mám, jdu nekompromisně.“

Dokázal byste říct nějakou svou špatnou vlastnost? A zkuste se nešetřit…
„Přemýšlím a to vypadá, že žádnou nemám, což vyznívá hloupě. Kdyby tu seděla moje manželka, ta by s nějakou hned přispěchala. Je to možná někdy moje tvrdohlavost a nekompromisnost při prosazování věcí, kdy jdu hlavou proti zdi. Pak se to všechno obrací proti vám. Smyslem je, že chci něčeho dosáhnout. Pak se stává, že zloba a někdy i nenávist z okolí za to, že jsem si něco prosadil, snažil se být spravedlivý, míří proti vám.“

Trápí vás, že veřejnost politiky v lásce příliš nemá? Moc si jich jako povolání neváží.
„Nerozumím tomu, proč veřejnost hodnotí poslance jako druhou nejhorší profesi po uklízečkách. Asi to je spojeno s morálními kvalitami politiků, s přemírou skandálů, které kolem nás jsou. Asi mají lidé pravdu. A proč se do toho hrnu já? Já jsem se politikem nenarodil a doufám, že také jako politik neumřu. Věřím, že se jednou vrátím mezi děti do základní školy, že tam vychovám ještě nějakou generaci svých žáků. Když máte před sebou tento cíl, tak si říkáte, že se musíte vrátit tak, aby vám nikdo nikdy nemohl nic omlátit o hlavu, abyste si mohl na tu učitelskou židli sednout, založit ruce v klín a mohl točit palci s vědomím: Vyčítejte mi, co chcete, ale za mnou je nějaká práce. Nemůžete mi vyčítat, že jsem se neoprávněně obohacoval, že jsem pohrdal lidmi, že jsem s nimi nemluvil. Můžete mi vyčítat, že jsem udělal někde nějakou chybu, to uznávám, můžete mi vyčítat, že moje koncepce byla špatná, to beru, ale nemůžete mi vyčítat, že bych nekomunikoval, že bych zpychl, že by se ode mne odvraceli přátelé a známí. Jinými slovy, já z politiky jednou chci vyjít jako normální člověk, a proto zůstávám nohama na zemi navzdory tomu, že jsem kluk z plakátu a mítinků. Nemám hlavu v oblacích, nežiji ve skleníku, což se o některých mých politických kolezích říct nedá. Někteří jsou odtrženi od reality.“

Mluvíme-li také o školství, víte, že souboj Zimola - Zahradník je soubojem dvou učitelů?
„Samozřejmě vím, že Jan Zahradník je původním povoláním učitel matematiky a fyziky. Věřím, že se k sobě jako učitelští kolegové chováme slušně, že souboj bude a je kultivovaný.“

Jak volby podle vás dopadnou?
„Mohu snad říct, že bych byl velmi rád za vítězství sociální demokracie, ale mám obavu, že voliči k volbám nepůjdou a tím umožní zvítězit ODS.“

Mgr. Jiří Zimola (ČSSD)
Narozen: 28. 3. 1971 Třebíč, v r. 1972 se s rodiči přestěhoval do N. Bystřice
Rodinný stav: ženatý, manželka Dita, syn Adam (1997) a dcera Linda (2001)
Vzdělání: 1977-1985 ZŠ Nová Bystřice, 1985-1989 Gymnázium v Jindřichově Hradci, 1989-1994 Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, aprobace český jazyk-dějepis
Základní vojenská služba – 1994-1995 Stříbro, Jindřichův Hradec
Od října 1995 do listopadu 1998 působil jako učitel na ZŠ v Nové Bystřici
V roce 1998 zvolen poprvé do funkce starosty města Nová Bystřice, opětovně zvolen v letech 2002 a 2006.
Člen zastupitelstva města Nová Bystřice, předseda Klubu krajských zastupitelů za ČSSD v zastupitelstvu Jihočeského kraje, člen předsednictva Jihočeské Silva Nortica (česká část Euroregionu Silva Nortica), předseda Sdružení pohraničních obcí a měst okresu J. Hradec, předseda Dozorčí rady Nadace Jihočeské cyklostezky
Politické aktivity: člen ČSSD od října 2000, od května 2004 předseda OVV ČSSD v J.Hradci, od ledna 2007 místopředseda KVV ČSSD Jihočeského kraje. (www.jirizimola.cz)

připravil Luboš Dvořák