Co hlavně je při psaní písniček pomyslným jablkem sváru?

Martina: Muzikanti často nemají k textu úctu, to myslím obecně, ne tebe (otáčí se k Radkovi). Hlavně že tam mají nějaká slova a je co zpívat. Co se jim nevejde, někdy nemilosrdně vyhodí, a už jim nedochází, že text ztrácí smysl.

Martina Málková s rukopisem svého třetího románu.
Alzheimer v rodině je jako Černý Petr, říká spisovatelka Martina Málková

Radek: Někdy to ale vy, textaři, berete až moc vážně. Může to trochu drhnout, uškodí to hudební frázi… No a pak dochází k ostrým výměnám názorů. Vždycky ale s Martinou nakonec dojdeme k dohodě.

Píšete muziku a text společně? Nebo si každý napíšete to své a pak se to snažíte skloubit?

Martina: Nejdřív přijde Radek se svým hudebním nápadem. Ten nějakou dobu piluje a ladí. Pak mi dodá nahrávku nazpívanou „svahilsky“. Nemám teď na mysli jazyk používaný ve východní Africe, ale způsob zpěvu, kdy se používají jen rytmické slabiky a vymyšlená slova, pro vyznačení linky budoucího textu.

Radek: Ty se ho ale zas tak moc nedržíš. (směje se) Každopádně Martina se potom zavře do pokoje v podkroví, a když z něj za několik hodin vyjde, dá mi hotový text a já nikdy nechápu, jak tam dokázala dostat ten příběh.

Úryvek z textu Sněhová: Reklamační oddělení Vánoc zavalilo tisíc žádostí: Máme na sníh přece nárok, jenže letos nám spíš naprší. Je to smůla, ze sněhových zásob, napsali nám včera s lítostí. Máte v čerpání sněhu náskok už za minulá století… To člověka chytne za srdce, obzvlášť v poslední době.

Třeba písnička Sněhová dokáže člověka opravdu čapnout za srdce, jak po hudební, tak po textové stránce, ale nutí ho se i zamyslet, obzvlášť v této vypjaté době. Píše se v ní o tom, jak máme se sněhem smůlu, že už jsme si sníh vybrali předem. Jak vznikla ta?

Radek: Na to nemám přesnou odpověď. Já jen tak sedím s kytarou, brnkám a improvizuju. A najednou se objeví nápad, který cítím, že má potenciál písničky. Začnu si s ním hrát a najednou je melodie na světě. Tak to bylo i se Sněhovou.

Martina: Tahle písnička vznikla v 2012. Tuším, že se o tomto letopočtu tenkrát spekulovalo jako o jednom z těch osudových roků. Vzpomínám si, že v létě v Česku poprvé padnul teplotní rekord a v prosinci bylo jak na jaře. Když jsem seděla s blokem a tužkou, poslouchala Radkovu novou melodii, za oknem svítilo slunce, tak se mi v hlavě spustily vzpomínky z dětství, kdy jsem na Štědrý den chodila sáňkovat. Pocházím z Vysočiny a tam bývalo sněhu požehnaně. Poslední roky je to ale jinak. Média jsou plná tajících ledovců, ničivých povodní, sucha, trpící přírody, a ať chci, nebo nechci, moje podvědomí to vnímá, ukládá, a když přijde múza, všechno to zúročí v pocitech, které se ve verších odrazí. A Radkova hudba mě při psaní inspiruje. Všechny tyto ingredience můžou za to, že Sněhová je taková, jaká je.

Zdroj: Youtube

Jak jste k psaní vánočních písní vlastně dostali? Která byla vaše první společná, nejen vánoční? Řeka?

Radek: Ta písnička se jmenuje Ve tmě. Řeka se sice nabízí, ale jmenuje se tak jedna část filmového projektu, kde je tato skladba použitá. Brnkal jsem si v galerii Studnice, kde jsem tehdy pracoval, to bylo v roce 2011, a Karel Dvořák, keramik a muzikant, procházel kolem a říká, jé, co to je? Já že to je jen takový můj nápad. On že by se mu to líbilo použít právě do zmíněného projektu, na kterém spolupracovali ještě další krumlovští muzikanti. A za pár dnů mi Martina povídá, že má konečně text pro kamaráda, a já jí poprosil, jestli bych se na to nemohl podívat… Začal jsem hrát, skládat do hudby Martinina slova a ono to sedlo naprosto přesně. Ani jedno slovo nebylo vedle, ani jedna nota. A tak vznikla písnička Ve tmě a naše společná tvorba.

Radku, na čtení v knihovně jste říkal, že každý rok přemýšlíte, o čem novou vánoční písničku psát. Sníh už byl, kapři byli, vločky byly, ještě se nabízeli andělé… a tak vznikla písnička Křídla. To máte takhle každý rok? Máte ještě kde brát?

Radek: Já mám k dispozici pořád stejně not. Když vzniká hudební nápad, tak mě téma Vánoc tolik neomezuje. Až potom, když s Martinou probíráme, jak uchopit text, tak vnímám, že nám vysychají vánoční motivy. Ale větší a větší výzva se to stává hlavně pro Martinu.

Martina Málková v českokrumlovském divadelním klubu Ántré pokřtila svou druhou knihu, Závity ulit. O hudební doprovod se postaral krumlovský kytarista Radek Interholz.
OBRAZEM: Závity ulit pokřtěny, jejich autorka chystá už třetí knihu

Martina: Ano, to je pravda. Chtěla bych, aby ty písničky nebyly na jedno brdo. Aby každá měla nápad. Čím dál tím víc svými texty o Vánoce jen zavadím. Třeba poslední písnička Ballet Blanc je o vášnivém obdivovateli tance a ladných pohybů baletek, ale ty baletky jsou sněhové vločky.

Co letos, už je nová vánoční písnička napsaná, nebo jste ten typ, co ji píše až na poslední chvíli?

Martina: Bé je správně! (rozesměje se) Většina našich vánočních písniček vznikla třiadvacátého prosince.

Radek: Jednou jsem byl ale spokojený už dvaadvacátého. Večer jsem dal Martině hudbu, a aby měla na práci klid, šel jsem na pivo (směje se). Když jsem se vrátil, oznámila mi, že nemá ani čárku, že jí to na tu melodii vůbec nejde. Tak jsem musel vzít kytaru a udělat novou. Čtyřiadvacátého byla na světě písnička Kouzelník královny Maud.

Kde si je čtenáři můžou poslechnout?

Radek: Většinu z nich hrajeme živě, pár jich je také na YouTube. Tam čtenáři najdou třeba Křídla, Vánoční slib, Krejčího nebo Voňanvou. Kromě nich mám na svém kanále úpravy klasických kytarových skladeb.

A co vaše knihy, Martino? Tři už vám vyšly, u Euromedia Group, jednoho z největších českých nakladatelství: Dvojitý gambit, Závity ulit a Pérka, drátky, kolečka. Všechny mají společné silné ženské postavy, v té poslední jmenované má své místo také Alzheimerova choroba. Píšete už čtvrtou?

Ano, píšu. Každý rok trávím část prázdni psaním, společně s kamarádem si půjčíme chatu a tam si píšeme každý své věci, bez rušivých vlivů. Ta nová se odehrává na malém městě a bude se jmenovat Šestá ryba. Hlavní ženská postava je novinářka s ambicí napsat detektivku, ale moc jí to nejde. Hlavní mužská postava se zločinem zkušenost má, ale doufá, že se mu konečně podařilo změnit život k lepšímu. Jenže zločin jim stejně oběma zkříží cestu, k čemuž jim statují dvě sestřenice ze sousedství. Je to taková černá komedie.

Na společném čtení s Radkem v knihovně ve Větřní jste říkala, že číst nahlas je pro vás náročná disciplína. Jak to?

Ano, vím, zní to zvláštně, spisovatelka a má problémy se čtením. Já jsem dyslektik a číst nahlas je pro mě náročná disciplína. Každou část textu, kterou na autorských čteních svému publiku čtu, si musím předem nadrtit. Přeskakují mi totiž písmenka. Vyjmenovaná slova umím, čeština bývala můj oblíbený předmět, ale i tak se mi daří po sobě nechávat spoustu chyb. Naštěstí se vždycky najde dobrý redaktor, který je vychytá. Já mám svou partu prvočtenářů z řad přátel, kteří dostávají rukopis ještě před tím, než ho pošlu do nakladatelství. Jsou to takoví betatestři. Jejich korektury a zpětná vazba jsou k nezaplacení. Boris Hokr, který mi redigoval moje knížky v nakladatelství, tak ani netuší, jakých slovních patvarů byl ušetřen.

Některé z vánočních písní Martiny Málkové a Radka Interholze najdete na webu: jsou to např. Křídla, Krejčí, Vánoční slib nebo Voňavá.