„Moc si přeju, aby to v Praze všechno dobře dopadlo a já to ve zdraví přežil,“ řekl nám včera se smíchem na rtech oslavenec. Do dalších let si přeje, aby když ráno vstane z postele, cítil v sobě sílu k dalšímu životu i práci.
Svému kumštu se věnuje od 60. let a říká, že každý den byl podle něj tím nejlepším. „Ale úplně nejlepší byly ty bez průšvihu. To víte, život malíře není jen o malování,“ naznačil úskalí bouřlivého bohémského života.
Předpokládá, že na vernisáž dnešní výstavy mohou přijít až dva tisíce hostů. Rozeslal tisíc pozvánek, mezi adresáty byli i Karel Gott, Jiřina Bohdalová, Lucie Bílá a prezident Václav Klaus. „Poslední dny jsem se nezastavil. Balil jsem obrazy, které jsem si musel od nových majitelů vypůjčit, některé jsem domalovával, stále jsem něco vyřizoval a převážel do Klementina. Vystavím kolem sedmdesáti obrazů,“ přiblížil náročnost přípravy oslav i vernisáže.
Starosti mu přidalo i vyřizování desítek pojištění na zapůjčená díla. „Někteří mi obrazy ani nechtěli půjčit, protože se o ně bojí, což považuji za jistou formu úcty, že si váží mého díla, a plně je chápu,“ dodal malíř.
Jednoho z nejprodávanějších českých malířů, Kristiana Kodeta, již od dětství poutá Táborsko. Po americké emigraci se v roce 1990 s plátnem a štětci usadil na chalupě v Klenovicích, kde zdědil po otci dům i s ateliérem. Statek ale prodal a v historické části Tábora koupil tři domy, z nichž propojením vzniklo muzeum tří generací Kodetů. Návštěvníci se tu seznámili s tvorbou jeho dědečka, otce i jeho vlastní.
Před třemi roky se však rozhodl činnost muzea ukončit a objekt prodat. Škarohlídi hned pustili uzdu fantazie na špacír a o Kodetovi se v Táboře povídalo, že mu došly peníze. V rozhovoru pro Deník však tehdy všem vzkázal, že za jeho rozhodnutím je nutno hledat přírodu. K práci ji nezbytně potřebuje a inspirující kout, kterému se nedalo odolat, našel v Hartvíkově. Na prodej tu byla volná fara. Tu dnes, jak sám říká, bere jako svou poslední emigraci.
Kodet se narodil v roce 1948 jako syn známého sochaře Jana Kodeta a vnuk rovněž sochaře Emanuela Kodeta. Jeho obrazy jsou vystaveny ve většině světových galerií moderního umění a jeden dokonce visí v Bílém domě.