Daně zaplacené, žádná válka na obzoru, a jestli by si Tábor měl dát do štítu nějaký přídomek, pak určitě ne husitský, nýbrž město piva.

Jen ti podšívkové sládci a vůbec všechno to dění okolo městského pivovaru, jež značně vrůstalo do nejvyšších míst obce… Při měšťanských hádkách se stalo, že jeden z pěti pánů hospodářského výboru, jmenoval se Jan Beer, oznámil, že si vezme zpátky dvě stě zlatých z kauce, kterou zaplatil za sládka Daniela Stočka, když se jednalo, zda ho přijmout do služby. Tehdy se domluvilo, že Stoček svoje místo dostane, když za něj páni z hospodářského výboru složí tři sta zlatých.

V tom je jádro pudla. Oficiálně se sice říkalo, že Stoček při nástupu do funkce složil kauci, jenže jde o to, čí ty peníze doopravdy byly.
A teď Jan Beer, který za sládka složil nejvíc, chtěl ze záměru vycouvat. Proč? Politika. Páni z výboru totiž se Stočkem nepočítali jen jako se sládkem, ale nejspíš i jako s kandidátem obce proti radě.

Vztahy mezi představiteli města byly už dlouho napjaté. Mezi sebou se svářela rada a obecní starší právě s hospodářským výborem pěti měšťanů. Ty volila přímo obec. Považovali se proto za tribuny lidu, samozřejmě měšťanského. Rada chtěla jejich vliv co nejvíc oslabit, zatímco oni se ho snažili při každé příležitosti posílit a měli při tom oporu – samozřejmě v lidu měšťanském. Jako subjekt fungovali až do 19. století, kdy se proměnili ve výbor váreční.

V onom roce 1707 se ukázalo, že vychladlo „želízko v ohni" takzvaných pěti měšťanů hospodářství spravujících, a měšťan Beer tedy chce svoje zlaťáky zpátky. Podle toho, že mu sládek Stoček odpověděl, že nikoho o složení kauce nežádal, nýbrž to měšťané sami od sebe učinili, dá se předpokládat, že peníze z kauce už byly nedobytné a Beer vymáhal svoje dvě stovky po Stočkovi. A ten ho, jinými slovy, poslal k šípku.

Odpuštění ze služby

Mohl tedy očekávat, že ho brzy pošle k šípku sám Beer a s ním celý hospodářský výbor. Což se také stalo. V červnu 1708. Akt vyhazovu se libozvučně nazýval „odpuštění ze služby". Na Stočkovo místo páni z hospodářského výboru přijali sládka Šimona Vitana zvaného též Kalaš či Veselý.

Zvídavý čtenář se zajisté zeptá, jakými doporučeními Vitana ověnčili, aby ve městě piva mohl zastávat onu důležitou funkci. Nuže: „Poněvadž dostatečnou kaucí dává a v okolních veřtatech dobrá piva na schválení vařil, na čemž obci nejvíce záleží; též že psáti umí a k činění pořádnosti ze sladův způsobilý jest; dále městský rodič jest a zasloužilého měšťana dceru za manželku má."
Zprávu rámují dva důvody: „dostatečnou kaucí dává" a „zasloužilého měšťana dceru za manželku má". Otázka tedy je, zda fluktuaci místních sládků opravdu způsobovalo jen to, že údajně vařili špatná piva…

Josef Musil