VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kateřina Zíková mluví se psy řečí těla

Drhovice - Pejsky miluje od dětství, dnes provozujeNápravné psí centrum a psí hotel Agáta v Drhovicích u Tábora.

28.5.2011
SDÍLEJ:

Kateřina Zíková provozuje Nápravné psí centrum a psí hotel Agáta v Drhovicích u Tábora. Foto: Alena Řezáčová

Tatínek mi doma vždycky říkával, že pes, kůň a malé dítě poznají dobrého člověka. Pokud by to mělo platit o sedmatřicetileté Kateřině Zíkové ze Sezimova Ústí, pak je dobrým člověkem v pravém slova smyslu. Vždyť kdo by se rád nepochlubil, že má hodnou dceru a psi ho poslouchají na slovo. A to Kateřina ani nemusí zvyšovat hlas. Jen pohyby svého těla signalizuje, co po něm žádá. A tak není divu, že založila nápravné psí centrum, které si na svou kůži vyzkoušeli i ti nejméně přizpůsobiví psí jedinci. Ne, nečekejte, že by dnes z nich byli andílci, ale svého pána už prý poslechnou. A o to v nápravném centru jde. Jenomže jak tvrdí Kateřina, problémy obvykle nejsou zdaleka jen u psa…

Předpokládám, že prvním impulzem k tomu, abyste se v dospělosti mohla věnovat psům, byla vaše láska k nim. Kdy jste si pořídila prvního pejska?
Vždycky jsem jako dítě chtěla psa. Když jsme bydleli v rodinném domku v Sezimově Ústí, tak naproti nám měla sousedka německého ovčáka, po němž jsem hrozně toužila. Nebavilo mě jezdit na rodinné dovolené k moři, chtěla jsem mít svého psa, o něhož bych se mohla starat. To bylo mé přání. Jednou, to mi bylo asi deset let, mi přinesli štěně. Byl to kříženec. A tehdy jsem mamku uprosila, abych si pejska mohla nechat. A žil s námi celých sedmnáct let. To už jsem také chodila se sousedkou na cvičák kynologického klubu. Měla jsem ještě německou dogu, tu jsme nakonec po výcviku, když jsem šla na internát, dali ostravským policistům. Na internátě jsem musela nakrátko s kynologií přestat. Pak se mi narodila dcera. Ale k psům jsem si nakonec cestu našla.

To jste se vrátila do kynologického klubu do Sezimova Ústí?
Ne. S přítelem jsme dostali nabídku na pronájem opuštěného psince v bývalém vojenském areálu v Drhovicích. Když jsme tam poprvé přijeli, nemohli jsme se tam pomalu ani dostat, jak to tam bylo zarostlé a zpustlé. Tušila jsem, že než to dáme dohromady, bude to hrozná práce. Ale neodradilo nás to. Měli jsme fenku švýcarského bílého ovčáka Agátu, která patřila mému příteli a která měla nový objekt hlídat. Představila jsem si, jak by se jí tam bydlelo, a šli jsme do toho. Takže vlastně zakladatelka nápravného psího centra a nakonec i psího hotelu je naše Agáta.

U Agáty ale nezůstalo…
K narozeninám jsem dostala německého ovčáka Chance, protože jsme věděli, že jeden pes tak velký objekt neuhlídá. Bohužel byl dost vážně nemocný, už je v psím nebi. Zachránili jsme zhruba pět dalších psů. Měli jsme tu například fenku buldočka Boninku, která byla předtím zavřená v králíkárně a musela se starat o cizí štěňata. U nás dožila krásný život, odešla stářím. Darinku jsme si dovezli z útulku z Chomutova, ta u nás také dožila. Pak jsme si vzali Astu, která žila v kotci metr krát metr. Ta je tu s námi dosud, je nádherná a hlavně spokojená.

Takže zachraňujete psy z útulků. A kde se to vlastně ve vás vzalo?
To není naší hlavní činností, i když samozřejmě takovým zvířatům ve spolupráci s Ligou na ochranu zvířat pomáháme. Hlavní myšlenkou bylo pochopit jednání a chování psů. Zvířata neumí mluvit, ale přesto pomocí pohybů těla s nimi můžete komunikovat. Poznáte, co vám chtějí sdělit. Rozhodli jsme se, že bych mohla psům i jejich pánům pomáhat. Geneticky to mám asi zakódované, protože maminka má také ráda zvířata a hlavně můj praděda byl koňák. A vždycky v naší rodině byli u chalupy němečtí ovčáci. U mě vítězí právě tohle plemeno, i když ta ostatní nepodceňuji. Třeba tady naše Kačenka (Catleen od Svobodky), což je čínský chocholatý naháč, je svou klidnou povahou abnormálně výjimečná mezi všemi psy, které mám. Proto je velice vhodná pro canisterapii, mimochodem má k této práci i certifikát. Byla vychována staršími vlídnými a velmi klidnými lidmi. Její majitelka už nemohla chodit a dala si inzerát, že pejsky prodá, tak jsme pro Kačenku jeli až do Tachova. Dnes jí v této práci pomáhá i její syn Falco, který má na canisterapii certifikát také.

Počkejte, tak na co se vlastně specializujete? Na canisterapii, záchranu psů, jejich nápravu nebo na psí hotel?
Jedno nevylučuje druhé. Můj první začátek ale byla náprava psů – například agresivita psů vůči lidem nebo jiným psům, špatná reakce na střelbu (bázlivost, neklid), nevhodné chování v prostoru bytu, ničení nábytku. Majitelé takových neovladatelných psů si většinou neumí sami pomoci a snaží se zvířete zbavit. A proto jsme tu my, abychom jim pomohli. Je to dlouhá cesta, chce to klid v duši a pevné nervy. Ale má optimistický konec.

A jak tedy probíhá taková náprava psa?
Nejprve se se psem seznámím, mluvím s majiteli a z rozhovoru s nimi a z jeho chování vypozoruji, jaké má vlastně problémy. Nejčastějším problémem u psů je nedostatečná socializace. Psi se absolutně neumí chovat mezi ostatními psy, dětmi na hřišti, v restauraci a podobně. A všichni psi, kteří sem přijdou, ten problém, ať už větší či menší, mají.

Co s tím?
Socializace probíhá tak, že štěně, které mezi druhým a třetím měsícem získává důležité informace, by mělo co nejvíc pobíhat bez vodítka. Váže se tak více na pána, kterého považuje za náhradu matky. Následuje vás, když si sednete do podřepu, měla byste ho přivolat, přilákat a hlavně pochválit, když přijde. Takto se ten pejsek pomalu učí a je to přirozený způsob. Pokud se mu nebudete věnovat a přijdete se ním až po psí pubertě, tedy kolem devátého měsíce, tak už je to složitější. Pak musím ze začátku být přísná hlavně na pána, aby se dokázal zklidnit a se psem pracovat. Byla tu třeba paní, která má retrívra, ale hyperaktivního a ona neví, co s ním. Přitom ten pes má úžasný oční kontakt. Takže panička musí trošku přidat a psa naopak trošku brzdit. Pes musí na výcvik přijít vyběhaný, přebytečná energie musí pryč. Pak se s ním snáze pracuje, může lépe trénovat a učit se povely. Dalším příkladem velkého problému majitelů je vůbec psa přivolat, pán ho často k tomu neumí motivovat. Přivolání by se mělo štěně naučit právě už v té rané výchově. Vždycky ho musíte pochválit a odměnit tím, co má rád. Třeba pamlskem nebo hračkou, pohlazením, čímkoliv, co je mu příjemné. Štěně je totiž stejně jako malé dítě zvídavé, je třeba mu dát volnost.

Tedy spíše metodou cukru než biče…
Určitě ne bič. Nekřičet, nemlátit, prostě fyzicky netrestat. Pokud pes neposlechne, je chyba v pánovi. A já vždy budu chránit psa, protože si myslím, že bychom se my měli učit od nich, ne oni od nás. Musíte si vzájemně se psem vybudovat důvěru, sladit se. Vždycky si musíte naplno věřit, to je skutečně velice důležité.

Platí tohle u všech plemen? Říká se, že voříšci jsou vnímavější…
Předchozí pravidla platí na všechna plemena včetně kříženců. U některých plemen, zejména loveckých, se ale musí na výcvik klást ještě větší důraz. Právě tady je hodně nutná důslednost a vytrvalost.

A co třeba tak zvaná bojová plemena? Mnohdy se dočítáme, že právě tito psi napadli člověka a co hůř, hlavně děti. Co s nimi? Je také možné je nějak vychovat?
Už se ale nedočtete, že mu to dítě třeba několikrát přejelo ocas, píchalo ho prstíčkem do očí, nebo máchalo rukama, což u psa vyvolalo obrannou reakci. Kousnutí je vlastně jakási přirozená obrana psa, když je v úzkých a nemá kam ustoupit. Pohyb vašeho těla je pro psa řeč. (V tento moment mi byla názorně předvedena fenka Agáta, která na pohybový pokyn sedá a následně lehá). Nervózní, prudké pohyby a rozmáchlá gesta mohou psa nejen vyděsit, ale dovést až k agresivnímu chování. Historie zná plemena vyšlechtěná pro zápasy, tedy pro zábavu člověka. Tato plemena se nazývala bojová. Dnes jsou psí zápasy zakázané, proto pojem bojové plemeno ztrácí svůj význam. Nelze předjímat, že bude pitbull, staford nebo rotvajler agresivní a napadat proto, že je to pitbull, staford nebo rotvajler, čili z historie bojové plemeno. Vzala jsem si třeba štěně pitbulla, které mělo jistou agresivitu v sobě, snáz napadalo ostatní psy. Nakonec si ho vzal majitel jedné firmy na hlídání, ten pejsek je skvělý, zapojený do hlídání objektu, tudíž využitý.

Také se tvrdí, že pes dříve než člověk rozpozná blížící se bouřku, dokonce svým chováním může předpovědět i nějakou katastrofu. Je to pravda?
Je. Názorným příkladem byla právě Agáta. Dvě až tři hodiny před bouřkou byla neklidná a hledala nějaké útočiště, kde by hromy a blesky v klidu přežila. Psi mají vynikající sluch a určitě více dokážou vnímat přírodu. Pokud chcete psa odnaučit bát se bouřky nebo střelby, pak je nejlepší obrátit se na odborníka, který vám s problémem pomůže.

Setkala jste se někdy s tím, že by vám někdo přivedl psa, kterého již nebylo možné napravit?
Pokud se napraví majitel, napraví se dříve či později i jeho pes. Mohu jako poradce za majitelem psa dojíždět, nebo majitel přijede se psem k nám. A pokud bude důsledně dodržovat moje pokyny, nakonec se dopracujeme kýženého výsledku. Ale ve výjimečném případě velmi složité nápravy vezmu psa na delší dobu do centra k pobytu, bez osobní účasti majitele. V tomto směru jsem se ve své praxi setkala jen jednou s případem, kdy náprava možná nebyla. Jednalo se o psa strážního plemene. Tato plemena byla vyšlechtěna k fixaci pouze na jednoho pána, tudíž není možný ani krátkodobý přenos výchovné autority. Jinak jsem přesvědčená, že i dvanáctiletý pes z útulku se nechá převychovat. Chápu, že ve většině útulků nemají na individuální výchovu každého psa dostatek času, ale on potřebuje nejen mezi psy, ale i mezi lidi. Je to společenský tvor. Takže když si takového psa z útulku vezmete, už za pár dní ví, kde má své místo, svou misku, kdy ho krmíte, kdy chodíte ven. Dokáže se přizpůsobit. Každý pes. Záleží jen na pánovi.

Kde jste přišla k těmto znalostem?
Existuje nauka zvaná etologie, což je studium zvířecího chování. V rámci této nauky odborníci popsali i chování psů. Takže mnoho jsem načetla v moudrých knihách, hodně na internetu a zkušenosti získávám také praxí. My se zaměřujeme hlavně na nápravu nežádoucího chování.

Jakého konkrétně?
Právě na agrese vůči lidem a psům, fobie a stavy úzkosti, strach ze samoty, jízdy vozidlem, skákání po lidech, obtěžování štěkáním a podobně. I nevychované psy vychováme a hodně nám v tom pomáhá právě Agáta. K nám do hotelu se dostávají psi z různých důvodů. Nejen kvůli dovoleným, ale třeba i kvůli nemoci páníčka, nebo dlouhodobější rekonvalescenci. U nás se mají tak dobře, že většinou se jim od nás ani nechce. Mnozí z těch, kteří k nám přijdou, bohužel ty správné návyky nemají a učí se je až tady. Obvykle tedy prodělávají výcvik i v rámci ubytování v hotelu. Mají tady své kámoše, je jim tady dobře.

Jakou největší chybu majitelé psů dělají?
Nejvíce se na psech podepisují ti, kteří psy polidšťují. Jsou z nich pak zhýčkaní, rozmazlení pejsánci, prostě výchova veskrze žádná. I pes totiž umí simulovat a dožadovat se pozornosti.

Máte dceru Nelu. Má stejný vztah ke psům jako vy?
Tak vztah má, miluje je stejně jako já, ale má i své záliby a jiné koníčky, takže tuhle práci jako já by asi nevolila. Ale kdo ví…

A máte vy vůbec čas na nějaké jiné koníčky?
Máme tady nepřetržitý provoz, takže nemám. Mně to ale nevadí, protože mě má práce velice baví. Naše nápravné centrum totiž učí nejen psy, ale i jejich majitele. Takže je to práce nejen se zvířaty, ale i s lidmi.

ALENA ŘEZÁČOVÁ

28.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Administrativa - Administrativa Úředník ve skladu 23 000 Kč Úředníci ve skladech skladník expedient. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 23000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Velkoobchodní sklad mraženého a chlazeného zboží v Soběslavi, expedice objednávek mléčných a masných výrobků, práce s počítačem (kompletace dodávek, plánování tras řidičů atd), praxe v oboru vítána, zdravotní předpoklady, spolehlivost, pečlivost, stravenky, příspěvek na penzijní připojištění, dny dovolené navíc, bonusy za odprac. roky. Pracoviště: Jednota, obchodní družstvo tábor, velkoobchodní sklad soběslav, Na Pískách, č.p. 473, 392 01 Soběslav. Informace: Irena Řeháková, +420 381 521 391. Administrativa - Administrativa Administrativní pracovník 15 000 Kč Všeobecní administrativní pracovníci telefonista/ka. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: kontaktování stávajících klientů, plánování schůzek, Kontakt: mailem.. Pracoviště: Zuzana bruera prac., U Bechyňské dráhy, č.p. 790, 390 02 Tábor 2. Informace: Zuzana Bruera, . Bankovnictví a finanční služby - Bankovnictví a finanční služby Účetní 27 000 Kč Účetní všeobecní účetní. Požadované vzdělání: vyšší odborné. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 27000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Plat + motivační odměny, prémie - dle praxe, Kompletní vedení a zpracování finančního, skladového, mzdového účetnictví, účtování majetku, zpracování účetních uzávěrek a veškerých daňových přiznání. Samostatnost, odpovědnost, preciznost, spolehlivost, ŘP sk. B., Zaměstnanecké výhody: zvláštní prémie, podnikové stravování, dovolená navíc, jízdní výhody, proplácení přesčasů včetně příplatku, firemní akce 2x ročně., Kontakt: telefonicky, mailem, osobně po domluvě.. Pracoviště: Briklis spol s r.o., Táborská, č.p. 335, 391 75 Malšice. Informace: Miroslav Šmejkal, +420 381 278 371,777 750 320. Řemeslné práce - Řemeslné práce Svářeč 20 000 Kč Svářeči svářeč. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč, mzda max. 45000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Sváření nerezových materiálů pro profesionální výrobu gastro zařízení - fritézy, pizza pece, sporáky atd, Příspěvek na stravování, nadstandardní zdravotní péče, bonus za docházku, kontakt tel: 8:00 - 15:00 nebo e-mail. Pracoviště: Rm gastro, s.r.o. - pobočka, Třída Čs. armády, č.p. 816, 391 81 Veselí nad Lužnicí 1. Informace: Petra Pazderová, +420 725 156 325.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Na českobudějovickém Sokolském ostrově se sešlo kolem čtyř set lidí, aby vyjádřilo požadavek, aby Andrej Babiš odstoupil z vlády.
16

V Budějovicích demonstrovali za Babišovu demisi

V Sokolovně v Plané nad Lužnicí zazní koncert k 30. výročí.

Tata Bojs oslaví 30 let koncertem

Jak jsme žili v Československu. Představíme historii mladovožického fotbalu.

Mladá Vožice - V pátek pokračuje v tištěném Táborském deníku nový seriál Jak jsme žili v Československu.

Blíží se táborská Noc divadel

Tábor – Koncerty, exkluzivní tematické instalace v diváckých prostorách i podzemí, taneční vystoupení, pohádky pro děti, česko-slovenská diskotéka nebo táborák v divadelním parku.

DASHA zazpívá poprvé svůj repertoár

České Budějovice - Přední českou zpěvačku DASHU uslyšíte 20. listopadu v krajském městě na jedinečném koncertě jinak, než jste byli zatím zvyklí.

Z chaty ukradli dokonce i židle

Hlavňov – Policisté pátrají po zlodějích, kteří se někdy mezi pátkem 2. listopadu až pondělím 12. listopadu vloupali do chaty v místě zvaném Podkrupovna na Soběslavsku.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT