VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Katastrofa! Zničili dávnou historii Tábora

Tábor - Silvestrovská mystifikace o historii Tábora.

1.1.2012 3
SDÍLEJ:

FREDEGAROVA KRONIKA. Jediné útržky z kroniky, v níž je popsána historie Tábora z dob Sámovy říše, někdo ukradl.Foto: Josef Musil


„Ne! Už vás tam nepustím! A mrzí mě, že jsem vám dávala ty staré papíry. Měla jsem je spálit všechny, hned jak jsem je našla,“ opáčila obyvatelka táborského Starého Města, která si nepřeje být jmenována. Náš redaktor po ní totiž chtěl, aby oznámila archeologům, co našla ve sklepě historického domu, kde bydlí.

K názoru rozhořčené ženy se přidává i její soused, jemuž by nevadilo, kdyby byl jmenován, ale vlivem podroušeného stavu si nemůže vzpomenout na své jméno. „Já už to tak dělám léta,“ prohlašuje. „Když třeba při práci na zahrádce u domu najdu nějaké staré hliněné střepy, hned je roztluču, vyhážu do popelnice a ještě zasypu pořádnou vrstvou popela. Jednou jsem totiž archeologům oznámil, že jsem našel ve sklepě starou keramiku – a už jsem je tam měl. Čtvrt roku se tam hrabali, vrtali, kopali a stejně nic kloudného nenašli. Zato já musel ze sklepa vyklidit všechny svoje věci a nakonec se mi zkazily švestkové kompoty, protože se mi už nevešly do ledničky. Od té doby říkám, nic neoznamovat. Na jaře jsme malovali v přízemí a museli jsme předtím otlouct staré nátěry. Na zdi se najednou objevil obraz, taková mazanice, mně se to nelíbilo. Byly na tom namalované dřevěné vozy a panáci s nějakými klacky v rukách. Hned jsem to pořádně přetřel a mlčím o tom jak zařezanej.“

Není žádná novinka, že někteří občané nechtějí oznamovat nálezy historických reálií kvůli svému pohodlí. Tentokrát ale město Tábor přišlo o exkluzivní materiály, díky nimž se mohlo stát historickým středobodem celé Evropy. Obyvatelka domu, která si nepřeje být jmenována, totiž na jaře zakopla ve sklepě a zajímalo ji, o co si pohmoždila malíček u nohy. Její sklep je, podobně jako další sklepy domů ve Starém Městě, vytesán do skály. Při podrobnějším ohledání zjistila, že do podlahy je zapuštěna oválná kamenná deska přibližně o průměru jednoho a půl metru. Společně se svým synem desku vypáčila. Před jejich zraky se objevil vstup do dalšího patra sklepa a uvnitř mnoho starodávných knih a svitků.

„Máma to hned začala pálit,“ vypravuje syn. „Byla tam i nějaká veliká městská kniha z Tábora, psaná ručně. Tipuju tak z patnáctého století. Byla pěkně proschlá a výborně hořela v kotli. Větší výhřevnost než brikety!“

Syn přesto část jedné knihy zachránil, když k němu zrovna jeho matka stála zády, neboť otloukala ze zdi nápisy jmen všech táborských hejtmanů a kazatelů z let 1420 až 1424. Poskytl listiny naší redakci a my je poslali do Prahy jedné odbornici na latinu. Odhadli jsme, že patrně v tomto jazyce jsou spisy napsány. Následující den nám odbornice radostně telefonovala, že jsme učinili objev nedozírné hodnoty.

„Není to latina, ale stará francouzština,“ sdělila. „Kolegyně, která se tímto jazykem zabývá, zjistila, že listiny pocházejí z Fredegarovy kroniky neboli Historie Francorum, kterou napsalo několik autorů v 7. století v Burgundsku a dodnes se z ní zachovaly jen zlomky. Ihned telefonovala odborníkům do Rakouské národní knihovny, kde jsou torza kroniky uložena. Rakušané potvrdili, že se opravdu jedná o Fredegarovu kroniku a že jsme objevili právě tu část, ve které je popsáno, kde se nacházel hrad Wogastisburg.“

Tento hrad nedává historikům pokoje. Sloužil jako pohraniční pevnost Sámovy říše. Kníže Sámo se slovanským vojskem u ní v roce 631 nebo 632 porazil franského krále Dagoberta I. Jenomže se nevědělo, kde hrad stával. Opatrné odhady uváděly, že někde ve střední Evropě, zatímco jiní historikové ho situovali dokonce do severozápadních či západních Čech. Ještě donedávna se také nevědělo, jak se Wogastisburg jmenoval ve slovanštině.

„Už je vše jasné,“ raduje se odbornice. „Ve spisu se píše, že Wogastisburg stál na ostrohu nad řekou, které Slované říkali Lužnice, a tamtéž také byla důkladně popsána celá jeho historie. Čili pokud jste listiny našli v nově objeveném táborském sklepě, je jasné, že oblast historického města Tábora je právě tím místem, kde ležel Wogastisburg. V Táboře tedy začínala Sámova říše. Ve fragmentu se rovněž píše, jak Slované Wogastisburg nazývali. Franské slovo přizpůsobovali svým kmenovým nářečím, a sice v těchto variantách: Tysburk, Tasburk, Tasbork a Tábork. Posledně jmenovaný tvar převažoval. Na jiném místě dávný autor uvádí, že právě při boji u této pevnosti ztratil panovník Sámo dva předměty, které při sobě nosil pro štěstí. Malou bronzovou sošku kančíka a minci císaře Hadriana. Obojí se už v Táboře našlo, jen dosud nebyl znám původ předmětů. Je mi líto, že nevíme, jakým způsobem se dostala část Fredegarovy kroniky do Burgundska. A že ji nemáme kompletní. Jistě těch spisů bylo tolik, že by zaplnily celý sklep,“ povzdechla si odbornice.

Zato zmíněná obyvatelka táborského domu si libuje. „Topila jsem těmi papíry až do začátku prosince,“ říká spokojeně a dodává: „Nevím, co na tom máte. Vždyť obrázky v těch zašpiněných knihách byly tak primitivní. Náš tříletý Pavlík kreslí ve školce mnohem líp.“

Zachráněné listiny však vyjevily další neznámou skutečnost. Kopec, na kterém stál Wogastisburg, je skrz naskrz protkán podzemními sklepy a chodbami, povětšinou vytesanými ve skále. Prý v tuctu podlažích pod sebou! Slovanský Tábork byla totiž především ohromná podzemní pevnost.
„Mám stejný názor,“ potvrzuje syn majitelky, jehož nyní trochu mrzí, že nezabránil zničení zbývajících spisů. „Z objeveného sklepa se dá otvorem sestoupit do ještě nižšího patra. Tam je to ale skoro ke stropu zatopené vodou. Je jasné, že se jedná o vodu z vodní nádrže Jordán, který v dobách knížete Sáma ještě neexistoval. Vzpomínám si, že můj praděda mi vyprávěl pověst o tom, že na dně Jordána je pod bahnem zaplavený vchod do táborského podzemí. Další chodba prý vedla až někam k Harrachovce. Jako malý jsem toužil její vchod najít.“

A co na to historikové?
„Takové informace se nesmějí dostat na veřejnost! Úplně by převrátily naše dosavadní bádání v oblasti Tábora! Vy se mě ptáte jaké?! No přece osídlení oblasti ve třináctém století v podobě města Hradiště nebo pozdější zrod husitského Tábora – to by všechno bylo jinak! Nikomu nic neříkejte, ani mým kolegům! Kam že jste ty spisy poslali?“ křičel do telefonu historik z Prahy, který si, jak jinak, také nepřeje být jmenován, nicméně trvá na tom, abychom zveřejnili, že své jméno zná už od dob studií na střední škole.
Události nabírají nečekaný spád. Dnes, 31. prosince 2011 v časných ranních hodinách, telefonovala do naší redakce lingvistka, které jsme spisy před časem poskytli. „Někdo se k nám do ústavu vloupal a kroniku mi ukradl z šuplete. Prosím vás, nepište, jak se jmenuju, nebo budu mít strašnou ostudu,“ úpěla. Šetření případu přebírá policie a naše redakce o něm bude informovat buď 1. dubna nebo přesně za rok na Silvestra.
Nebo někdy jindy.

Josef Musil

1.1.2012 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Volby. Ilustrační foto.

Studenti budou volit prezidenta podruhé. V prvním kole zvolili Drahoše

Videosouhrn Deníku – pondělí 15. ledna 2018

Vylovení, odbahnění, vysušení a 4,3 promile v krvi: podívejte se na videa dne

Již nejsou mezi námi

Táborsko - Přinášíme přehled posledních rozloučení v okrese.

Futsalisté Virtualu položili na lopatky Grafiko a jdou na druhé místo

Sezimovo Ústí – Noris reklama-okresní přebor futsalistů má za sebou zápasy 7. kola.

OBRAZEM: Dvakrát hořelo, škody jdou do stovek tisíc

Jindřichohradecko - V noci na pondělí vypukl požár zahradního domku ve Starém Městě pod Landštejnem a v pondělí ráno hořelo stavení v Pleších.

Zloděj kradl ve sklepě

Tábor - Nepříjemné překvapení čekalo na majitele dvou sklepů v jednom z domů v Kamarýtově ulici v Táboře.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>