Dotváří městský prostor a osvěžují i pohledem. To je současná úloha moderních kašen nebo fontán.

Alespoň tak stručně charakterizuje jejich význam architektka Alena Kalinová ze Sezimova Ústí. „Důležité je, že prostor osvěžují, a to i jen opticky. I já tento prvek používám ráda, neboť se dnes už používají i pro drobnější partery, které rozhodně oživí," upřesnila architektka, která se spolupodílela na podobě kašny na náměstí T. Bati.

Tábor má celkem 14 kašen, z toho sedm historických, které vznikaly od 16. století.

Nejnovější vodní prvek přibyl městu letos, jde o fontánu na zrekonstruovaném náměstí T. G. Masaryka. Dodavatelské firmě Swietelsky ji nyní město reklamuje, ale jak říká vedoucí odboru investic Karel Hotový, v létě bude v provozu.

Jakmile se nedávno poprvé vyzkoušela její funkčnost, již se na sociálních sítích vynořily otázky, kdo tu drahou vodu zaplatí. Samozřejmě město a tedy jeho občané.

„Voda pro všechny kašny a fontány vyjde ročně mezi 30 až 40 tisíci na sezonu," spočítala pro Táborský deník Lenka Koubková, vedoucí oddělení ochrany přírody odboru životního prostředí.

To však není jediná položka, kterou město za architektonické prvky musí ročně vydat. Podstatně nákladnější je jejich údržba. Za tu z rozpočtu životního prostředí odchází technickým službám v průměru 410 tisíc ročně.

Nové technologie jsou na spotřebu vody šetrnější. Uzavřený okruh ale mají jen čtyři kašny. Jak upřesnila Lenka Koubková, uzavřený okruh mají všechny vodní prvky, filtraci ale jen ty na TGM, v Husově parku, na Křižíkově náměstí a před Miléniem. Některé mají čidla na vítr, konkrétně nová na Křižíkově náměstí. Jakmile začne víc foukat, vodu zastaví, aby nedocházelo k rozstřiku až na chodníky.

V čistotě všechny udržují technické služby. Pracovníci k nim vyjíždějí každý týden, aby je zbavili nečistot a tam kde není filtrace, vodu vypustí a napustí novou. To je záležitost především všech historických kašen v okolí Žižkova náměstí.

„Když je chladnější počasí a voda se nezkazí, tak to není nutné každý týden, to je stejné jako u bazénu," doplnila Lenka Koubková.

Pro technické služby začíná sezóna kašen a fontán v polovině dubna. „Po zimě je vyčistíme a uvedeme do provozu, který končí v polovině října. To je zase chemicky ošetříme a zakryjeme," říká Josef Koudelka z technický služeb.

Voda se upravuje za použití chemikálií, hlídá se její pH. V systémech vždy proudí pitná voda, ale s ohledem na použití tablet chloru, by ji neměli pít ani psi.

K uhašení žízně slouží pítka, těch je ve městě pět. Kašny nejsou určené ke koupání, nové fontány na Křižíkově náměstí a TGM, které nemají vanu, se však dětem přímo nabízejí. Voda je v nich stejně kvalitní jako v bazénu.

Usnadnily život

Dnes jsou kašny pouze architektonickým prvkem, který zpříjemňuje prostranství. Pro předky ale měly užitkový charakter a hospodyňkám značně ulehčily život.

Svou úlohu začaly kašny v Táboře plnit kolem začátku 16. století, kdy už byl vybudován Jordán a také vodárna s dřevěným vodovodem. Díky nim se voda dostávala až do centra města vysoko nad Jordánem, kde si ji lidé zachycovali do kašen.

Některé vznikly na místě svých předchůdců, což byly cisterny zachytávající dešťovou vodu. Původních kašen bylo podle historika Karla Thira pět a byly dřevěné. A po velkém požáru postupně dřevo nahrazoval kámen.

Větší počet kamenných kašen vznikl až v 19. století, kdy je začala naplňovat i voda z nového vrtu v Zavadilské ulici. K lidem dopravil už vodu pitnou. Jak změnily materiál, některé změnily i místo. To je případ kašny ze Žižkova náměstí, kterou v roce 1983 přestěhovali na náměstí Mikuláše z Husi, neboli Klášterní.

Největší kašna dnes stojí na Žižkově náměstí, k nedochovaným patří z Pražské ulice.