Ani nedávná operace a invalidní vozík Karlu Heřmánkovi na elánu neubírají. Patří ke stále větší skupině lidí, která dostala do vínku dlouhověkost. Zítra senior oslaví rovnou stovku.

„Tatínek už hodně pamatuje. Nejraději asi vzpomíná na hraběte Josefa Deyma z Nemyšle, u něhož sloužil a kde se poznal s budoucí manželkou, mojí maminkou,“ mluví za jubilanta, který přece jen hůř slyší, dcera Danuše Bredová. I ona na okamžik odlétla ve vzpomínkách ke skvělým rodičům.
Spolu s rodinami svých bratrů Karla a Pavla o tatínka střídavě pečovala ještě před měsícem. Jeho zdravotní stav však začal vyžadovat odbornější péči, proto oslavenec našel nový domov v G-centru, kam za ním rozvětvené rodiny dojíždějí.


On sám pochází z devíti dětí. Narodil se v Rodné u Mladé Vožice. Rodiče mu chtěli předat hospodářství, ale odmítl. Rozhodl se vyučit strojníkem v Mladé Vožici. Denně se do školy vydával pěšky s kouskem chleba v tašce.

Z Rodné zamířil za prací v roce 1932 na zámek do Nemyšle a se zámeckým pánem si dobře notovali.

„Hrabě na něj dal a často se s ním radil hlavně o strojích. Pan Heřmánek byl hodně šikovný a opravil vše, co mu přišlo pod ruku,“ sdělil František Dvořák, bývalý soused oslavence, jenž často slýchával o službě na zámku a o době, kdy každý byl oceněn podle toho, co uměl a znal. Dokázal opravit veškeré hodiny, i ty, o nichž hodináři řekli, že jsou neopravitelné.

„Tak připíjím na tu moji slávu, abyste se dožili tolika, co já. A až budu tam nahoře, tak vás budu hlídat,“ slibuje pan Heřmánek a vrací přítomné gratulanty do reality. Bez dlouhých řečí už chce oslavovat – vždyť má co.

Přijímat gratulace bude ale ještě jednou. Jeho nejbližší a známí mu rodinnou oslavu vystrojili právě na dnešek.