Kouzlo, jak se stát v jeden moment z žáka učitelem, ovládají od středy na Základní škole Husova v Táboře. Specifickým způsobem tady oslavili Den učitelů, kterým se v Čechách připomíná narození Jana Amose Komenského.

Ve vytipovaných třídách se děti z vyšších tříd vžily do role pedagogů a vyučovaly žáky prvního stupně. Stejně tak tomu bylo ve 2. C.
Tři děvčata, v tomto případě už tři mladé učitelky, měla osnovy češtiny ve vlastní režii. Pozici jim pokorně uvolnila třídní Naďa Hanušová. Se zaujetím vše sledovala z rohu u poslední lavice. Neokoukané tváře před tabulí měly před druháky od počátku autoritu.

„Všímali si nás, protože jsme pro ně byly nové. Příště bychom to asi měly těžší,“ myslí si Daniela Roubíčková ze sedmého ročníku. Svorně ji přitakávají i spolužačky Tereza Jelínková a Karolína Balounová.
Společně překonaly počáteční ostych. K vypracování úkolu se jim v každé lavici někdo hlásil. U tabule se tak střídal jeden žák za druhým. „Překvapilo mě, jak pracovali rychle. Trochu nás tím zaskočili, takže jsem nevěděla, čím rychle pokračovat,“ mluví i kamarádkám z duše Karolína Balounová.

Cennější je zájem

Hodila se tak pohotová nápověda od třídní Naďy Hanušové. Jindy zase polohlasně špitla: „Pochvalte je,“ zaznělo od ní několikrát.
„Je důležité v dětech vyvolat chuť a motivaci. Nenucený zájem je při výuce nejdůležitější. Každý má k učení jiné předpoklady a známky z dětí žáky nedělají,“ vysvětluje svůj pohled Hanušová.

Největší úspěch u dětí vyvolaly úkoly, u kterých se zároveň bavily. Například u pantomimy ani nepostřehly, že se ve skutečnosti učí.
Jinými slovy, dokonale zvládnutá Komenského teorie „škola hrou“. Když zvonění ohlásilo konec hodiny, kouzlo pominulo a žákyně ze sedmé třídy se opět vrátily do svých školních lavic. „Jedna z nejtěžších věcí pro učitele asi je rozvrhnout si správně výuku a umět pro ni nadchnout,“ shodují se všechny tři.

Alespoň částečně poznaly, jaké zbraně mají učitelé ve svém arzenálu, ale jak je zároveň těžké umět je správně použít. Ani jedna z žákyň druhého stupně už neslyšela kompliment jejich bývalé třídní Hanušové. „Jsou to šikovná děvčata, která nemají přehnané sebevědomí. O to víc si jich vážím, že do toho šla. Párkrát jsem se s nimi sešla a navedla je, ale jinak výuku zvládla sama. Možná by si něco podobného měly zkusit i děti, které získaly vůči škole averzi. Pochopily by, co tato profese obnáší a že to je práce. Vlastní zážitek z druhé strany udělá hodně,“ říká třídní, která učí už třicet let a dodává:

„Každý den se motivuji, abych ve výuce neselhala a stále jsem měla dětem co dát. Nebezpečný je i syndrom vyhoření. Běžné jsou případy z jiných zemí, kde učitelé na nějaký čas vymění zaměstnání, aby znovu nabrali síly,“ uvažuje Hanušová, která je letos iniciátorkou akce. Podobný pokus už na Základní škole Husova v minulosti údajně byl, ale v menším měřítku.

Za rok znovu

Letos se zapojilo celkem sedm tříd druhého a prvního stupně. Jedná se o takzvané partnerské třídy. Partnerství vyšších a nižších ročníků spočívá v tom, že společně pořádají různé akce. „Důvodem je, aby škola fungovala jako celek bez bariér mezi dětmi,“ vysvětluje zástupkyně ředitele pro první stupeň Jana Vašíčková.

Sama má z praxe zkušenosti s předáváním učitelské role žákům, když působila v bernartické škole. Také na Den učitelů. „Říkali jsme tomu „dnes učím já“ a deváťáci učili celé čtyři hodiny,“ vzpomíná Vašíčková a myslí si, že na Základní škole Husova se příští rok přidá více než sedm tříd.  „Bylo to ve všem zábavný. Těším se, že přijdou znovu,“ chválí hodinu Daniel Škývara, podporovaný ve třídě sborovým ano.