„Už si přesně nevzpomínám, jestli bylo léto nebo zima, jen vím, že jsem byla nemocná. Chytla jsem příušnice a měla jsem vysokou teplotu. Bylo mi zle, ale k volbám jsem stejně šla. Vypadala jsem jako strašidlo, hlavu jsem měla ovázanou šátkem," vzpomíná si na dobu, kdy jí byla osmnáct let. Doprovázel ji její otec a prý se neuvěřitelně styděla, když vešla poprvé do místnosti, všechna děvčata měla na sobě své nejlepší šaty a načesané vlasy.

Rudá až za ušima

„Byla jsem v obličeji úplně červená a hanbou jsem se málem propadla. Všechny holky vypadaly úžasně a já tam přišla s šíleným hadrem kolem obličeje, který byl tak barevný, že mě museli všichni vidět už z dálky. Ještě jsem se celá třásla, protože jsem měla zimnici," říká s úsměvem a dodává, že to jsou snad jediné volby, které jí uvízly v paměti a jen tak na ně rozhodně nezapomene.

K dalším volbám se ale už vystrojila. „Potřebovala jsem si to nějak vykompenzovat, oblékla jsem se do nejlepších šatů a vlasy jsem si česala snad hodinu. Chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže mi to bylo k ničemu, když jsem totiž vešla do volební místnosti, byli tam pouze nějací důchodci. Ti se ale o to jak vypadám, moc nestarali," směje se.

Volby byly v té době povinné. Volební komise přišla za každým, kdo se nemohl dostavit. „Chodili k lidem, kteří leželi v nemocnici nebo chodili rovnou do domácností. Kdo to bojkotoval, tak mohl mít i velké problémy."

Vlajky vlály na úřadech a školách stejně jako v dnešní době, jen s tím rozdílem, že k československým přibyly i ruské. V době voleb byly zavřené i všechny hospody.

Velkým zlomem nejen pro Marii Pichovou, ale i pro všechny občany byl rok 1990, konaly se první svobodné volby. „Byla to pro všechny taková euforie, čekali jsme velké změny a byli jsme plni očekávání," uzavírá své vyprávění.