Dostalo se mu té cti, že kondolenci mu napsala Hana Benešová. Jenže dnes je 9. května, a to je den, kdy se v roce 1877 narodil.
V Táboře dodnes žije jeho vnučka, malířka a grafička Marie Michaela Šechtlová (1952) a její dvě děti – pravnoučata. Marie Michaela si dědečka už nepamatuje, když zemřel nebyly jí ani dva roky.

„Je to škoda, protože se prý moc těšil, že se mnou bude chodit na páreček… Proč, to netuším, ale takhle se to v rodině traduje. Pátrala jsem o něm něco i po lidech, ale nic pořádného mi nikdo neřekl. Jen si považují, že se s ním setkali. Byl prý laskavý, příjemný a vtipný. Mami (snacha Josefa Jindřicha, fotografka Marie) vzpomínala, že jim do retušovny pořád pouštěl rádio a oni si ho zase vypínali. To bylo ještě za války a dědeček jim pouštěl Londýn. Jednou se nějaký Němec přišel vyfotit a řekl: „Pane Šechtl, je to slyšet až nahoru…," vypráví Marie Michaela, jejíž matka se do rodiny dostala sňatkem s Josefem Ferdinandem Ignácem, synem Josefa Jindřicha. V té době ale už byl tchán starým pánem. I ona se proslavila fotografií.

Josef Jindřich se svou druhou ženou Boženou, dcerou Ludmilou a synem Josefem Ferdinandem Ignácem, otcem Marie Michaely Šechtlové. Snímek je z roku 1925.

Pátrali jsme u rodilých Táboráků, kdo by se s JosefemJindřichem mohl osobně setkat, ale ani u lidí narozených ve 20. letech jsme nepochodili. Vzpomenou si jen na jméno a místo ateliéru.
Josef Jindřich Šechtl jako vynikající portrétista ateliér svého otce a zakladatele živnosti Ingnáce Josefa Schächtla dovedl k největšímu rozmachu a slávě. To už ale nefungoval na dnešním náměstí Mikuláše z Husi, nýbrž na hlavní ulici, kde dnes stojí hotel Palcát. Tady si v roce 1907 vybudoval velké moderní studio. Stihl nafotit jeho výstavbu i požár v roce 1917. Nejdříve však začínal jako tatínkův model a pomocníkem ve firmě byl Jan Voseček.


Pak ovšem přišla 50. léta a s nimi konec soukromého podnikání. Ateliér se musel stát součástí družstva. „Kupodivu se s tím prý vyrovnal docela snadno," říká Marie Michaela, byť na fenomenálního fotografa zbylo jen místo topiče v domě, v němž i bydleli.

„Ale prakticky až do smrti mu prošlo, že nechal ve výloze fotografii Edvarda Beneše. Už se také všeobecně vědělo, že všechny zájezdy k prezidentské vile mají zastávku u pana Šechtla, který prodával Benešovy fotografie," přidává Marie Michaela.
Nadobro ateliér z povrchu zemského zmizel v roce 1974, 20 let po jeho smrti. „Ten si pamatuji, protože jsem chodila do obchodní školy a v ateliéru jsme se fotili. To bylo v letech 1952 až 1954. Pana Šechtla si pamatuji už jen trošku," zavzpomínala Milada Sumerauerová(1937) z Chýnova.

Živnost převzal po svém otci Ignáci a v roce 1945 ji předal zase svému synovi. V Táboře se 9. května 1877 narodil a také tu 24. února 1954 zemřel. Byl dvakrát ženatý, obě děti měl z prvního svazku s Annou Stockou, která brzy po druhém porodu zemřela.

Se svojí ženou Annou Stockou měl J. J. dvě děti. Jako první přišla na svět Ludmila a až za čtrnáct let po ní syn a otec Marie Michaely Josef Ferdinad Ignác (Ferdinand se jmenoval bratr Ignáce Josefa). Krátce po druhém porodu jeho manželka Anna ale zemřela a Josef Jindřich se záhy oženil podruhé.


„To už nebylo tak šťastné manželství, protože s Liduškou si jeho nová žena Božena moc nerozuměla. Poslali ji tedy do penzionátu, a když se z něj vrátila, vdala se a odešla do Prahy," dodává malířka.


Její děda prý vynikal noblesními fotografiemi z ateliéru, pracoval s krásným papírem, koloroval a tónoval zlatem. Měl perfektně vybavenou provozovnu, musel mít každou novinku. Leicu (fotoaparát) pak měl pro radost, aby zachytil svět tak, jak skutečně je. Po fotografech zůstalo přes 8000 snímků, které jejich následovníci převedli do digitální podoby.