close Jiří Skořepa. info Zdroj: Redakce zoom_in Jiří Skořepa.S velkým údivem jsem se dozvěděl zprávu o chystaném barbarském zplanýrování unikátní louky modrých sibiřských kosatců u Plané nad Lužnicí. Stovky chráněných a ohrožených rostlin by měly zmizet kvůli asfaltu dálničního odpočivadla pro několik kamionů.

Planá nad Lužnicí záměr zveřejnila na webových stránkách města a občané k němu mohou vznést námitky. Což se také děje a námitky přichází, veřejnosti není osud přírody lhostejný.

Oč jde? Mokrá louka u Strkovského rybníka hostí několik stovek trsů nádherných modře kvetoucích kosatců Iris sibirica. K jihočeské krajině podmáčených luk patřily odjakživa. Mokré louky většinou vzaly za své během odvodňovací mánie ve druhé polovině 20. století. A se “zkulturněním” a zemědělskou velkovýrobou pro původní floru a faunu nezbylo místo. Zbytky kdysi hojných květin přežívají v posledních útočištích. Jedním s nejpočetnější populací je u Plané nad Lužnicí. Ani tam nejsou v bezpečí.

Louku si vyhlédlo ŘSD - Ředitelství silnic a dálnic - pro výstavbu malého odpočivadla pro kamiony. Unikátní přírodní lokalita má zmizet pod asfaltem kvůli parkovišti pro deset či dvacet kamionů. Které, na rozdíl od kosatců, mohou klidně parkovat o několik kilometrů či desítek kilometrů dál.

V rámci Táborska jde o jedno z pouhých tří míst výskytu a jediné, kde modré kosatce dlouhodobě vůbec mají šanci přežít. Druhá, malá populace poblíž silnice E55 je pod tlakem developerských záměrů. Třetí, jediná v chráněném území (přírodní památka Kutiny), představuje pouhý 1, slovy jeden trs kosatce.

Iris sibirica je v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR veden v kategorii ohrožených druhů (C3) a současně je i chráněn Zákonem o ochraně přírody a krajiny jako silně ohrožený druh (§2).

Kosatec sibiřský (Iris sibirica) je vytrvalá bylina z čeledi kosatcovitých (Iridaceae), která roste v Evropě, mírných oblastech Asie a roztroušeně i v České republice. Na území České republiky je chráněná; patří do kategorie silně ohrožený druh. Kosatec sibiřský může dosahovat až výšky 100 cm, je to bylina, která roste v trsech. Listy jsou úzké a dlouhé, stonek dutý a okrouhlého tvaru. Květy jsou světle až tmavě modrofialové, ale jejich vnitřní část je světlejší s tmavším žilkováním. Kvetou v květnu a v červnu typicky na vlhkých až mokřadních loukách, které jsou v jarním období zaplaveny a nejsou koseny, proto roste na neudržovaných loukách. V roce 2010 se stal německou Rostlinou roku.

Podobně bohatá louka sibiřských kosatců je kupříkladu na Šumavě u bývalé osady Skelná. A dechberoucí fotografie záplavy modrých květů se objevují v publikacích o Šumavě i propagačních materiálech.

Planá má podobný skvost takřka za humny. Jen se o něm neví. Přitom by stačilo málo: Vyznačit přístupovou cestu pro pěší turisty a doplnit, na okraji plochy s kosatci, informační tabulí o této přírodní zajímavosti.

Kosatce u Skelné navštíví ročně stovky turistů. Obdobným magnetem pro udržitelnou a šetrnou turistiku by se mohla stát i kosatcová louka u Plané nad Lužnicí. Kterou lze navíc propojit se zrekonstruovaným zámeckým parkem a hraběcí pěšinkou. Spolu s nedalekým Kozím hrádkem či mykologickou rezervací Luční může dávat ideální rodinný program pro víkendový pobyt v Plané.

Kolik turistů ovšem bude mít zájem navštívit místo záplavy rozkvetlých kosatců kus asfaltu se zaparkovanými kamiony?

Plánovaná dálniční odpočívka, koncipovaná jako malá („15 míst pro nákladní vozidla, 5 míst pro karavany, 4 místa pro autobusy a 27 míst pro osobní auta včetně dvou míst pro invalidy,“) se v kontextu snah o ochranu přírody i šetrnou turistiku jeví jako těžko pochopitelné barbarství. Obzvlášť když ŘSD – po řadě podivných excesů a nepochopitelných selhání – snad dotahuje ke zdárnému konci případ motocentra bratrů Bratránkových. Kde o pár kilometrů blíž ku Praze ŘSD vyvlastněním získá pozemky pravděpodobně daleko vhodnější k podobnému účelu, bez kolize se zájmy ochrany přírody, s již zpevněnou plochou a v úrovni dálnice. Nikoli mokrou louku, sníženou o několik metrů pod úroveň dálnice a s riziky splachů do Strkovského rybníka.

Táborsko v posledním desetiletí definitivně přišlo o několik jedinečných přírodních lokalit a vzácných druhů rostlin. Namátkou nejznámější evropská orchidej střevíčník pantoflíček u Chýnova či unikátní louka se stovkami upolínů nejvyšších u Nové vsi.

Doopravdy musí jejich osud následovat i další krásné chráněné květiny? Pokud vám osud modrých sibiřských kosatců není lhostejný, nemlčte!