VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Šindelář hleděl do hrobky krále a císaře Karla IV.

Táborsko – Geofyzik, technik a fanda archeologie z Chotovin odkrývá se svými spolupracovníky tajemství české historie již přes deset let.

8.3.2010 1
SDÍLEJ:

Není vystudovaným archeologem, přesto spolupracuje na zajímavých objevech, které po několika stoletích vypluly na povrch současnosti.Foto: Alena Řezáčová

Nebylo to poprvé, kdy se čtyřiatřicetiletý Jiří Šindelář ocitl v hlavním vysílacím čase zpravodajských relací na televizní obrazovce. Vždyť chtěl být svědkem nalezení ostatků sv. Anežky České.

Hledání jejího hrobu v pražském kostele sv. Haštala v polovině února však bylo pro tohoto fandu historie, přírodovědce a technika z Chotovin u Tábora jen jedním ze zajímavých průzkumů, kterým se věnuje s kolegy ze společnosti Geo-cz a občanského sdružení Naše historie.
Hrob svaté Anežky archeologové sice nenašli, ale na „pažbě“ unikátních přístrojů má Jiří Šindelář od loňského podzimu superzářez. Ve vyšebrodském klášteře objevil a zdokumentoval v rožmberské hrobce, která nebyla otevřena čtyři století, cínovou rakev posledního člena nejvýznamnějšího jihočeského rodu Petra Voka. Nezůstalo však jen u tohoto jednoho unikátního nálezu.

Máte za sebou desítky archeologických průzkumů, kterých si vážíte nejvíc?
Vedle rožmberské hrobky je to určitě původní hrobka Karla IV. v chrámu sv. Víta, to byla velice zajímavá záležitost. Pražský hrad a katedrála je ostatně pro nás citovou záležitostí. To je srdce českého státu, kudy kráčely naše dějiny. Děláme tady i další průzkumy, a to i nástěnných maleb ve Svatováclavské kapli, a letos bychom měli pracovat na průzkumu mozaiky s námětem Posledního soudu na Zlaté bráně, na což se velmi těšíme. K dalším bonbonkům patřil například průzkum kláštera v Želivě, památek v Českém Krumlově, Českých Budějovicích, ve Znojmě, v Olomouci, podíleli jsme se i na táborském a soběslavském pokladu. Ale objektů, jejichž historii jsme pomáhali archeologům objevovat a mapovat, jsou v Čechách, na Moravě a nyní i na Slovensku skutečně desítky.

Jaké je vysvětlení, že by měla být svatá Anežka Česká právě v kostele sv. Haštala?
První impulz padl už v době komunismu na základě vidění jeptišky, která měla mít prorocký sen, že ostatky jsou právě tady. K tomu se dostala jedna z řeholnic, která se rozhodla, že se pokusí místo objevit. Když loni do kostela přišla, pracovali tam restaurátoři a nakonec se památkáři, archeologové i církev rozhodli, že když je takové silné podezření, tak hypotézu ověří.

Věřilo se, že se najdou?
Spousta badatelů byla v mírné skepsi a já jsem tomu taky moc nevěřil. Bylo by divné, že by ostatky v obavě před husity odnesli z Anežského kláštera do Haštala, který je vpodstatě vedle, a pak z něj utekli a ostatky zakladatelky řádu by tam nechali.

Když jste na tom místě začali po výzvě archeologů pracovat, zvedlo vám to adrenalin? Mohl jste se přece jen stát svědkem velké historické události.
Tak ano, jisté mrazení v zádech jsem cítil. Takový pocit ale mívám vždycky, když se dostanu na zajímavá místa. My jsem do kostela přišli v době, kdy se objevila barokní cihlová klenba, která vykazovala prvky hrobky, to mě trochu v zádech skutečně zamrazilo. K cihlové klenbě přiléhala druhá. Nálezy ve vrstvě, která obě hrobky překrývala, napovídaly spíše novověkému původu hrobky. Rozhodli jsme se prozkoumat hrobku mikrokamerou. Ukázala rozměrnou hrobku s hloubkou přes 3,5 metru. Na dně bylo několik dřevěných rakví s barokní výzdobou, v jednom případě ukázala mikrokamera letopočet 1759. Většina rakví byla rozbitá a v nich zbytky lidských ostatků. Hrobka se ukázala jako běžný kostelní prostor určený k pohřbívání. Funkční mohl být ještě po polovině 18. století.

Byl jste hodně zklamaný, že nejde o to, po čem se pátralo?
Jak říkám, moc jsem tomu nevěřil.

Pod hrobkou ostatky být nemohly?
To je velmi nepravděpodobné, hrobka totiž dodržovala gotické zdivo kostela.

V posledních letech si vás archeologové zvou ke každému významnějšímu objevu či průzkumu. Proč?
Postupem času došlo k tomu, co bylo mým tajným přáním. Dostali jsme se do povědomí české odborné veřejnosti s naší metodou šetrného nedestruktivního průzkumu památek a podzemních prostor. Například u sv. Haštala jsme sice od začátku nespolupracovali. Ale odborná komise nás po objevení vrcholů cihlových kleneb pozvala. To aby byl prostor pod nimi zkoumán co nejšetrněji. S pražskými archeology ostatně spolupracujeme již dlouhodobě, například týden před Haštalem jsme s nimi a policejními potápěči hledali pod vodou zbytky Juditina mostu a mezitím jsem byl na průzkumu jednoho z obrazů ze svatovítského pokladu.

Že jste Anežku nenašli, vás tedy nepřekvapilo, takže co vás za léta práce překvapilo nejvíce?
Určitě mne nejvíce šokovala podoba rožmberské hrobky. Na jejím hledání jsme v rámci průzkumu vyšebrodského kláštera jako nekropole Rožmberků pracovali s archeoložkou Jihočeského muzea Zuzanou Thomovou. Hrobka je ve skutečnosti úplně jiná, než jsme si představovali my, ale i laická veřejnost. Samozřejmě jsme nečekali, že zde budou představitelé rodu sedět kolem kulatého stolu v křeslech, oblečeni do přepychových oděvů, a ani, že kdo naruší jejich klid, do roka zemře. To jsou legendy pramenící zřejmě z pověstí kronikáře Bohuslava Balbína, lidového ústního podání a významu rodu Rožmberků pro jižní Čechy.

Necháme-li legendy stranou, co způsobilo zklamání?
Očekávali jsme, že se bude jednat o mnohem honosnější hrobku, odpovídající významu rodu. Ve skutečnosti jde o prostý prostor, jednoduše zaklenutý, a kamenné zdivo není nijak speciálně omítnuto. Strohost nás všechny překvapila. A to, že se krásně zachovalá Vokova cínová rakev, uložená zde 1. února roku 1612, nachází v klenuté místnosti o rozměrech 5,35 x 2,4 metru, která má ale na výšku jen 1,5 metru, je pro mne zatím nevysvětlitelné. I když jsou zde zbytky dalších rakví, rozhodně by se jich sem nevešlo více než třicet. Právě tolik potomků rodu by zde mělo být pochováno. Podle některých pramenů dokonce devětatřicet, z toho dvaadvacet mužů a sedmnáct žen. Jsou ale různé teorie. Termín rožmberská hrobka, v níž mají být podle písemných pramenů pohřbeni všichni významní členové rodu, je podle některých památkářů nejspíše mýtus. Hrobek mohlo být podle nich několik. Další možností je, že podzemní prostor má dvě patra a my jsme se se sondou dostali zatím jen do toho svrchního.

Teď tedy asi přemýšlíte, jak se pod podlahu rožmberské hrobky nedestruktivně dostat?
Na tom opravdu zatím nepracujeme. Dospěli jsme k tomu, že tento krok nebudeme podnikat, dokud nezískáme větší jistotu, že hrobka má skutečně ještě jedno podzemní patro. Je to sice velmi reálná teorie, kterou se zabýváme, ale teď nás čeká jiná práce. Máme desítky hodin záznamů z hrobky a ty musíme detailně prozkoumat a prostudovat. Třeba něco naznačí. A samozřejmě se poohlédnout i po dalších historických pramenech.

Vaším oborem je hlavně dokumentace velkoplošných výzkumů. Používáte postup, který dnes funguje například při mapování Marsu. Nejvíce vás ale zviditelnily vaše nedestruktivní průzkumy.
Zařízení, které jsme vyvinuli k průzkumům nepřístupných podzemních objektů, je v podstatě prototypem, který se od roku 2005 neustále vyvíjí. Už proto, že každý podzemní objekt je jiný a vyžaduje jiný přístup. Velmi zjednodušeně jde o sondu na ovládacích tyčích. Když do podzemní krypty vyvrtáme otvor o průměru 2,5 až tři centimetry, jsme se sondou schopni operovat až do vzdálenosti deseti metrů v podzemí. Kromě minikamery obsahuje i osvětlení a speciální zařízení, které dokáže tyto prostory zmapovat. Tedy jsou v ní i dálkoměry nebo přístroje na měření úhlů. Když je potřeba, můžeme před kameru umístit speciální kleště a odebírat vzorky pro následné analýzy.

Máte toto zařízení a další technologie patentovány?
Ne, nemáme. Jde nejen o peníze, ale také o spoustu času, který je třeba patentovému řízení věnovat. Ale hlavně si myslíme, že z hlediska poznávání naší historie by měly být tyto věci přístupné každému. Památek je v naší republice tolik, že na jejich zmapování naše síly určitě nestačí.

I když jde o velmi složitá technická zařízení, proslýchá se, že nikdo z vašich spolupracovníků není z oboru?
To je pravda. Nikdo z nás není historik ani archeolog. Já jsem vystudovaný geolog, manželka Monika je původně fyzioterapeut a bydlíme v Chotovinách. Moje pravá ruka Bohuslav Vácha vystudoval obchodní akademii, kolega Josef Vandělík z Chýnova je elektrikář, ze stejného městečka je i Ludmila Mikulová, ta vystudovala teologii. Služebně nejmladší kolegyně Eva Tamarovičová z Tábora k nám přišla z armády.

Hovořili jsme o unikátní sondě, je dílem Josefa Vandělíka?
Přesně tak, on je vlastně otcem celého tohoto zařízení. Naše krásná symbióza v kolektivu spočívá v tom, že my s kolegou Váchou vymyslíme teorii, jak co udělat, sejmout kamerou, nasvítit a podobně. S nápadem jdeme za Pepou s dotazem, zda by to dokázal vyrobit a vešlo se to nějakého limitovaného prostoru. On se vždy zamyslí a dokáže to celé v neuvěřitelně krátkém čase zrealizovat. Před tím ovšem obejde prodejny pro kutily a supermarkety, kde sežene materiál. Výsledek je vynikající. A za zlomek peněz, které by to stálo, kdybychom si podobný přístroj objednali u renomované firmy.

Duší kanceláře jste ale vy. Jak jste se vůbec dostal od klasické geodetické a geologické práce k historii?
Pro mne i mé kolegy je historie celoživotním koníčkem. Když jsme v počátku začali spolupracovat s archeology, nebyl problém nabídnout jim to, co umíme. Tedy nejrůznější možnosti a prostředky dokumentace jejich výzkumů. Zpočátku nešlo ani tak o komerční činnost, ale spíše o volnou spolupráci. Objem zakázek ale stále narůstal, dá se říci, že jsme našli díru v trhu poptávky v této oblasti. A nezbylo, než se specializovat a také profesionalizovat.

Co vás na této práci tak fascinuje?
Nechci mluvit za všechny, ale myslím, že to cítíme hodně podobně. Poskytuje nám jedinečnou možnost dostat se k historické pravdě, a navíc se dostáváte k věcem, ke kterým běžný smrtelník nemá přístup. Vezměme jen práce na Pražském hradě, ty nám umožňují neuvěřitelné věci. Třeba podívat se do původní hrobky Karla IV. Nebo nadzemní architektura chrámu sv. Víta, sv. Vojtěcha a sv. Václava. Můžete vylézt až nahoru na pilíře a sáhnout si vlastníma rukama na naši historii. Na každém z nich je množství obličejíčků, květin a dalších ornamentů, z nichž ani jediný se neopakuje. A tuto krásnou práci kameníků lidé procházející se dole s fotoaparáty zachycujícími chrám sv. Víta nevidí. To jsou zážitky na celý život.

Rozhodně jde o trochu nezvyklý obor činnosti. Máte dostat zakázek?
Uchytit se v tak úzké oblasti podnikání, jako je dokumentace v památkové péči, je dost problematické. Zvláště v tak úzkém regionu, jako je Táborsko nebo jižní Čechy. Dnes už za prací jezdíme po celé republice, ale také třeba na Slovensko. Tady spolupracujeme s Národním památkovým ústavem v Bratislavě a řešíme v podstatě celé Slovensko. Rozšířilo se i spektrum našich služeb. Nyní hlavně poskytujeme subdodávky odborných činností pro památkovou péči. Už neříkáme, že jde jen o samotnou archeologii, protože máme hodně partnerů v oblasti památkářů, restaurátorů, kunsthistoriků, uměnovědců a dalších specializací, zabývajících se historií.

Jste tedy zřejmě jediná společnost poskytující tento druh služeb…
Mám za to, že ano. Alespoň o nikom jiném nevím. Zabývat touto činností by se dnes mohl ale kdokoliv jiný, pokud by měl dostatek elánu. Za námi ovšem stojí více než desetiletá zkušenost v oboru a technické i přístrojové zázemí, které jsme z větší části vyvinuli sami. Naučili jsme se také to nejdůležitější, a to je najít společnou mezioborovou řeč. Jako technik a přírodovědec se musíte umět domluvit na společném problému s archeology. To znamená vědět, co požadují, a nabídnout jim odpovídající technické řešení.

To stačí k úspěšnému působení ve vašem oboru?
Mohlo by se zdát, že ano. Ale je třeba i velké trpělivosti a hodně času. Metody, které například při nedestruktivním průzkumu používáme, nesou ovoce až po letech. Průzkum rožmberské hrobky a hrobu Karla IV. vypadá na pohled krásně a jednoduše. Navrtat otvor do podzemí je ovšem až to poslední. Tomuto kroku předcházejí roky práce, někdy dva tři, ale jindy i více. Netrpělivost musíme držet na uzdě a počkat si, až nastudujeme a nashromáždíme všechny historické prameny a informace. Ale stejně si to období člověk užívá, pracují představy, přání… Vrtat tak dlouho, až se náhodou trefíte, je nejen neprofesionální, ale také to může být pro památkové objekty zhoubné.

Proto jste dnes mezi archeology tak žádaní?
Ano, také proto. Ale podle mne je podstatné, že neznáme slova „to nejde“. Naší velkou devizou je, že se nikdy nevzdáváme. Když jsme v rámci výzkumu postaveni před nějaký problém, tak do toho jdeme bez ohledu na čas a námahu. Vždy hledáme řešení. A musím říci, že i když to stojí někdy hodně sil a času, tak jsme zatím vždy odpovídající řešení objevili. Mám jen strach, že ho jednou nebudeme moci najít, a já skončím v ústavu. Protože to bych asi neunesl.

Jiří Šindelář

Narodil se v roce 1976.

Žije v Chotovinách u Tábora.

Vystudoval průmyslovou školu se zaměřením na geologii a průzkum ložisek nerostných surovin v Příbrami.

Pracoval jako průvodce v Chýnovských jeskyních, pak i při průzkumech jeskyní.

V roce 1997 začal spolupracovat s archeology Husitského muzea.

S manželkou Monikou mají tři děti, sedmiletá dvojčata Matěje a Kubu a čtrnáctiměsíčního Vojtu.

Před dvěma lety vzniká na Táborsku občanské sdružení Naše historie, jehož je členem.

Alena Řezáčová

8.3.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

SERVIS

Stavebnictví - Stavebnictví Ostatní stavební technici 22 000 Kč

Montéři suchých staveb Montér sádrokartonových systémů - minerálních stropů. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 22000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: Zručnost. Místo výkonu práce: okres Tábor, okres ČB, kontakt: telefonicky.. Pracoviště: Milan hovorka, Jateční, č.p. 44, 391 81 Veselí nad Lužnicí 1. Informace: Milan Hovorka, +420 602 147 183.

Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 18 000 Kč

Kuchaři (kromě šéfkuchařů) pomocná síla. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18000 kč, mzda max. 26000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: samostatnost, příplatek na stravu, zaměstnanecké bonusy, kontakt tel., e-mailem. Pracoviště: Michaela marešová - průmyslová 499, Průmyslová, č.p. 499, 391 11 Planá nad Lužnicí. Informace: Michaela Marešová, +420 777 275 500.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič nákladního automobilu 23 500 Kč

Řidiči tahačů Řidič nákladního automobilu nad 12t (tahač+návěs). Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 23500 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Vhodné i pro absolventy., POŽADAVKY: platný profesní průkaz řidiče (včetně přezkoušení), řidičský průkaz sk. C, E, karta do digitálního tachografu, 4 roky praxe, spolehlivost, samostatnost, pečlivost. Doba neurčitá. DIETY NAVÍC., NÁPLŇ PRÁCE: rozvoz výrobků převážně po ČR a EU., Zaměstnanecké výhody: 5T dovolené, příspěvek na penzijní připojištění a další zam.výhody., Kontakt: telefonicky, emailem (martina.vitkova@img-management.cz). Pracoviště: Img bohemia s.r.o., Průmyslová, č.p. 798, 391 02 Sezimovo Ústí 2. Informace: Monika Havránková, +420 381 679 901.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič nákladního automobilu 32 000 Kč

Řidiči nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel řidič kamionové dopravy - vývozy z firmy Fontea, a.s. Veselí nad Lužnicí. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 32000 kč, mzda max. 40000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: pož.: vyučení, praxi "CE" min. 2 roky výhodou,, zvláštní prémie, jízdní výhody,, kontakt e-mailem, telefonicky. Pracoviště: Sgm route, a.s. - fontea a.s., 391 81 Veselí nad Lužnicí 1. Informace: Jiří Pustowka, +420 737 276 036.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Hasiči uchránili miliony. Hořel dřevník s uskladněným dřevem

V pátek vyvrcholil Budějovický Majáles.
AKTUALIZOVÁNO
97

OBRAZEM: Městem prošli studenti v maskách

Život na Blatech se těší ze stříbra

Soběslav - Husitské muzeum v Táboře uložilo do své klenotnice mimořádně cenný úspěch. Postarala se o něj jeho pobočka Blatské muzeum, jehož etnografická expozice Život na Blatech a Kozácku získala stříbro v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis.

Fotbalisté Soběslavi vyzvou v sobotu na domácím trávníku divizního lídra

Soběslav – Fotbalisté soběslavského Spartaku stanou v sobotním pokračování divize před obrovskou výzvou. Jejich soupeřem bude od 17 hodin vedoucí tým tabulky z Karlových Varů.

Pohádkoví Broučci oživí Noc kostelů

Tábor – Celorepubliková akce Noc kostelů zavítá v pátek také do svatostánků na Táborsku.

AKTUALIZOVÁNO

Jihočeské divadlo sčítá škody po bouřce

České Budějovice - Přívalový déšť, který provázel čtvrteční bouřku nad Českými Budějovicemi, kvůli ucpanému okapu poničil i foyer a další vnitřní prostory Jihočeského divadla. 

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT