„Byl to člověk tolerantní, který nikdy nikomu ani ve staré, ani v nové době neublížil. V každém člověku viděl hlavně to pozitivní, s každým se snažil dobře vyjít. Byl duší táborského krajského soudu." Tato slova o nestorovi české justice Jiřím Bernátovi vyslovil jeho dlouholetý kolega a nástupce ve funkci předsedy táborského krajského soudu Zdeněk Kučera. Náhlé úmrtí letos jedenaosmdesátiletého soudce zaskočilo všechny bývalé kolegy, mezi něž jejich „učitel" stále docházel. V pondělí jeho odchod ze života ovlivnil i začátek soudního jednání, které vedl Petr Černý. Přítomné v síni vyzval, aby povstali a vyjádřili mu úctu. S JUDr. Jiřím Bernátem se rodina, přátelé a veřejnost naposledy rozloučí v pátek v 11 hodin v obřadní síni krematoria v Táboře.
Z rozsudků:
„Danihel byl dvacet minut vystaven brutálnímu fyzickému i psychickému týrání. Kdo to nechápe, nežije v tomto reálném světě." V roce 1998 ke skinům, kteří zahnali v Písku do řeky Otavy mladého Roma a ten utonul.
„Obžalovaný svou ženu fakticky popravil, když po první ráně už ležela na zemi." V roce 2000 k Miloslavu Černému, který nelegálně drženou zbraní zastřelil v Táboře svou ženu a jejího milence. Dostal 20 let.
„Obžalovaný si řekl: Vzali mi hračku, tak ji nebudeš mít ani ty. Projevil pohrdavý vztah k životu druhého člověka." V roce 2003 k Josefu Mařincovi, který zastřelil v Táboře soka v lásce. Dostal 17 let.
„Obžalovaný nejprve oběti způsobil zranění hlavy tupým předmětem, což mohlo vyvolat zhmoždění mozku. Pak ji bezcitně, bez úcty k lidskému životu v důsledku své sexuální úchylky poranil nožem, což způsobilo smrt." V roce 2003 k Pavlu Zárubovi, který brutálně zabil mladou stopařku. Dostal 20 let.
„Není v něm kousek pokory, lítosti. Vrazi ale vytěsňují ze svého svědomí podobné události. Je nenapravitelný. Projevil pohrdavý vztah k životu svých nejbližších." V roce 2006 k Miloslavu Širůčkovi z Tučap u Soběslavi, který dostal doživotí za vraždu otce, matky a bratra.
Jiří Bernát po více než 45 letech odložil soudcovský talár na konci roku 2007. V té době byl nejdéle sloužícím a zároveň nejstarším soudcem v České republice a pyšnil se přízviskem průkopník skutečně otevřené justice. Typický byl svým vtipkováním v soudní síni a také radami do života, které odsouzeným na konci procesu udílel.
Jiří Bernát se nezdráhal občas napjatou atmosféru v síni uvolnit krátkým příběhem z vlastního života, třeba tím, odkud pochází. „Vyrůstal jsem v podkrkonošské obci, kde jsme byli všichni vesměs chudí," říkával soudce .
Přestože si už užíval odpočinku, v soudní síni se stále objevoval. Usedal na sedačku mezi veřejnost, pěkně do koutku ke zdi, odkud sledoval proces ústeckého konkurzního soudce Jiřího Berky. Tuto rozsáhlou kauzu předal k dokončení Zdeňku Kučerovi.
V mládí aktivní sportovec, jenž v 50. letech na trati přespolního běhu potkal i legendárního běžce Emila Zátopka. „Hrál jsem volejbal a lyžoval, dokonce házel koulí v sokolské jednotě. Když přišla rodina a děti, času už moc nezbylo. Máme s manželkou chaloupku asi třiatřicet kilometrů od Tábora v chudém kraji Vysočina, kde jsou akorát brambory a poctivá práce. Vysočina je podobná tomu kraji, kde jsem se narodil," uvedl kdysi Jiří Bernát.
Lorence i Zifčáka
Během své kariéry se podíval do očí nejednomu brutálnímu vrahovi. Nad dvěma ještě před zrušením vynesl trest smrti, po roce 1989 soudil i posledního náčelníka StB Alojze Lorence nebo Ludvíka Zifčáka, domnělého mrtvého studenta z Národní třídy. Do duše promluvil i trojnásobnému vrahovi Miloslavu Širůčkovi, který v Tučapech vyvraždil celou svou rodinu.
Jeho nástupce Zdeněk Kučera ocenil Bernátův postoj krátce před listopadovým převratem. „Po polovině roku 1989 jsme měli soudit vojáka, který si na papír sepsal Několik vět a při cestě na opušťák je ukazoval na nádraží. Chytli ho, ale v Hradci Králové to smetli ze stolu a přišlo to sem k nám. Už v tom srpnu nebo září si Jirka Bernát myslel, že se asi zbláznili, když to v této době máme něco takového soudit. On totiž měl i svůj politický čuch, a proto se na něj po změně režimu obracela spousta lidí, protože věděli, že jim v předchozí době pomohl," vzpomíná Zdeněk Kučera na autoritu staršího kolegy.
SVÁ ODŮVODNĚNÍ po vynesení rozsudku dokázal Jiří Bernát zlidštit citací z bible, latinským rčením nebo otcovským rozhřešením. Za svou kariéru udělil dva tresty smrti. Jeden vrah ubodal obzvláště brutálním způsobem matku šesti dětí. Druhý případ se týkal armádního důstojníka, který zastřelil v opilosti dva vojáky a jednoho těžce zranil.
