Veřejné toalety nepodléhají žádnému zákonu ani normě. Proto kvalita záchodků na železničních nádražích Táborska bývá rozdílná.
Zatímco v Bechyni je radost odskočit si, ve Veselí nad Lužnicí se cestující většinou zaleknou. Při zaplacení poplatku dvě koruny, které ovšem nikdo nevybírá, praští příchozí do nosu nesnesitelný zápach. Vnitřní kachlíky jsou ozdobené výtvory rádoby sprejerů, chybí mýdlo i osuška. Dobrou zprávou pro návštěvníky, kteří spěchají na poslední chvíli, je, že na veselském nádraží nechybí toaletní papír. „Je tu strašný smrad, chybí tu mýdlo, a když si ruce opláchnu, musím si je utřít do kalhot. Jezdím trasu Praha – České Budějovice pravidelně a tohle je určitě jeden z těch horších záchodků,“ zhodnotil Karel Novotný z Veselska těsně po použití toalet.
Ty totiž neprovozuje Krajské centrum osobní dopravy, ale přilehlá nádražní restaurace. „Na čistotu si cestující nestěžují. S tím pronájmem to takhle funguje už delší dobu, ale nevím, zda je to nejlepší varianta,“ řekla pokladní veselského nádraží Helena Pechová.
Příjemnější pocity zahřejí návštěvníka záchodků v Soběslavi. Poplatek ve výši dvě koruny se vybírá, když si zájemce vyzvedne klíč od zamčených toalet. K dispozici je vše potřebné, chybí ručník.
Komfortem nazve cestující WC v Bechyni. Bez poplatku si zájemce vyzvedne klíč a svou potřebu může vykonat na udržované a čisté toaletě.