Co si představíte pod slovem Vánoce?
Viktorie: O Vánocích by měl padat sníh, přijíždí Ježíšek a venku je velká zima.
Karolína: Taky si myslím, že se o Vánocích objevuje Ježíšek, pečou se perníčky a stavíme sněhuláka.

Víte, jaké se při nich dodržují tradice?
Tadeáš: Ve škole jsme si o Vánocích už povídali. Musí se koupit stromeček a ozdobit. Doma to děláme tak, že mamce podávám barevné koule a ona je věší na větvičky.
Tomáš: Já bych dal na stromeček i hvězdu, třeba někam nahoru, aby byl hezčí.
Viktorie: Myslím, že se po vodě pouští skořápky z vlašských ořechů. Jsou to takové lodičky. Ale co to znamená, nevím. Možná, že čí skořápka dojede dál, bude cestovat daleko, ale nejsem si jistá.
Karolína: Podle mě to znamená, že ten, komu se lodička z ořechů potopí, tak bude příští rok smutný a ten, komu se nepotopí, tak se bude mít dobře. My je doma pouštíme ve vaně.
Viktorie: Ještě jsem si vzpomněla, že se utrhne větvička z třešně a když vykvete do roka, tak se holka, která ji dala do vázy, vdá.

Řekněte mi, kdy podle vás přichází Ježíšek?
Karolína: Ježíšek k nám přijde 24. prosince večer. Musíme mít ale doma ozdobený stromeček, aby měl kam nadělovat. Taky musíme před Vánoci napsat dopis a dát ho za okno, aby si ho Ježíšek, když poletí okolo nás,vyzvedl a měl dost času sehnat to, co si přejeme pod stromeček.
Tadeáš: Pro Ježíška je znamením dopis na okně. Pak ale musíme být celý rok hodní, protože nás sleduje a podle toho usoudí, které dárky nám přinese.
Tomáš: Já myslím, že ho můžeme přilákat tím, že zazvoníme zvonečkem nebo otevřeme okno. Stromeček ale musí svítit, aby byl vidět už z dálky a nezapomněl na nás.

Dětí je ale hodně, jak zvládne všem nadělit ve stejný den?
Tomáš: Podle mě má pomocníky, kteří mu radí, kam má dárky zanést. Taky má s sebou velký batoh, a proto létá po nebi na kouzelných saních.
Tadeáš: Já každý rok Ježíška vyhlížím z okna, ale ještě jsem ho na vlastní oči neviděl.Vždycky mi unikne a najednou jsou dárky pod stromečkem. Nevím, jak to dělá.
Karolína: Ježíšek má pomocníky jenom v dílně, kde se dárky vyrábí. Ti mu pomohou batoh naložit na sáně a on už pak zvládne nadělovat sám. Jen nevím, jak si pamatuje, odkud vzal dopis.
Viktorie: Určitě musí mít nějakou mapu, aby se orientoval, a taky musí být děsně rychlý, aby to stihl.

Táborští by si dali maňase

Táborsko – Maňas, může to být manko, ale na tom by si nikdo nepochutnal. Maňas býval typickým svátečním jídlem lidí z Táborska. Josef Makoč z Husitského muzea upřesnil, že jde o zapečeného černého kubu s brambory.

Když přeskočíme dobu pohanských vánočních zvyků a přesuneme se do doby křesťanské nedávných let, mají už Vánoce podobu, na kterou jsme zvyklí a kterou se snažíme dodržovat. Symbolem svátečních dnů je nazdobený stromeček, který se k nám dostal z Německa.
„Stromeček je poměrně mladá záležitost a vyloženě záležitost městského prostředí. Až později se začal šířit na vesnici mezi obyčejné lidi. Tradice stromku ale vychází z daleko staršího zvyku, který sahá až před křesťanství. Jde o zvyk zimní zeleně. Byl tady sníh, mráz, hlad a smrt a proti tomu zelenající se větev jako symbol života," zavádí nás Josef Makoč hluboko do dějin Vánoc.

V tomto okamžiku se nevědomky a pomalu rodí tradice zdobení stromku. Jako velikou atrakci naparáděný strom na začátku 19. století představil užaslým hostům ředitel Stavovského divadla Liebich. „To bylo vůbec poprvé, co se tady v našich zemích objevil. Přišel sem z Německa stejně jako adventní věnec, kterýdo listopadové revoluce prakticky nikdo neznal. Zvyk zdobení stromků se ve městech stal velmi módní a začal se šířit na vesnici."

V chudých rodinách úlohu charakteristického prvku pro dobu narození Ježíše Krista představovaly spíše jesličky. Až po první světové válce nezdobil stromek jen příbytek zámožné rodiny.

Ozdoby se vyráběly hlavně z přírodních materiálů, žádné současné plastové barevné koule, jichž jsou plné supermarkety. Tenkrát hospodyňky musely využívat nabídku vlastní kuchyně. Nebylo tedy výjimkou, že na stromku viselo sušené ovoce, ořechy, ozdoby ze slámy nebo dřeva. A na scénu se také pomalu dostávaly svíčky.

„Ty byly exkluzivním a drahým zbožím, ale jejich světlo také důležitým symbolem. Lidé je sice znali z kostelů, ale doma svítili loučemi nebo petrolejkami," dodává Josef Makoč s tím, že i dárky patří k novodobějším zvyklostem.

A i dárky se podle něj řadí do skupiny exkluzivního zboží. Dárek měl splňovat parametry krásy. Mohl třeba krásně vonět, takže dáma dostala kousek mýdla. Jenže Táborsko patřilo spíše k chudším krajům, proto například koleda na svatého Štěpána byla příležitostí přilepšit si do vlastní kapsy.

Držte si naději

Postupem let sklouzlo kouzlo Vánoc především do kategorie hojnosti. Hodně drahých dárků, hodně jídla a pití. Přitom pro vánoční čas jsou daleko potřebnější pohoda, sváteční nálada, blízkost milých lidí a veselí. Táborský klinický psycholog Jan Veselý k tomu má dobrou radu.

„Každý máme možnost si zvolit, zda něco musíme nebo nemusíme udělat, záleží na nás samotných, ale dáváme si tím šanci Vánoce prožít v pohodě a bez stresu. Nebo se necháme semlít reklamou, která často určuje, co máme a nemáme mít a dělat," dává jednoduše znějící recept.

Právě pro lidi, kteří v této době prožili smutnou událost nebo se cítí osaměle a stíhají je černé myšlenky, má radu: prožijte vánoční dny jako každé jiné během roku. Naděje, že vlastní život má smysl, ve vás nesmí zemřít.