Většinou zejí prázdnotou. Nikdo se o ně moc nestará, v lepším případě z nich vzniklo něco jiného, než k čemu byly postaveny. O obchody Jednoty, postavené kdysi převážně v akcích „Z“ už není ze strany soukromníků takový zájem.
Jednota po revoluci obchody obcím vracela. Po letech se ale situace změnila a do některých vesnic se začala vracet. Loni na podzim otevřela prodejnu v Ratajích a poslední lednový den ke spokojenosti obyvatel se štěstí usmálo na prodejnu Želči.
„Jsem maximálně spokojená. Na výběr je hned více zboží a navíc za lepší cenu. Jsou tady i různé výhodné akce,“ jmenovala výhody Jana Dvořáková ze Želče.
Momentálně se vede diskuze o návrat Jednoty do Řepče. Ne všichni občané dojíždějí pracovat do města, a možnost nákupu je tak nulová.
„Je to otázka jen několika dnů. Dohodli jsme se na převzetí zboží od posledního provozovatele. Po podpisu smlouvy otevřeme obchod nejpozději do dvou týdnů,“ informovala o novém přírůstku ke stávajícím jednapadesáti prodejnám vedoucí provozního odboru Jednoty Vladislava Válková.
„Hlavně starší lidé jsou odkázaní na někoho jiného. Dojíždění stojí čas navíc a peníze za benzín. Je dobře, že v obchodě bude podstatně širší sortiment než byl v obchodě dosud. A také lepší ceny,“ hodnotí kladně Jana Čítková z Řepče, která dosud nakupovala v opařanské Jednotě.
Podle již bývalého předsedy Jednoty OD Tábor Františka Přívozníka mají nezávislí ochodníci problém v tom, že nemají kde levně nakupovat. Pak jim nezbývalo než objíždět supermarkety.
„Když to přenesete do praxe, dělají takovou zapomínku. Lidé si k nim dojdou nakoupit jen to, na co zapomněli při nákupu ve městě,“ vysvětlil Přívozník.
„Navíc se od dubna zásadně mění daň o přidané hodnotě a už při obratu jednoho milionu korun musí být plátcem DPH. A to už je další komplikace, při níž ještě narůstá administrativa, a to už se některým soukromníkům nevyplatí,“ zmínila další problémy maloobchodníků vedoucí Válková.
Jednota zřídila centrální zásobování a má sklady jak chlazeného zboží, tak koloniálu. Centrálně dodává také ovoce, zeleninu a lahůdkářské výrobky.
Jako obchodník si tak může dovolit nižší ceny a nabízet různé slevové akce, na které běžný obchodník nedosáhne. Bez výnosů nepokryl náklady a dostával se do začarovaného kruhu. Na pultech tím pádem začne nabízet méně zboží, ale za cenu podstatně vyšší. A zákazníci mu ubývají.
Vstup do vesnického obchodu má pro Jednotu pravidla: „Musíme mít určité podmínky, kdy se domníváme, že prodejna bude soběstačná. Chceme, aby si prodavačka, která by měla být místní, vydělala. Když si nevydělá, je to začátek konce,“ upozornila Válková.
PAVLÍNA MACELOVÁ
i výběrem sortimentu. Zatímco ve městech si zákazníci libovali, že ušetří, venkov začal strádat. Jednoty pomalu mizely z míst, kde by Lidl svůj supermarket nepostavil a lidé na vesnici přicházeli o možnost si nakoupit. Pro soukromníka bylo totiž těžké udržet si živnost v místě, kde si zákazníci došli jen pro to, co zapomněli při velkém nákupu ve městě. Ne všichni ale mají tu možnost sednout do auta a využít všech možných letákových akcí, které lákají lidi do velkých hal hypermarketů. A co teprve společenský aspekt? Vždyť do malé venkovské Jednoty se nechodilo vždycky jen pro chleba a mléko, ale i na kus řeči s prodavačkou či se sousedy. Teď to vypadá, že se blýská na lepší časy. Jednoto, vítej zpátky.
katerina.nimrichtrova@denik.cz
