Část Nového města mezi Nádražní třídou a údolní nádrží Jordán ze začátku vyplňovaly především zahrady. Avšak již v prvních letech Československé republiky byl prostor východně od nové budovy hospodářské školy a jejích pozemků zastavěn převážně obytnými domy s drobnými živnostmi.

Blok obrozenců

Spolu s husitským hejtmanem Janem Roháčem z Dubé, jehož ulice je souběžná s hlavní třídou, pokračuje v názvech zdejších komunikací plejáda českých obrozenců, přičemž pojmenování zůstala stejná ve všech historických obdobích. S jejich podobou to však v průběhu času bylo složitější.
V sousedství botanické zahrady, na konci Dobrovského ulice téměř u jordánského břehu najdeme Elektrárnu města Tábora, která ovšem již po léta v provozu není.

Raději proto o něco výše projděme známou Smetanovou ulicí k restauraci Na Braníce. I toto zařízení za dlouhá léta prodělalo bouřlivý vývoj, přesto slouží svému účelu i dnes.

Totéž nelze říci o celém bloku domů s nejrůznějšími malými provozy mezi ulicemi Erbenovou a Kollárovou, kde se nyní nachází obchodní dům Dvořák.
Z posledně jmenované komunikace se blíže k Jordánu, okolo budovy bývalého Svazu pro spolupráci s armádou – starší a střední generaci známého spíše pod označením Svazarm, dostaneme do ulice nesoucí jméno horlivého českého vlastence a básníka, sídelního kaplana v Klokotech u Tábora Josefa Vlastimila Kamarýta.

Zde se od malých starších domků nápadně liší činžovní domy původně sloužící zaměstnancům táborské tabákové továrny.
Odtud je již kousek k samotnému Jordánu. I on a jeho okolí vždy tvořily významnou komunikaci. Na hladině vodní plochy byly aktivně pěstovány vodní sporty, především veslování a rybářství. Cesty po březích sloužily k procházkám.

Spojnice břehů

O jejich významu a zároveň oblibě svědčí i název Masarykovo nábřeží, které je na plánu města Tábora z roku 1935 označeno od budovy reálky po celé jižní straně Jordánu až do míst pod železniční tratí ve směru na Prahu a Písek.
Zde můžeme jako zajímavost připomenout, že uvedený plán nedaleko těchto míst již zobrazoval „projekt nový most přes Jordán“, a to z východního břehu přímo na vojenskou plovárnu při západním jordánském pobřeží.
O deset let později, po skončení druhé světové války, most jordánské břehy stále nespojoval. Co čekalo Jordán v budoucnosti? Návrh rozvoje Tábora s datem 26. 8. 1947, připravený bývalým táborským starostou Václavem Soumarem, hovoří konkrétně: „Nábřeží Legií s veřejnými budovami (divadlo, biograf, atd.) a prodloužení promenády kolem Jordánu.“
Z těchto představ nebylo uskutečněno prakticky nic. V blízkosti jižní strany vodní nádrže byla v pozdějších letech postavena řada činžovních domů, o čemž se ve svém díle zmiňuje i známý český spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík.

Břehy kolem Jordánu sice stále sloužily jako procházková trasa, ale termín „promenáda“ by byl přinejmenším nadnesený. Co ale není, může časem být.
Takto uvažovali již naši dědové při budování svého města. Příkladem může být oblast Maredova vrchu. I zde během výstavby přirozeně docházelo ke vzájemným sporům, například jestli do teprve vznikající čtvrti patří veliká budova škol.

O tom však až příště.

Stanislav Zita