Obec o více než devíti stovkách obyvatel ležící mezi Planou nad Lužnicí a Soběslaví má totiž ve svém srdci nejen náves s parkovištěm, autobusovými zastávkami, obchodem, kulturním domem i školou, ale kousek opodál na radimovské cestě důstojně stojí také malý trojúhelníkový park. Jisté pietní místo, jehož dominantou je novorománská výklenková kaplička svatého Bernarda.

Zdejší lidé jsou proto na své upravené centrum také patřičně hrdí. „Jsou to už asi dva nebo tři roky, co to tu upravili," říká místní obyvatelka Gabriela Kadlecová, kterou jsme zastihli v jednom ze zdejších obchodů. „Dřív tady na návsi nebývalo nic. Jen asfalt a prázdno. Teď tady ale udělali zámkovou dlažbu, ostrůvky a vysadili i stromky a skalničky. Je to tu pěkné," chválí osmatřicetiletá maminka zástupce města za to, že myšlenku na opravu návsi dotáhli do konce. Nyní je podle ní moc pěkně upravená a čistá.

Požár obchodu

Také obchod, ve kterém jsme s paní Kadlecovou stáli, se blýskal novotou. Nestojí tu totiž vůbec dlouho. „V obci máme obchody dva, ale tenhle tu stojí snad jen pět let. Měli jsme tu totiž jiný, který stával víc nalepený ke škole, ale před více jak pěti lety vyhořel," říká Gabriela Kadlecová, která se domnívá, že za požár tehdy mohly děti, které si hrály na půdě obchodu. Po dvou letech, co shořelá budova ležela ladem, ji obec strhla a nové smíšené zboží vyrostlo hned vedle kulturního domu, místo bývalé klubovny.

Centrum kultury

I kulturní dům před dvěma lety dostal nový kabátek. Byl zrekonstruován, dostal nová okna a sálovou dlažbu místo parket. I přesto se v něm už ale podle Gabriely Kadlecové nepořádá tolik kulturní akcí jako tomu bylo dřív.

„Dnes tu spíš pan hospodský pořádá akce jako sushi nebo svatby, ale dřív tu bývala snad každý týden jiná zábava. O tu se teď starají spíš dobrovolní hasiči," myslí si Gabriela Kadlecová. Podle ní se Želečtí kulturně vyřádí hlavně v létě, v zimě si tu lidé chodí alespoň zaplesat. V únoru zase návsí chodí maškary, a to se podle ní schází vždycky celá vesnice.

Gabriela Kadlecová žije v Želči od svých pěti let a podle svých slov je tu spokojená. Děti jí tu vychodily školu, kterou Želeč disponuje jako jedna z mála obcí na Táborsku, a líbí se jí tu i zdejší obrazárna ve špejcharu.

„Člověk chodí pořád do práce a ani nepřemýšlí, jestli mu v té jeho rodné vsi něco chybí. Já jsem tu spokojená. Teď nám dělají čističku, za což jsem opravdu moc ráda," říká.