Očekávala jsem temnou místnost, skleněnou kouli, kadidlo a tajemno. Čekal mě dvoupokojový byt v panelovém domě na sídlišti, příjemná vůně zapálených svíček, světlo a útulno. Kartářka Dagmar Kroužilová má sice pěknou řádku nejrůznějších karet, z nichž vám ledasco prozradí, ale žabí žluč nebo kohoutí pařát byste u ní těžko hledali. Hned po příchodu dostanu několik léčitelských rad, dobrou kávu, z jejíž sedliny mi nakonec prozradí něco z mé budoucnosti. Kdo ví, možná se to vyplní…

Věštecké vlohy měl už někdo z vašich předků?
Jeden z mých prapředků se zabýval věštěním z karet. Bylo to z dědovy strany. Uměl to s kartami a zároveň dělal do léčitelství. Staral se o nemocné, chodil za nimi, ošetřoval je. A zároveň vykládal z karet. Jenže v té době, asi tak na počátku devatenáctého století, to nedělal za peníze. Prostě to bral jako své životní poslání. A pak jsem zřejmě věštecké vlohy získala v genech až já.

Takže jste takové nadpřirozené nadání vlastně podědila?
Ale já jsem o tom nevěděla. Až když jsem se rozvedla a navštívila kartářku Kuželovou v Chýnově, byla jsem dost překvapená. První její otázka totiž byla, co u ní vlastně hledám, když si mohu karty vyložit sama. Prý jsem se s tímto nadáním už narodila. Zajímavé je, že všechno, co mi tehdy vysvěstila, se do puntíku splnilo. Řekla mi, že se podruhé vdám, že už nikdy nebudu mít dítě, protože jsem podle ní měla těžký porod, a to jsem doopravdy měla. A také mi řekla, že to své jedno dítě dobře vychovám, což se určitě také povedlo.Také mi vyvěstila, že budu dělat do politiky. Tomu jsem nechtěla věřit. A nakonec jsem opravdu kandidovala za Sdružení nezávislých a pracovala v kulturní komisi města.

Věštění určitě nebyla vaše původní profese. Co jste dělala před tím, než jste se rozhodla dát na dráhu profesionální kartářky?
Vystudovala jsem střední zemědělskou školu. Pracovala jsem jako hospodářka, účetní a dokonce jsem před zahájením podnikání uklízela. Nestydím se za to, je to práce jako každá jiná. Byla jsem rozvedená s tříletou dcerou, prostě mi nic jiného nezbývalo. Tím, že jsem studovala zemědělku, jsem měla vypěstovaný vztah ke květinám a rostlinám vůbec. Můj sen bylo pracovat v botanické zahradě. Nakonec jsem si šla zaregistrovat živnost, protože jsem už karty vykládala, ale zároveň i pracovala a můj druhý muž se zlobil, že nemohu sedět na dvou židlích. Divili se, co to vlastně vůbec po nich chci.

Opravdu jste registrovaná kartářka? To jsem nikdy neslyšela, že by existovala taková živnost…
Měla jsem tehdy natáčet pořad pro televizi a nutně jsem registraci potřebovala. Takže jsem první registrovaná kartářka v Jihočeském kraji, i když název mé živnosti zní poskytování služeb osobního charakteru. Co psali těm ostatním, kteří přišli po mně, nevím. Moje činnost se jmenuje právě takto. Úředně mám živnostenský list od roku 2001, ale ve skutečnosti se kartami zabývám už více než třináct let. Nemohla jsem začít podnikat, pokud bych neměla jistou klientelu.

Jací byli vaši první klienti? Vzpomínáte na ně?
To je velmi zajímavé, protože paní Kuželová mi tehdy také mimo jiné sdělila, že mí první klienti budou z Prahy. Pak teprve budou chodit Táboráci. Opět se nemýlila.

A co vlastně jste? Kartářka, čarodějnice, věštkyně?
Mně je jedno, jak mě kdo nazývá. Jsem ve znamení Vodnáře, takový typ workoholika. Snažím se pořád ve své praxi zdokonalovat, hodně studuji nové věci z oblasti psychologie, psychiatrie a léčitelství. Snažím se rozšiřovat svůj obzor vědění. Jednou jsem byla před Vánoci u paní Kuželové a ona mi tehdy dala první karty a řekla mi, že nepotřebuji návod, že budu vědět, jak je vykládat. A tím mě vlastně nasměrovala na vykládání karet, v podstatě jsem od té chvíle začala teprve žít. Je to prostě má srdeční záležitost. Bez karet bych dnes již fungovat nemohla.

To si je vykládáte denně nebo jen při nějakém důležitém rozhodnutí?
Karty u mě najdete všude. V kabelce, na chatě, v šuplících. Kde se pohybuji, tam mám karty.

Speciální? Kupujete je v nějakých specializovaných prodejnách?
Koupit se dají různě. Nejraději vykládám karty s obrázky Ivy Hütnerové. Jsou moc pěkné a lze z nich hodně vyčíst. Jsou se mnou srostlé, z nich opravdu vyložím první i poslední. Dbám na to, aby můj výklad opravdu alespoň z osmdesáti procent seděl.

Jak se to dozvíte?
Tím, že se mi vracejí klienti a řeknou, měla jste pravdu. Skutečně se to a to stalo. Stoprocentní nejsme nikdo, ale pod osmdesát procent nejdu. Peněz za karty mi opravdu líto není. Třeba i tyhle tarotové jsou nádherné.

Jsou karty úzce zaměřené? Třeba jen na výklad týkající se zdraví, rodiny nebo práce.
Ne. Vůbec nezáleží na tom, jaké mají obrázky nebo znaky. Mám karty andělské, cikánské, se stromy, nezáleží na jejich vzhledu. Ale nejlepší, co mi vstoupilo do života, jsou karty právě od Ivy Hütnerové. Vykládám z nich všem zákazníkům a popravdě z nich vyčtu všechno.

Říkáte všechno, třeba i smrt?
Ano. Ale z etického hlediska by kartáři o úmrtí neměli mluvit. Když vidím něco ošklivého, tak se to snažím taktně naznačit. Třeba řeknu zákazníkovi, že by měl navštívit toho a toho lékaře, který mu pomůže. Víte, oni se mě lidé ani na smrt moc neptají, jen jedna dáma to chtěla vědět. Možná spíše z důvodu, aby stačila rozfofrovat majetek. Ujistila jsem ji, že jí to stejně nesdělím. Snažím se naopak lidem pomoci od zdravotních problémů, aby tady byli co nejdéle. Ono stejně platí, že pokud někdo vysílá do světa své zlo, tak se mu v nějaké formě vrátí.

A co vy? Radíte se s kartami před nějakým důležitým rozhodnutím? Nebo je třeba vykládáte rodině?
Každý den. A úplně na všechno. Za tu dobu, co vykládání karet ovládám, mě ještě nezklamaly. Když třeba mám jít na nějaké jednání, tak se poradím s kartami, jestli tam vůbec mám jít nebo jak to asi dopadne. Loni jsme například v rodině řešili dědictví a radila jsem se s nimi i u právníka. Sice on jim příliš nakloněn nebyl, na druhou stranu mě sám nabádal, abych se s nimi poradila.

Máte stálou klientelu?
Teď už více méně ano. Jezdí se za mnou pravidelně radit jedna advokátka z Prahy, nejvíce mě navštěvují podnikatelé z Táborska, nebo pro zajímavost jedna pražská režisérka. Ta se se mnou radí prakticky o všem, co se týče jejího profesionálního zaměření. Neskromně tomu říkám, že už spolu máme čtyři děti, tedy čtyři představení, při nichž jsem jí pomáhala vybírat dramaturga, herce, osvětlovače, prostě všechny zainteresované. Ona řekne jména a já jí vyložím, zda jsou to osoby vhodné pro spolupráci či nikoliv. Podobně třeba hudební aranžmá. Řekne mi styl hudby a já vyložím, zda bude vhodná do představení nebo ne. Karty nelžou. Sama se o tom přesvědčila, když na můj výklad jednou nedala. Obsadila si svého herce a pak mi volala, že to s ním nejde. Nakonec se vrátila k původnímu jménu, které jsme spolu v kartách vyčetly. Je to už letitá spolupráce a myslím, že jí to vyhovuje. Vlastně to, co jí neposvětím, tak neudělá. Kdyby jí to nevycházelo, tak by se se mnou určitě nejezdila radit.

To je ale příjemné zjištění, že vás vaši stálí zákazníci potřebují. Rádi se k vám vrací a zřejmě vašich rad využívají.
Já vím, že mě potřebují. Třeba jeden sportovec, který se stravuje jen na přírodní bázi. Měl ale jisté problémy a ty jsem mu pomohla vyřešit. A pak byl velice šťastný a já také, když svůj velký závod téměř vyhrál. Dojel sice druhý, ale do té doby se mu příliš nevedlo, takže mě moc potěšilo, že i díky mně se mu to podařilo. Uvědomila jsem si, jak důležité je, když můžete spolupracovat na něčem, co je pro druhého člověka životním snem.

Jak probíhá takový výklad karet a co všechno můžete klientům nabídnout?
Od září do dubna pracuji sedm dní v týdnu. Dvě hodiny pro každého, a to se skutečně věnuji klientům intenzivně. Vykládám karty, ale třeba i věštím z ruky nebo z kávové sedliny. Pracuji s kyvadlem, komunikuji s fotografiemi, je toho hodně. Zabývám se i minulými životy a navrhuji léčivé postupy, tedy ne lékařské, ale pomocí bylinných preparátů. A málem bych zapomněla na numerologii, ta je také důležitá.

Alena Řezáčová