Jmenuji se Schachinger (čti šachingr) a hraju šachy. Tomu říkám nomen omen. Tenhle talentovaný žák osmé třídy chýnovské základní školy si střihnul první partii šachu už ve třech letech. Dnes vítězí nad svými soupeři a někdy i nad počítačem. Zato babička, která ho této královské hře naučila, už s ním hrát nechce. Kdo by taky chtěl sedět u šachovnice proti držiteli dvou pohárů za první místo a několika dalších medailí?

Kdy jsi se šachy začal?
Ve třech letech mě to začala učit babička. Ne že by byla nějakou vášnivou hráčkou, ale uměla to, naučila mě to a taky mě nechávala vyhrát.

Tak jste trávili s babičkou volný čas u šachovnice. Kdy jsi začal hrát ale doopravdy, na nějaké profi úrovni?
Když mi bylo devět let, začal jsem chodit do Šachklubu Tábor.

A do devíti let jsi hrál jenom s babičkou?
Taky s mamkou, soused hrál šachy a jedna mamky kamarádka, když přijela, taky si se mnou dala partičku.

Co třeba šachy na počítači?
U toho nevydržím. To raději sedím u šachovnice a sahám na figurky.

Kolik máš šachů?
Jedny. Nebo vlastně ještě mám jedny mini a pak elektronické šachy, které se vlastně hrají proti počítači. Je to ale šachovnice, já zatáhnu, tam se objeví, jak bude hrát počítač a já zatáhnu i za něj.

Vyhráváš nad počítačem?
Taky někdy. Ale on je naprogramovanej tak, že počítá se všema možnostma, takže není jednoduchý ho porazit.

Ale maminka a babička už od tebe dostávají rychtu asi pořád…
Už se mnou ani nechtějí hrát..

Jak často dojíždíš do Tábora za tvým koníčkem?
Každý pátek je trénink a v sobotu bývají turnaje.

Trénink. Přiznám se, že tohle slovo mi přijde u hraní šachů trochu komické. Jak tedy vypadá takový trénink?
Jsou různá zahájení, řešíme různé diagramy, postavení, pak se zapisuje, jak by se mohlo hrát a trenér nás zase učí, jak by se mělo nejlépe zahrát. Za to pak dostáváme body.

Tohle je pro mne velká neznámá. Co nového lze vymyslet? Prý už byly všechny partie aspoň jednou zahrané.
Tak situace se ale může vždycky vyvinout jinak. Rozehraje se nějaké zahájení, ale pak už je jen na vás, jak hrajete dál. Těch kombinací je spousta. Střední hra není předepsaná. To už si hrajete podle sebe.

Kolik tahů dopředu musíš mít vymyšlených?
Asi deset.

Jak se to dá v hlavě udržet?
To je právě o tréninku. Vlastně trénuju i doma, mám takové papíry a taky knížku. Denně tomu věnuju tak hodinu času.

Pochlub se svým největším úspěchem.
Mám dva poháry za první místo a jeden za nasbírání bodů ze čtyř turnajů. Pak jsme taky byli v Rakousku, kde jsem skončil první. Pak mám ještě pár medailí.

Takový koníček, to je asi napořád, ne?
Určitě chci v hraní šachů pokračovat. Baví mě to. Žádné velké ambice nemám, ale určitě si chci i dál hrát pro radost.

Šachy určitě rozvíjejí logiku. Pomáhá ti to v učení?
Třeba na matematiku se vůbec nemusím učit. Z té mám dobré známky. Jsem ale trochu tvrdší na jazyky.

Kdy ti došla souvislost tvého příjmení s hrou, kterou hraješ?
Hned, jak jsem začal chodit do kroužku. Bylo to trochu legrační, představit se. Dodneška je to trochu legrace i na turnajích. Občas mi ale rozhodčí komolí jméno, takže to tak nevyzní. Čtou mě jako Šašingr.

Dá se šachy živit?
Sotva. Někdy bývají za první místo i nějaké peníze, ale tolik to zase není. Živit se tím asi nedá.

Jakou nejrychlejší hru jsi kdy zahrál. Kolik tahů ti stačilo, abys někoho porazil?
Pokud si vzpomínám, tak za šest tahů.

A naopak nejdelší partie?
Ta nejdelší šachová partie trvala naopak tři a půl hodiny.

Když máš proti sobě silnějšího soupeře, motivuje tě to, nebo jsi spíš naštvaný, že na něj nestačíš?
Snažím se silnějšího soupeře porazit a když se mi to povede, je to vždycky větší radost, než když zvítězím nad někým slabším.