VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jaroslav Springer: Nejvíc si cením starých etiket

Tábor – Je vedoucím sekce sýrových etiket Jihočeského klubu sběratelů v Táboře a zároveň členem Klubu sběratelů kuriozit Praha. Ke sbírání sýrových etiket ho před časem přivedla náhoda. Teď jich má Jaroslav Springer ve své sbírce téměř sedmdesát tisíc.

24.3.2010
SDÍLEJ:

Sýrové etikety má Jaroslav Springer uloženy v šanonechFoto: Petra Šitnerová

Jak jste se ke sběratelství dostal?
To bylo v šedesátém osmém.
(Slovo si bere manželka.) Já vám to povím. To začalo úplně nevinně s osmi půlkami papírků, kam se nalepovalo to, co tady bylo k sehnání. Vždycky jsme to někomu ukázali, a kdo jedl sýr, tak nám z něj dal etiketu. Ze začátku se mi to sice nelíbilo. Hlavně proto, že je z toho doma nepořádek, ale bylo to pěkné. Tak jsem mu potom se sbíráním pomáhala. Každému, kdo jedl sýr jsem hned říkala, ať nevyhazuje nálepku…
Tak to bylo. A také proto, že už se u nás začaly objevovat ve větší míře i cizí etikety.

Takže to byla vlastně náhoda?
Byla. Také to bylo tím, že je to jeden z nejlevnějších sběratelských oborů. Cena etiket se pohybovala okolo deseti haléřů za kus, cizina kolem dvaceti, třiceti. Zámořské etikety stály do koruny.

Sbíral jste už předtím něco jiného?
Ještě než jsem šel na vojnu, jsem sbíral nálepky od sirek a trochu také známky.

Jak sýrové etikety získáváte?
Dříve byla situace o hodně lepší než teď, protože se mohlo napsat do mlékárny a pracovníci, kteří to měli na starosti, je poslali. Dnes už tyto pozice neexistují. Takže je shánění hodně obtížné. Během roku jich vyjde kolem dvou set, ale já jich třeba seženu jenom padesát, sedmdesát.
Také je sháním na burzách, ale sběratelů hodně ubývá. Jsem členem Sběratelů kuriozit Praha a Jihočeského klubu sběratelů. Tam jsme měli dvě stě osmdesát sběratelů a dnes je jich jen kolem pětadvaceti. Takový je úbytek. Ono to dělá taky, že se dnes už může sbírat kdeco, je to volnější. Sběratelé často nejsou organizovaní.
Jakým způsobem je vyměňujete?
Teď bývají burzy hodně v Praze v Dejvicích. Každý si objedná stůl a buďto etikety mění nebo prodává. Ale to chce jen málokdo, protože za to dostane málo. Když mám nějakých etiket víc, část z nich vyměním za jiné. Etikety mnohdy vypadají stejně, ale liší se třeba detailem.

Přímo z krabiček etikety také sundáváte?
Ano. Protože některé se jinak ani neseženou.

Takže díky tomu asi ochutnáte spoustu sýrů?
Jistě. Prošel jsem veškeré mlékárny, jak tady na jihu, ve středních i západních Čechách. Takže mám přeci jenom obraz o tom, jak to tam chodí. Jednou mě dokonce vzali do mlékárny, abych zkoušel podle chuti poznat, o jaký druh sýra se jedná.

Kolik máte ve své sbírce sýrových etiket?
V jihočeském kraji jsem na prvním místě, republikově asi na pátém nebo šestém. Na konci roku jsem měl přes osmašedesát tisíc etiket. Teď už mi zase nějaké přibyly. Dělám si seznamy, které pravidelně rozesílám sběratelům v klubu. A pak to vychází v našem zpravodaji, aby měli přehled. Není to proto, abych se chlubil.

Jakého kousku si ve sbírce ceníte nejvíc?
Rozhodně těch velice starých etiket, protože ty se jen tak snadno neseženou. To je třeba Hrabě von Pallfy z Březnice. A vůbec všechny staré etikety, které se opravdu těžko shánějí.

Vytváříte také seznam výrobců sýrů.
Jeden seznam mlékáren jsem vytvořil už dříve. V něm je osm set značek sýrů z 520 mlékáren a sýráren do roku 1993.
Na dalším teď pracuji. Zatímco v prvním byly jednotlivé podniky rozdělené podle krajů, v tom novém je dělím podle nového lexikonu z roku 2005. Navíc je doplněn o další výrobce. Výrobci označení číslem stále fungují. Ten ale ještě není hotový, dávám ho dohromady teprve druhý rok. Stále jej doplňuji. Jsou tam i kozí farmy, nejen mlékárny jako takové.

V něm jsou všichni výrobci?
Ano. Jsou tam i podniky, které už nefungují. To dávám dohromady podle etiket, které mám, i s pomocí jiných sběratelů. Když něco nevím, tak prostě pátrám.

K čemu seznamy slouží?
Sběratelé vlastně nemají jinou možnost, podle čeho by si sbírku třídili. V tom je ten seznam zajímavý. Když člověk získá etiketu, podle seznamu si najde, v jaké mlékárně nebo třeba i soukromé farmě byl sýr vyroben. Jsou tam i znaky, které se na etiketách objevují.

Hledáte informace i na internetu?
Také. Vlastně všude, kde se dá.

Jak etikety ukládáte?
Řadím je do šanonů, kterých mám sto dvacet. Tam jsou rozdělené podle výrobců. Všechny etikety mám zároveň i v seznamech, takže mám pořád přehled, kolik jich mám.

Odkud odevšad máte etikety? Z jakých zemí?
Vlastně ze 74 zemí světa. Mám etikety třeba z Kuby, Maroka, Holandska, Švédska, Austrálie nebo Mexika. U některých etiket by člověk ani neřekl, že jsou ze sýru. Nejvíc ale z Francie, těch mám kolem čtrnácti tisíc. Hodně jich mám také ze Švýcarska, přes osm tisíc. Tam jsem byl na prvním místě, teď jsem klesl asi na druhé nebo třetí. Mezi sběrateli se totiž hodnotí pořadí i v rámci jednotlivých zemí.
Mám etikety třeba i z Mozambiku, tu jsem myslím získal výměnou za něco jiného. To se jinak těžko sežene. Mám i rarity, které jinak nikdo nemá. Firma je třeba už dávno zrušená.

Jak získáváte etikety z ciziny?
Podle seznamu si vyberu nějakou mlékárnu a zkusím tam napsat. Je to práce, francouzsky neumím. Někdy si nechám dopis přeložit, ale oni dnes už tolerují i angličtinu. Zrovna z Francie často etikety pošlou, ale také ne vždy.

Když jedete do zahraničí, přivezete si odtud něco do sbírky?
Dříve jsem docela jezdil, teď už tolik ne. Ale dcera, když někam jede, vždy mi pár etiket přiveze.

Není vám líto, že u některých etiket z ciziny nevíte, jak sýr chutná?
Někdy taky, pochopitelně. Ale i naši výrobci mají výborné sýry. A když mi někdo přiveze etiketu ze zahraničí, jsou i se sýrem, takže ho ochutnám. Z Maďarska mi třeba přivezli čokoládový sýr. Byl sladký, takový zvláštní.

Z které země se vám etikety líbí nejvíc?
Asi z Francie a Holandska. To jsou opravdu moc hezké etikety.

Jak často jsou sběratelské burzy?
Bývaly osmkrát do roka. Letos bohužel jen čtyřikrát. Ale často vystavujeme. Nedávno jsme měli výstavy v Plané nad Lužnicí a v Táboře v Sokolovně.

Je o výstavy zájem?
Je, i mezi dětmi. Ale nevydrží u toho. Někdo se třeba přihlásí, vydrží rok a pak toho nechá. A nás ubývá, už je nás v klubu asi jen pětašedesát. Mladí dávají přednost počítači.

Co ještě sbíráte kromě sýrových etiket?
Knížky od Foglara. My jsme v tom vyrůstali. Ze 180 vydání jich mám 175, takže mi jich chybí jen pět. Ty zatím nemůžu sehnat. O některých vím, že je mají v antikvariátu v Praze, ale mají je nesmyslně drahé. Také mám všechna čísla časopisu Vpřed, ten vycházel v letech 1945 až 1948. To bylo pěkné čtení, člověk se tam dozvěděl zajímavé věci.


Autor: Petra Šitnerová

24.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Volby. Ilustrační foto.

Studenti budou volit prezidenta podruhé. V prvním kole zvolili Drahoše

Videosouhrn Deníku – pondělí 15. ledna 2018

Vylovení, odbahnění, vysušení a 4,3 promile v krvi: podívejte se na videa dne

Již nejsou mezi námi

Táborsko - Přinášíme přehled posledních rozloučení v okrese.

Futsalisté Virtualu položili na lopatky Grafiko a jdou na druhé místo

Sezimovo Ústí – Noris reklama-okresní přebor futsalistů má za sebou zápasy 7. kola.

OBRAZEM: Dvakrát hořelo, škody jdou do stovek tisíc

Jindřichohradecko - V noci na pondělí vypukl požár zahradního domku ve Starém Městě pod Landštejnem a v pondělí ráno hořelo stavení v Pleších.

Zloděj kradl ve sklepě

Tábor - Nepříjemné překvapení čekalo na majitele dvou sklepů v jednom z domů v Kamarýtově ulici v Táboře.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>