Táborský mykolog Pavel Špinar pro Deník popsal, že letošní teplé jaro uspíšilo sezonu kačenek i smržů. Houbaři najdou i první májovky a další chutné a aromatické houby. Aktuálně roste i jedna nejedlá barevná léčivka, které se říká „houbová sněženka“.

Na Táborsku podle Špinara kačenky rostou zejména na Chýnovsku či Jistebnicku. „Váží se na specifické prostředí. Jde o lokality, kde rostou vrby, osiky a další listnáče. Většinou jde o vlhké prostředí s hojným listovým opadem kolem potoků. Hledejte tam, kde jsou kopřivy, houštiny, až takový nepořádek,“ naznačuje.

S Pavlem Špinarem lze vyrazit na první letošní mykologickou vycházku v sobotu 11. května. Tentokrát houbaře a houbařky z řad veřejnosti provede taji jarních hub v lokalitě Kladrubské hory u Chýnova na Táborsku. Sraz je v 9 hodin dopoledne na křižovatce u Chýnovské jeskyně.

Už narazil i na první jedovatou houbu. „Jde o závojenku jarní, potkávám ji už dva týdny. Sem tam začínají smrže, jaro letos skutečně houbám přeje,“ podotýká Špinar.

Na májovky je prý ještě čas. „Běžně začínají v květnu, po kterém se také jmenují. Vše je posunuté, letos by mohly růst o poznání dříve, tipuji koncem dubna,“ odhaduje. Májovky se podle něj hojně vyskytují pod duby, na lesních cestách, hrázích rybníků a loukách. „Oblíbená a jedlá je i závojenka podtrnka, která roste na zahradách,“ doplňuje.

Jako léčivku ji používají indiáni

Potkat lze i tzv. „houbovou sněženku“ - ohnivce. „To je jedna z prvních jarních hub vůbec, většinou se jedná o ohnivec rakouský. Na Příběnicích pak roste vzácný ohnivec jurský. Ohnivce rostou většinou od ledna do března,“ popisuje zvláštní červenooranžovou miskovitou houbu.

Není jedlý, ale je to výborná léčivka. „Stačí ho usušit a rozemlít na prášek. Pak se používá na zastavení krvácení po říznutí či škrábnutí. Američtí indiáni to používají dlouhá léta,“ prozrazuje Špinar s tím, že jde o takovou přírodní dezinfekci.

Úlovky hlásí zejména houbaři ze Šumavy. Houbaření není jen pánskou doménou, na jihu Čech máme i plno nadšených houbařek. Mezi ně patří například Irena Šimková z Vimperka na Prachaticku, i ona má svá místa. „V tuto dobu vyrážím do lesa právě na kačenku českou, je to velice chutná jarní houba,“ tvrdí.

Na smetaně i zapečené se sýry

Její čas přichází každoročně od března do května. „Můžete si ji v kuchyni snadno připravit třeba na cibulce s vajíčkem a medvědím česnekem, nebo ji mám ráda na smetaně či v sýrové omáčce,“ dodává. „Kačenka česká chce delší tepelnou úpravu a pak už nezbývá než popřát dobrou chuť,“ říká Irena Šimková.

To potvrzuje i mykolog Pavel Špinar. „Každý si ji připravuje podle své chuti, nejlepší jsou kačenky na smetaně. Nebo povařené v solném nálevu a následně v pekáčku zapékané s několika druhy tvrdých sýrů. Já osobně je miluji s nastrouhanou goudou a nivou,“ uzavírá mykolog.

Kdo je Pavel Špinar:

Mykolog Pavel Špinar vydal řadu publikací, poslední ucelenou je kniha Vzácné houby Táborska, kterou lze stále zakoupit u nakladatelství Ossis. Zároveň je dlouholetým správcem jediné české mykologické rezervace NPP Luční u Turovce, kde dosud zaznamenáno 530 druhů hub, z toho 23 hřibovitých, 40 holubinek, 30 pavučinců, 21 druhů ryzců a další. K nejvzácnějším druhům patří zákonem chráněný hřib moravský, hřib rudonachový, hřib žlutonachový, hřib Kluzákův, hřib plavý, hřib rubínový a další. Často také pořádá ve spolupráci s různými organizacemi přednášky i mykologické výpravy pro veřejnost, zejména na Táborsku.