V redakci nás napadlo, že než malému miminku koupit obřího plyšáka, na kterého v mnohých bytech ani není místo, zkusíme štěstí u profi fotografa. Naše představa byla mnohem skromnější, ale fotografka Jana Šafratová se nápadem tak nadchla, že nám pro vás učinila velkorysou nabídku. Tu rozhodně nešlo odmítnout. Moc děkujeme.
Nabídla se, že nevytvoří album jen pro absolutního vítěze či vítězku, ale že do studia pozve všechny maminky či tatínky a jejich miminka, která vyhrála v jednotlivých měsících roku 2012. Pravda, abychom přece jen zvýhodnili Nejbáječnější miminko Táborska roku 2012, věnuje fotografka tomuto děťátku ještě speciální sérii samostatných snímků. Než se s ní v ateliéru potkáte z očí do očí, trochu vám ji představíme.
Jak dlouho se už focení věnujete a kdo byl pro vás tou výbornou inspirací?
Fotím čtyři roky a k aparátu mne přivedl můj současný přítel fotograf.
Vzpomenete si na svůj první objekt?
Tím prvním byla moje kamarádka, která chtěla pro svého muže k Vánocům nafotit trochu intimnější snímky. Jenže před mým mužem se styděla, tak jsme se domluvily spolu. A potom za mnou začali chodit příbuzní a jiné kamarádky, až se mi to rozrostlo ve slušnou klientelu. Měla jsem docela dobré reference na práci, takže nakonec jsme si s mužem činnost rozdělili. On se ateliérové práce de facto vzdal a věnuje se fotografii události jako jsou například svatby nebo maturitní plesy, a já ateliérové fotografii a občas i modelovému focení v exteriéru. Těmi jsou především rodinné fotografie.
A koho máte před objektivem nejčastěji?
Momentálně asi rodiny s dětmi. Hlavně díky tomu, že maminky se rády pochlubí svými ratolestmi a řeknou si, kdo jim děti fotil. Takže děti teď tvoří nejpodstatnější část mojí klientely.
A koho před ním máte nejraději?
Ty děti, i když některé stály za to…, ale mně to nevadí. Tím, jak mám sama děti, tak mi práce s nimi nečiní žádné problémy. Ale samozřejmě se najdou i jiné objekty, třeba ženy, které chtějí nafotit akty pro manžela, nebo dívky, co si přijdou pro fotky do booku. Taky tu mívám partnery pro společné focení aktů, což je nyní hodně módní stejně jako těhotenské záběry.
Ty jsou, jak jsem koukala na vaši galerii na webu, mimochodem hodně emotivní.
Ale hlavně vznikne pro to malé dítě ucelená série jeho vývoje, protože postupujeme od těhotenství, pak šestinedělí, tři měsíce, rok, dva roky. Vytvoříme dítěti památku na celý život. Snažím se o originalitu, takže třeba sledujeme nějaké téma. Rodiče si například přinesou nějakou rekvizitu a já postupně zachycuji, jak s ní dítě roste.
Když ta rodinka vstoupí do ateliéru, už vidíte nějaký obraz, nebo si sami řeknou, co chtějí?
Většinou když se objednávají, tak se je snažím namotivovat k tomu, aby doma o něčem popřemýšleli. Jakýmsi průvodcem jim může být i náš web, kam se snažím umístit spousty příkladů k inspiraci. Taky je požádám, aby si s sebou přinesli svoje rekvizity, protože nemám ráda, když se používají stále ty stejné, co mám v ateliéru. Ale stejně je vždycky pro fotku nejlepší a nejdůležitější výraz, takže než začneme, snažím se dítě rozdovádět, aby se dostalo do uvolněné polohy. Pak série fotek není jen o tom, že sedí mamince na klíně, ale zachytím ho jak brečí, jak se vzteká, směje nebo je opatlané od jídla. Vzpomínám si, že jsem měla v ateliéru holčičky, které jsem měla fotit s narozeninovým dortem. Ale fotka s dortem se mi nelíbila, tak jsem je v něm nechala patlat a šlapat. Aby až si rodiče po letech tu knížku otevřou, viděli všechno: že se jejich dítě zrovna mračilo nebo vztekalo, že se nám schovávalo, křenilo se do objektivu, nebo že společně řádili, vyhazovali dítě do vzduchu… Cokoli, jen aby fotka nebyla strnulá. Chci z dětí vymáčknout všechno co jde, aby se ukázalo, jaké skutečně jsou.
Kolik času s nimi v ateliéru strávíte?
Třeba hodinu a půl, maximálně tak do dvou hodin, protože hlavně malé děti víc nevydrží.
Když jste začala s akty, nebyl tam i z vaší strany stud?
Ten je tam vždycky, teď už ale jen ze strany zákazníka, protože mně už je to jedno. Já s tím nemám problém.
V okamžiku, kdy přijdou a nějakým způsobem s tím počítají, tak už je jen otázkou času, kdy si na mě zvyknou. Vzhledem k tomu, že jsem hodně povídavá, tak je během půl hodinky dostanu do takové nálady, že je jim už všechno jedno. Měla jsem dokonce v ateliéru dva muže, to bylo hodně zajímavé, a mně to vůbec nepřišlo divné. Naopak, bylo to poměrně příjemné focení. Muže tu samozřejmě mívám i v páru se ženou, které se sice trochu stydí, ale většinou je to brzy přejde. Já jim říkám, že je prakticky jedno, co momentálně cítí, ale ať se soustředí na to, že budou mít doma pěknou fotku.
A pak přijde ta méně zábavná část, kterou je zpracování desítek nacvakaných záběrů.
Řada lidí si mylně představuje, že ty fotky lezou hotové z foťáku. Ale úprava snímku je jeho podstatnější část. Naštěstí už to není jako dřív, kdy se fotky vyvolávaly v tmavé komoře při červeném světle. Jenže i ve photoshopu je to časově velmi náročná práce. Zakázku, kterou dole v ateliéru hodinu a půl fotím, druhý den osm až devět hodin zpracovávám u počítače. Pochopitelně, že ženy nejsou vždy spokojené se všemi partiemi svého těla, přejí si někde něco ubrat, jinde přidat nebo nadzvednout či přiopálit, aby nebyly znát plavky. Takové korekce zaberou třeba tři čtvrtě hodiny na jedné fotce. Zákazníci ale ode mne na druhou stranu nikdy nedostanou neupravenou fotku, všechny jsou hotové tak, že si je mohou vytisknout a pověsit na zeď. Myslím si, že se ženám taky líbí, že na jejich těla koukám z ženského pohledu.
Domníváte se, že muž ženu nevidí v takových detailech?
Vůbec neříkám, že muž nemůže nafotit krásný ženský akt, ale vidí ženy jinak než vidí ony samy sebe. On ji vnímá krásnou, jenže ona je pak s fotkou nespokojená, protože vidí své nedostatky, kterých si on vůbec nevšiml. Jistěže záleží na domluvě, některá žena chce fotku in natura, jiná naopak jako z časopisu, kde se retušemi nešetří.
Už máte představu, co pro naše malé vítěze vymyslíte? Může přijít úplně malinké miminko až roční batole.
Sama se nechám překvapit, jaký skřítek vaší soutěž vyhraje. Nezáleží na tom, jestli bude malinký, nebo roční. Doufejme, že vytvoříme společně s maminkou pěknou památku pro prcka i pro rodiče. Vynasnažím se, aby pro ni bylo foceni u mne opravdu vítanou a cennou odměnou. Ostatně to budou moci již brzy posoudit i vaši čtenáři na stránkách Deníku. Na závěr mi ještě dovolte vzkázat pozdravy všem mým milým zákazníkům, kteří se ke mne rádi vracejí, ale i těm, kteří po přečtení tohoto článku určitě přijdou. A děkuji i vám za příjemný rozhovor a popovídání si.
