Zatímco přesného data narození Jana Žižky se historikové nedopátrali a uvádí se jen „kolem roku 1360“, o jeho skonu mají jasno. Psal se jedenáctý říjen roku 1424, kdy během vojenského tažení u Přibyslavi husitský vojevůdce zemřel.

Když se z Plzně přesunul do nově založeného Tábora, zvolili ho tady jedním ze čtyř hejtmanů. V jeho stínu ale dodnes zůstávají další spoluzakladatelé Tábora, a to první táborský hejtman Mikuláš z Husi, který náhle zemřel na Štědrý den roku 1420. Také další schopný organizátor Petr Hromádka, jenž byl zradou zajat v obležené Chotěboři a na Hromnice roku 1421 v Chrudimi upálen.

„Faktem zůstává, že Žižka se u nás objevoval vždy, když se Tábor chtěl ukázat před okolním světem,“ uvedl k Žižkovu věhlasu historik Husitského muzea Stanislav Zita a dodává, že například k 500. výročí jeho smrti byla v Táboře otevřena restaurovaná palácová síň táborské radnice.

Dodnes má veřejnost na táborského hejtmana dvojí pohled. „Pro jedny se stále jedná o „súdruha Žižku s lehkým kulometem“, druzí se hrdě prezentují informacemi staženými z internetových encyklopedií. Další ve svých ambicích chtějí tradicím vrátit důstojný ráz, ovšem jejich znalosti historie hraničí s diletantskými výlevy, uplatňovanými v regionálním tisku,“ naráží Zita na politiky, kteří se chtějí nést na vlně slávy vojevůdce. Při té příležitosti Zita vždy opakuje: „Žižka coby profesionální válečník byl nucen vyžadovat tuhou disciplínu, což v tehdejší době představovalo i tvrdý přístup, a to především vůči nejrůznějším sektářským projevům i skutkům zprava i zleva.“

Na Žižkovu disciplínu bychom podle něj neměli zapomínat ani dnes.

„I v dnešní táborské obci si všichni udělejme pořádek nejprve u sebe a poté dbejme: „Aby řádné poslušenství bylo; nebo skrze neposlušenství a neřádné vejtržky veliké škody i jsme brávali na bratřích i na statcích…“, jak to již Jan Žižka zdůraznil ve svém vojenském řádu,“ vzkázal včera od pomníku Jana Žižky, kde si veřejnost připomněla již 586. výročí Žižkovy smrti.