„Jinak jsem úplně obyčejná holka z vesnice, co si snaží užívat volného času, kterého, díky práci a časově náročném koníčku, mám už tak málo,“ sdělila úvodem rozhovoru.

Proč jste se rozhodla jít k profesionální armádě? Jak dlouho jste vojákem?

Vždycky mě lákaly zbraně, adrenalin a neměla jsem ráda nudný stereotyp. Proto když jsem viděla náborovou kampaň Armády ČR a nebyla spokojená ve svém bývalém zaměstnání, brala jsem to jako znamení a také trochu výzvu. K armádě jsem nastoupila před více než třemi roky. Od nástupu k bechyňskému útvaru jsem na pozici operátora spojovacího družstva v hodnosti desátníka.

Jak vypadá váš běžný den? Jste tzv. spojařka, co si pod tím může laik představit?

Průměrný den vojáka je závislý na předem daném denním rozvrhu výcviku. Ale většinou se skládá z tělesné přípravy a pak teoretické a praktické přípravy odvíjející se od dané specializace vojáka. Když zbude v takto nabitém dni čas, máme i možnost sebevzdělávání. Moje specializace je spojař. Zajišťuji spojení mezi velením a vojáky například pomocí vysílaček, telefonů, anebo počítačů. Je to velmi zajímavá práce se širokým záběrem, protože chvíli pracujeme třeba s morseovkou a chvíli se složitým šifrovacím zařízením.

Kolik žen slouží u bechyňských ženistů? Jak vás vnímají muži, jste platnými členkami kolektivu? Může to být v nějaké situaci výhoda?

Přesný počet vojákyň neznám, ale postupem času vnímám, že je nás čím dál více. Slyšela jsem názor od kolegů, že jako ženy bereme stejný plat jako muži, tak musíme odvádět stejnou práci jako oni a s tímto názorem se také ztotožňuji. Ovšem jestli jsme platnými členkami kolektivu, to je spíš otázka více na kolegy. Ale vidím kolem sebe, že většina z nás se snaží na sobě pracovat a odvádět ty nejlepší pracovní výkony. Samozřejmě jsou pracovní pozice nebo situace, které jsou vhodnější pro muže. Někdy spíše záleží na povaze a přístupu daného člověka více než na jeho pohlaví. Ženy bývají více empatické a pečující. Proto často nejsme jen kolegyně a kamarádky, ale i psycholožky.

Jak doplnila mluvčí 15. ženijního pluku Generála Karla Husárka v Bechyni Zuzana Králová, v současné době mají ve své posádce 193 žen, z toho 4 aktivní záložistky. Od roku 2015 se počet navýšil asi o 30 vojákyň. "Je pravda, že teprve od roku 2020 u nás začaly nastupovat k aktivním zálohám i ženy, to je relativně novinka," shrnula. Bechyňský pluk s velením a štábem tvoří centrum technické a informační podpory, prvek posádkové podpory, provozní četa a tři ženijní prapory.

Co vás na vašem povolání nejvíce baví? Co byste jinde nezažila, například cvičení, zahraniční mise, zajímavá setkání, úkoly?

Práce v armádě je opravdu pestrá ve všech směrech. Dostanete se na různá místa, můžete procestovat kus světa. Mě jako střelce nejvíce baví naše výcviky se zbraněmi. Práce i koníček – ideální kombinace. Jako hodně velký přínos beru zkušenosti z doby kovidové, kde jsem si vyzkoušela jak práci policisty při lockdownu, tak práci zdravotního personálu v nemocnici. V armádě se také setkáte s velmi zajímavými lidmi a vytvoříte si přátelství, která trvají. Já tam například potkala svého přítele.

Máte i koníčka úzce spjatého s armádou, ve volném čase testujete nové zbraně, co to obnáší? Netradiční hobby pro ženu, co na to říkají doma – přítel, rodina?

Manipulace se zbraní je jedna ze základních dovedností, kterou by měl voják ovládat. Můj táta je myslivec, takže ke zbraním mám vztah již od mala. Jelikož jsem nebyla obstojný střelec, začala jsem docházet na lekce střílení, kde jsem se velmi rychle dostala k dynamické střelbě a poté i k závodění. V průběhu minulé sezony jsem začala spolupracovat s jednou kovoobraběčckou firmou, která si vytvořila svůj vlastni sportovní střelecký speciál. Krátkou zbraň mám zapůjčenou a využívám ji, ať už právě při závodění, anebo když si jdu jen tak spravit náladu a chuť na střelnici. Očekává se ovšem ode mě zpětná vazba ohledně závad, problémů, manipulace jako takové, či připomínek do budoucna. Jediná nevýhodou tohoto koníčku je, že je časově a finančně velmi náročný, ale zas jsem právě díky střílení získala spoustu přátel, zkušeností. Moje rodina, a i přítel mě v mém koníčku podporují. Přítel dokonce začal trávit čas na střelnici se mnou.

Při čem si nejvíce odpočinete, zbavíte se stresu, jak trávíte jinak volné chvíle?

Nejvíc si odpočinu právě na střelnici. Střílení je hlavně o hlavě a o tom umět se soustředit jen na tu práci se zbraní a veškeré starosti, problémy na chvilku tak vyženete z hlavy. Takže se člověk učí pracovat sám se sebou. Pak je pro mě obrovský relax plavání v bazénu, zdolávání kopců a trávení času s rodinou, kamarády a přítelem.

Jak byste motivovala případné nováčky ke vstupu do armády, jaké má tato profese výhody vzhledem k dnešní nejisté době?

Práce v armádě není pro každého. Musíte na sobě neustále pracovat, ať už po fyzické nebo duševní stránce, a především se dál vzdělávat. V žádném případě nejde o stereotyp, vyzkoušíte si zajímavou techniku, můžete absolvovat různé kurzy, a to nejdůležitější je, že si vytvoříte s některými kolegy přátelství na celý život.