V mládí se neměla nač dívat, a tak slavila s přáteli

Soběslav – Když Marii Kupkovou vybídnete, aby zavzpomínala na první zkušenosti s televizí, její obličej zalije úsměv s nostalgickým přídechem. Mladá léta dnes pětasedmdesátiletá seniorka u seriálů trávit nemohla a také její rodiče si na silvestrovské oslavy hledali jinou zábavu.

„V útlém věku se nebylo na co dívat. Jedinou televizi v naší vesnici měli u Štěpků v sousedství a na tu jsme se chodili dívat jako na nějaký zázrak," připomíná dobu padesátých let minulého století. Když začalo televizní vysílání, bylo jí patnáct, ale přístroj se do domácností dostával pozvolna.

Zábavné pořady pro silvestrovské večery se také objevily až po několika letech. To už Marie Kupková dospěla a Silvestra začala slavit se svými přáteli.

Typickým divákem silvestrovských estrád totiž nebyla a ani dnes není. Příchod nového roku většinou prožívala při tanečních zábavách nebo doma u přátel.

Silvestr doma ovšem také několikrát prožila. Z těchto dob vzpomíná například na tradiční herce či hudební interprety, kteří v nočních silvestrovských programech nikdy nechyběli.

„V dobách, kdy v televizi zářily hvězdy typu Vladimír Menšík ale i Vladimír Dvořák a Jiřina Bohdalová, jsem se u televize bavila. To už se ale nedá říci o současnosti. Tenkrát se v tomto období promítaly i tradiční filmy, které v televizním programu již řadu let nesmí chybět, například Popelka nebo Mrazík. A vystupovali v nich i zpěváci, které jsme si vždy rádi poslechli. Kromě Karla Gotta také například Vondráčková, Korn, či Zíma. K tomu nesmělo na stole chybět nějaké to dobré jídlo a pití. Samozřejmě se Silvestr neobešel bez šampaňského, chlebíčků a jednohubek."

Po půlnoci většinou obešli své přátele ze sousedství, se kterými si společně popřáli štěstí do nového roku. Postupně se nabalovali další a další přátelé a tato setkání většinou končila v kulturním domě nebo u někoho doma, kde příchod nového roku ještě dál oslavili a zapili.

Na některé silvestrovské pořady se ráda kouknu i teď

Z bavičů se mi v televizních estrádách líbili třeba Vladimír Dvořák s Jiřinou Bohdalovou, říká Květoslava Bielčiková.
Strakonice – Silvestrovské televizní estrády si Květoslava Bielčiková užívala víc v pozdějším věku, za mlada spíš na poslední večer v roce někam vyrážela.

„My jsme vždycky na silvestra někam chodili. Když jsme byli ve městě, tak tam. A když na vesnici, tak tam se vždycky na sále taky něco konalo," zavzpomínala.

Když v pozdějších letech třeba někdy zůstávali doma, tak byla i ta televize. „Ale vždycky to bylo také společně s rodinou," doplnila.

Tehdejší televizní estrády se jí docela líbily. „Z bavičů například Vladimír Dvořák s Jiřinou Bohdalovou. Pak taky třeba Vladimír Menšík. Na to se určitě člověk rád koukne i teď. Někdy takové pořady sice dávají, ale moc ne. Spíš jsou to programy s Josefem Lábusem a podobnými komiky. To se mně moc nelíbí, připadá mi to poněkud vulgární. Tak na to prostě nekoukám," vysvětlila. Postěžovala si na to, že v televizi jsou jinak na silvestra samé filmy, a na to podle ní člověk zrovna v tomhle období moc náladu nemá.

Jinak měla Květoslava Bielčiková nejen na silvestra vždycky hodně ráda muziku, ať už je to z rádia či z CD, nebo když někdo zahraje na kytaru. „A mám ji ráda i teď. Hlavně jazz. Lidovku tu moc nemusím, ale když je nějaké posezení se zpíváním, tak taky může být," podotkla.

Když chodili na silvestrovské zábavy, ráda si i zatancovala. „Nevynechala jsem ani jeden kousek," poznamenala. I tenkrát prý bývaly o půlnoci ohňostroje. „Nejdřív jste je dělali my, pak už omladina," doplnila.

Silvestr začínal v televizi už po obědě, večerem vrcholil

Estrády, které byly k vidění v televizi, stály podle Jiřího Ludačky za to. Vladimír Menšík nikdy nezklamal, rozesmál každého.
Prachatice – Velice rád vzpomíná na silvestrovské estrády Jiří Ludačka z Prachatic.

S manželkou si nikdy moc nepotrpěli na kolektivní vítání nového roku, raději zůstali doma, připravili si vlastní občerstvení, a pak už se celý večer bavili při anekdotách v podání Vladimíra Menšíka.

„Já jsem měl hodně rád ale i dvojici Vladimíra Dvořáka s Jiřinou Bohdalovou. Ti nikdy nezklamali. Dodnes, když je někde dávají, se na ně rád podívám a zasměji se u jejich humoru," říká Jiří Ludačka.

Program v televizi ale začínal postupně už od oběda. „Silvestr byl i v televizi opravdu o zábavě, takže bylo na co koukat. Připravili jsme si obložené talíře, k tomu chlebíčky a jednohubky a byli jsme doma s dětmi. Bylo to příjemné a dodnes to tak děláme," vysvětluje. Podle jeho slov silvestrovské oslavy v hospodě nebyly to, co by rodina vyhledávala.

„Do hospody jsme opravdu nechodili, nějak nás to nelákalo. My jsme nikdy neměli se ženou potřebu trávit Silvestra mezi lidmi, v hospodě, kde se nuceně slaví. To nebyla naše představa toho, jak přivítat Nový rok. I když vím, že naopak někteří lidé to mají rádi, chtějí být v kolektivu, mezi lidmi. Neříkám, že je to špatně, jen to nebylo to, co jsme vyhledávali my. Pro nás bylo příjemnější sednout si v obýváku s dětmi, pojídat připravené dobroty a koukat na pořady v televizi. Samozřejmě, že o půlnoci nechybělo šampaňské, otevřeli jsme si ho a přiťukli jsme si také, ale byli jsme prostě raději v domácím prostředí, v klidu. A v té televizi opravdu byly dobré pořady, baviči byli kvalitní, zasmáli jsme se u toho. Na tyhle estrády jsem se vždycky těšil, protože ať už Vladimír Menšík, Vladimír Dvořák nebo Jiřina Bohdalová, to byla záruka kvalitní zábavy, humoru, kterému rozuměl každý," vypráví aktivní senior.

Až na Nový rok se scházel Jiří Ludačka a jeho žena i s přáteli. „To se chodilo po návštěvách. Po obědě se chodilo ke známým, nebo oni k nám. Že bychom doma úplně drželi, že na Nový rok má být k obědu čočka, to ne. Nebylo to kvůli tomu, že bychom ji neměli rádi, naopak, ale tahle tradice u nás nebyla. Několikrát jsme se také byli na Nový rok podívat na Libíně, ale to také až později, před nějakými čtyřiceti lety tenhle zvyk, tradice, ještě nebyla tak rozšířena," poznamenává.

Odpoledne mezi přáteli a známými se pak neslo například v duchu hraní karet. „To bylo třeba na čtyři hodiny, protože jedna hra trvala asi tak dvě hodiny. Takže to nebyly krátké návštěvy," poznamenal.

Zábavu na konci roku dělal Vladimír Menšík

Jindřichův Hradec – Za mládí dnes třiaosmdesátileté Libuše Havlové, která v současné době žije v domově pro seniory v Otíně u Jindřichova Hradce, byly hlavní zábavou různé bály, a to i na Silvestra. „Nosily se dlouhé šaty a tancovala se polka, valčík a tango," vzpomíná Libuše Havlová. Samozřejmě jednou z možností byly později i televizní estrády. „Měla jsem hodně ráda Vladimíra Menšíka, ten uměl tyhle pořady krásně moderovat, byl velice zábavný a vtipný," říká Libuše Havlová. Poznamenává, že se také každý rok dívali na komedii Bohouš, kde vystupoval obrovský bernardýn a právě Vladimír Menšík v hlavní roli se vsadil, že sní víc, než ten pes a nakonec i vyhrál díky krajíci chleba na závěr, který už bernardýn Bohouš nechtěl.

Mezi oblíbence seniorky patřila také zpěvácká dvojice Yveta Simonová a Milan Chladil, jejíž mnohé písničky byly tehdy považovány za hity.
A jak se tehdy loučili se starým rokem. Moc se to nelišilo od dnešního Silvestra. „Udělali jsme chlebíčky, pojídali jednohubky a samozřejmě o půlnoci jsme otevřeli šampaňské, připili si a popřáli hodně štěstí do dalšího roku," dodala Libuše Havlová. Mezi stálice televizní zábavy v minulosti patřily i scénky Felixe Holzmanna, ale i dvojice Jiřina Bohdalová Vladimír Dvořák a řada dalších. Silvestrovskou zábavu nabízel i rozhlas a někteří lidé si ji nahrávali.

Na silvestrovské taneční zábavě nikdo nesměl ani nechtěl chybět

Větřní – Silvestr je jedinečný den v roce a každý ho tráví jiným způsobem. Na to jak ho slavili lidé před více než půl stoletím zavzpomínala Antonie Kryská.

„Vždy jsme se na něj moc těšili," řekla paní Kryská. „Chodili jsme totiž na silvestrovské taneční zábavy. Nikdo na nich nesměl a ani nechtěl chybět," vyprávěla. „Už od rána jsme doma připravovali různé občerstvení. To jsme potom brali na zábavu s sebou a každému jsme nabízeli. A nejen tam, bylo běžné obejít s chlebíčky či panáčky pálenky všechny sousedy z domu a popřát si navzájem vše nejlepší do nového roku. Toho se dnes asi nedočkáte. Večer jsme pak na sebe vzali nejlepší šaty a šlo se tancovat," vzpomínala Antonie Kryská a popsala jak takový večer probíhal.

„Sešla se vždy spousta lidí a společně se tančilo a zpívalo. Začal třeba jeden stůl, po něm se ke zpěvu připojil další a tak dále. Abychom ušetřili a nemuseli na zábavě kupovat alkohol, nějakou lahev jsme potají přinesli vždy s sebou. Potom jsme se ji ale často báli vytáhnout z tašky, aby nás někdo neviděl," vyprávěla dvaaosmdesátiletá seniorka.

Ve svém rodném Rumunsku si však na silvestra tolik tancování neužila. „Tam nebylo tolik hospod. Lidé trávili silvestra především v širokém kruhu rodiny a příbuzenstva," popsala paní Kryská. „V Čechách se slavilo více ve společnosti. Jednou jsem se jako mladá dívka náhodou dostala do bývalé hospody Vodotrysk ve Chvalšinské ulici v Krumlově. Byla plná lidí a na stole tančila jedna místní švadlena. Byla jsem v šoku, do té doby jsem nic podobného neviděla. Bývalo opravdu veselo," smála se Antonie Kryská.

A jaký názor má paní Kryská na dnes velice rozšířenou a populární zábavnou pyrotechniku?„Nemám to ráda. Nejvíce mi vadí, že různé rachejtle a podobné věci má dnes každý a během silvestru se pomalu musíte bát jít ven, aby vedle Vás něco nevybuchlo. A kdyby jen při silvestru, lidé to vypouští už týden před ním a týden po něm," postěžovala si Antonie Kryská a přirovnala dnešní pyrotechnickou zábavu s dobou svého mládí. „Nic takového tenkrát nebylo. Nezapálili jsme si ani prskavku. Když jsme chtěli vidět ohňostroj, museli jsme se na něj dojít někam podívat. O to vzácnější a zábavnější zážitek to pro nás byl," doplnila.

„Moc ráda na tehdejší silvestry vzpomínám. Zejména v bývalém Společenském domě ve Větřní, který dnes už bohužel nefunguje. Je to veliká škoda. Trávení posledního dne v roce se postupem času zúžilo na sledování silvestrovského programu v televizi," povzdychla si paní Kryská.

Hvězdu estrád Vladimíra Menšíka potkávala v samoobsluze

České Budějovice – Oslavy příchodu nového roku má Anna Hořická (87) spojené s pohodlnou pohovkou ve svém obýváku a zapnutou televizí.

„Poměrně brzy jsem zůstala s dětmi sama, a tak bylo třeba věnovat se rodině. Silvestr někde ve společnosti na zábavě, to pro mě neexistovalo," vysvětluje pamětnice. „Nebyla jsem žádná Panna Orleánská, patřila jsem k dívčímu kolektivu, s nímž jsem čas od času vyrážela na večeři nebo skleničku, ale v poslední den roku to nešlo," doplňuje Anna Hořická s úsměvem.

V některých letech byl podle jejích vzpomínek televizní silvestrovský program zábavný, jindy zase nudil. „Když mě pořad v televizi příliš nezaujal, raději jsem naladila rádio anebo si popovídala se sousedy," podotýká pražská rodačka, která v současné době žije v Českých Budějovicích.

Televizi má prý ráda, avšak v některých případech raději vymění dálkový ovladač za knihu. „Zvláště ty současné programy nejsou nic moc. Vždycky jsem byla zvyklá slušně mluvit, ale dnešní pořady se musí hemžit vulgarizmy a sexem, aby měly sledovanost. Samozřejmě, že se někdy odreaguji a řeknu i něco nepěkného, avšak čeho je moc, toho je příliš. Sem tam ostřejší slovo beru, ale musí se to umět podat," říká Anna Hořická.

V tomto oboru prý byli mnohem většími mistry dřívější tvůrci televizní zábavy. „Zrovna nedávno jsem se dívala na reprízu pořadu s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Dvořákem. A znovu jsem si říkala, že dnes už zábavné programy opravdu neumíme dělat. Bylo to pěkné, nechyběl opravdový vtip, také celá výprava byla krásná," hodnotí pamětnice.

Kromě Televarieté, o němž byla řeč, má Anna Hořická spojený silvestr s filmy pro pamětníky. A nikdy nevynechala ani večerní komponovaný zábavný pořad, jehož průvodcem byl často Vladimír Menšík. Toho Anna Hořická dokonce znala osobně, neboť v Praze bydlel nedaleko od ní. Stejně jako Vlastimil Brodský nebo Miroslav Horníček.

„Vladimír Menšík, to byl vynikající člověk. Lidový, na nic si nehrál. Jednou jsem ho třeba viděla, když před domem čekal na taxíka. Šla kolem domovnice a hned se s ní dal do řeči – jak se jí vede, co zdravíčko. Nemusel se ptát, ale měl vztah k lidem," vzpomíná Anna Hořická. „Nebo jsem ho potkávala v samoobsluze, kam si v době, kdy přestal pít alkohol, chodil s vozíkem pro minerálky. Když byla fronta, všichni ho chtěli pouštět dopředu. Ale on vždycky odmítl s tím, že přišel s lahvemi, a ne proto, aby se tlačil dopředu."

Silvestr, to jsou filmy s Vlastou Burianem

Chvalkov – V poslední den roku byl Josef Bartyzal (83) rád ve společnosti. Společně s manželkou, dalšími příbuznými či přáteli se proto před lety opakovaně vydával na zábavu, nejčastěji do Benešova nad Černou.

„Později už jsme ale měli raději klid domova, a tak se u nás vítání nového roku proměnilo v malou oslavu před zapnutou televizí," říká rodák z Dobrkovské Lhotky u Slavče.

Moc programů na výběr tenkrát nebylo, nanejvýš dva. „A podle zákona schválnosti byly buď na obou hezké pořady, nebo ani jedno vysílání nestálo za nic," směje se Josef Bartyzal.

Se starým rokem se nejraději loučil u filmů pro pamětníky s králem komiků Vlastou Burianem. Velmi si Josef Bartyzal oblíbil rovněž Vladimíra Menšíka, a to jako herce v nestárnoucích komediích či scénkách, tak i coby konferenciéra zábavných silvestrovských pořadů.

„Rád se dodnes podívám také na programy s Jaroslavem Marvanem, Jiřím Sovákem nebo Jaroslavem Šterclem. To byli opravdoví mistři svého oboru," hodnotí Josef Bartyzal.

Dnes už se prý na televizní silvestry netěší tolik jako dřív. „Před lety byly programy lepší, zábavnější. I pohádky se natáčely hezčí. Čím to je, nevím. Asi už nemáme lidi, kteří to opravdu umějí a vědí, čím zaujmout a pobavit diváka," dodává pamětník.