Šusku a cmundu z brambor vaří Marie Lišková dodnes. Připomíná si dětství

Zlukov – „To, co jsme jedli jako malí, vaříme i dnes," začíná své vyprávění dvaasedmdesátiletá Marie Lišková ze Zlukova. Jak sdělila, chutnalo jí vše, co dostala na talíř. Dříve totiž nebyla doba, kdy by si někdo mohl vymýšlet.

„Maminka i babička při vaření používaly hodně brambory, což bylo normální. Často jsme tak měli například šusku nebo škubánky," říká žena, která ve Zlukově bydlí šestatřicet let. V obci si postavila s manželem rodinný dům a přestěhovali se sem ze sousedního Drahova.

Maso bylo pro ni vzácností. Běžně ho jedli jednou v týdnu. „To je velký rozdíl v současné době. Dnes je jídla hodně a spoustu lidí si nedovede představit jiné jídlo než maso," poukazuje Marie Lišková.

Podle ní si lze připravit dobroty i z ostatních potravin. Mezi její nejoblíbenější pamlsky patřily palačinky. Sestra Marie Liškové měla zase ráda bramborák, které se u nich v rodině říkalo cmunda.

Brambory se zelím

„Vzpomínám si, že mezi tradiční jídla patřily také brambory se zelím, nudle s mákem nebo třeba bramborové placky. Mám ráda ty, které se usmaží na plátech. Když jsou hotové, stačí je potřít máslem. Někdo si je může pocukrovat, jiný zase jíst samotné," vysvětlila a vzápětí dodala, že ona sama od mládí doslova milovala cukr.

Proto jsou jedním z jejich nejoblíbenějších jídel například švestkové knedlíky. „Co těch jsme se najedli. Když jsme je chtěli, stačilo nasbírat švestky. Cesta k nim nebyla daleká. Strom nám rostl za domem, takže to byla otázka chvíle," popisuje zážitek.

Vždycky si také pochutnala na vdolcích s rozpečenými jablky. „Ani to nebylo těžké na přípravu. Jablka jednoduše podusíme s máslem a přidáme skořici. Společně se vdolky to pak chutná báječně," láká na sladkou pochoutku Marie Lišková, která ji vaří dodnes.

Ráda si vybavuje také večeře při pastvách. Jak sdělila, rodina měla dříve hospodářství, a tak na loukách pásla krávy a kozy. „Když bylo období, že už rostly brambory, tak jsme dělávali venku ohýnky. Z domova jsme si už ráno vzali hrnečky a k pití jsme si přímo na pastvě nadojili teplé mléko," vybavila si.

Teď už se ale v jídle musí trochu omezovat. Žlučník jí například nedovolí vařený hrách, ani mák. Stejně tak se musí mírnit i s cukrem. Na dětství vzpomíná ráda. Nebyla to sice jednoduchá doba, ale odnesla si spoustu zážitků a zkušeností do budoucího života.

Nikdy nezapomene na zelnici z kyselého zelí, tu milovala

České Budějovice – Na své kulinářské zážitky vzpomíná 82letá Emilíe Hambergerová z Českých Budějovic. Jídlo a kuchaření se stalo součástí jejího profesního života. „Pracovala jsem ve školce v Otakarově ulici, tam jsem měla na starost všechno, a to mě bavilo. Dělala jsem tam tehdy školnici, připravovala dětem svačiny a obědy. Pak jsem pracovala v plynárně v jeslích, kde jsem vařila postiženým dětem," vypráví Emílie Hambergerová.

S nostalgií se paní Emilíe rozpovídala také o jídlech, která měla v dětství ráda 
a s nimiž se už v dnešní době setkává jen zřídka a když už, tak v moderní podobě. Takovým jídlem je podle ní jáhlová kaše, kterou jí dříve dělávala maminka. „Tenkrát jsme to dělali tak, že jsme jáhly vyprali a dali vařit jako rýži do hrnce. Když se jáhly uvařily, už jsme na ně dali jen máslo, skořici nebo kakao. Bylo to moc dobré," popisuje obyvatelka Centra sociálních služeb Staroměstská.

Také doma mívali něco jako palačinky. Z mouky, vajec, mléka, špetky soli a cukru udělali těsto, které nalili na rozpálenou pánev a míchali tak rychle, aby z toho vznikly žmolky.

Paní Emílie nikdy nezapomene ani na zelnici z kyselého zelí.

„Tu jsme mívali hodně. Dali jsme zelí do hrnce, vařili, dokud nezměklo, a pak jsme nahoru dávali smaženou cibulku. Dneska už se setkávám jen se zelnicí na sladko, už to není to, co to bývalo a ani se moc nevaří," posteskla si.

Oblíbenou rodinnou pochoutkou byly po generace také zelňáky, které paní Emílie vylepšovala škvarky. „Když se škvařilo sádlo, dala jsem si kousek stranou a pak ho přidala do zelňáků. Vždy je to pěkně provonělo."

Za rodinný recept také považuje sladkou roládu, kterou dodnes dělají její potomci. Vzpomíná na tradici, kterou zavedla její maminka, když každý víkend pekla kynuté buchty. „Dneska jím ale všechno, hodně mám ráda řízek," dodala Emílie Hambergerová.

V dětství doma dělávali peciválky

Českě Budějovice – O dnes už téměř zapomenutém jídle se rozpovídala 88letá Marie Zrunová, když vzpomínala na své dětství. „Maminka dělala peciválky, i když já je moc ráda neměla," vypráví paní Marie a pokračuje: „To jsou takové vdolky, něco jako malé buchtičky. Maminka je tenkrát pekla v troubě a když byly hotové, hodila je do vařící vody a spařila. Pak už je jen posypala mákem a omastila sádlem."

Paní Marie připomněla 
i škubánky a vysvětlila recept „Oloupané brambory dáte vařit do hrnce, prosypete moukou. Do každého musíte udělat vařečkou pět dírek, aby se provařily. Když je to pak vařené, uděláte z toho těsto, které dáte na lžíci. Nožem to trháte a následně opékáte, akorát se to musí hodně mastit."

Nejčastější večeří dětství Marie Zrunové byly brambory s kyselým mlékem. „Mívali jsme hospodářství, a tak jsme si dělali všechno doma, vlastní máslo, sýr i tvaroh. „Maminka dala do dvacetilitrového hrnce mléko, které nechala stát na kraji plotny, tam se srazilo, pak se přecedilo do pytlíku a zatěžkalo kulatým kamenem. Z toho pak vzniknul tvaroh," vzpomíná na těžkou dřinu na statku Marie Zrunová.

Vařit se naučila, až když se vdala. Pomohly jí i maminka a starší sestra, nejvíc však kuchařské knihy.

Oblíbeným rodinným jídlem byly kynuté buchty. Na podzim na posvícení se pekly husy a kačeny z vlastního statku, který měla její rodina v Ležínkách u Moravských Budějovic.